Od červené knihovny k myšlenkám zločince
Mezi generaci rodičů současných seniorů, zejména té ženské části byla v době jejich mládí velmi populární tzv. červená knihovna. Byly to knihy, ve kterých bylo popisováno, jak se do mladé dívky zamiloval nejen pohledný, ale i zámožný mladík a jak tato láska přivedla dívku ke šťastnému životu v lásce a materiálním dostatku. V dalším běhu času, přeskočíme-li období války, plné hrůz, kdy hlavním přáním bylo přežít, ocitneme se ve společnosti, která všem a všemi způsoby popisovala světlé zítřky, kdy každý bude mít vše podle své potřeby. Filmy té doby ukazovaly to pracovní a budovatelské nadšení, kterým se k této situaci dopracujeme a stejně tak televize, která se později objevila. Kdo by neznal Anděla na horách v zimě a v létě u jakéhosi rybníka, kde je to vše ukázané, ale tak mistrovsky, že je to nejen v TV každý rok vysílané, ale i masově sledované.
Představa to byla lákavá, někdy až směšná. Bylo proto pochopitelné, že ta doba přála i srandě a vtipům vůbec. V TV byly odrazem této reality různé estrády, zábavné pořady, vtipy a s tím pochopitelně i obliba nositelů této zábavy, přímo srandy. Jména některých byla zárukou veselí a pohody nejen v té době, ale jsou známá i současné mladé generaci stejně jako všechny silvestrovské pořady té doby, promítané i 30 let a více od doby vzniku. Doposud za ně není náhrada a současná „díla“ stále více utvrzují představu jejich nenahraditelnosti, stejně jako filmů z té doby.
Když už to vypadalo téměř tragicky, že mimo pravidelných vystoupení politiků formou hádek a náhrady estrád Dvořáka s Bohdalovou nahradí svojí pravidelností pouze pořady Jílkové s hosty a každoroční opakování případů majora Zemana, zvyšující se frekvence a délky vysílání reklam, stejně jako i po 30 letech dodržování zákazu her Václava Havla v TV důkladně utajované se nic nového neobjeví, objevily se pořady americké. A tak vedle několika tisícího pokračování seriálu Ulice a různých nemocnic od té v Růžové zahradě počínaje je tady téma vražd a mordů.
Pozoruhodné je na nich ta soustředěnost na jediné téma, které čiší již i z těch názvů: Myšlenky zločince, Odložené případy (vražd), Beze stopy (po únosech a mordech), Lovci zločinců, Zákon a pořádek (o nejtěžších zločinech v N.Y. ) až po téměř poetické: „To je vražda napsala“. Marně a opakovaně si kladu otázku, co tento vývoj znamená, zda je to odraz pocitu tvůrců, že jediné, co ještě může vzbudit zájem diváků jsou vraždy a mordy, úchyláci a pedofilové anebo je to příprava na budoucnost?
Poté co nedílnou součástí TV zpráv je kriminalita a TV Príma už má i samostatné krimi zprávy, denně jsou zprávy z války včetně strašení třetí světovou bych měl jeden návrh. Vycházeje z tisícileté japonské historie bych navrhoval „džojáno kané“. To je rituál, kdy se rozezvoní zvony s nadějí, že za 100, maximálně 108 dní se dostaví řád a mír. No řekněte, nebylo by to s příchodem jara to nejlepší?