Vitaminy jsou nezastupitelnou součástí našeho života: pomáhají bojovat proti chorobám a alergiím, proti nechutenství, depresím i předčasnému stárnutí, jsou důležité pro krásu a duševní pohodu, posilují imunitní systém, odstraňují únavu a stres.
Vitamín A udržuje mládí a krásu a kromě toho ještě zdravou kůži a sliznice
Vitamin A bojuje ve vašem imunitním systému s viry, bakteriemi a jinými původci chorob, udržuje vaše buňky mladé a zdravé, zbystřuje váš zrak a pečuje o vaši kůži, aby byla hladká a hebká.
Původně je vitamín A vynálezem rostlin. V průběhu miliard let dlouhého vývoje byly rostliny stále prudčeji napadány a ohrožovány agresivními látkami – volnými kyslíkovými radikály, houbami, parazity, bakteriemi, viry, a proto generaci od generace vyvinuly vlastní obrané mechanismy. Zakladateli imunitního systému nejsme tedy my lidé, ale rostliny. Po miliony let odebírají rostliny svému okolí atomy uhlíku, aby z nich vybudovaly komplikovanou stavbu molekul karotenů.
Karoteny jsou barviva, která propůjčují rostlinám jejich překrásné barvy. Příroda však není marnivá, nejde jí jen o krásu a proto karoteny hlavně ochraňují buňky rostlin před nepřátelskými organismy .
Při rozednívání čeká neuvěřitelné množství volných radikálů na svou příležitost. Tyto agresivní rušivé substance můžeme označit za posly slunce a jako zázračný nástroj přírody, který vládne nad životem a smrtí. Když trávníky, kapradiny nebo rostliny uvolňují svůj kyslík, dochází v každé rostlinné buňce k nepředstavitelnému zápasu. Volné radikály se snaží zoxidovat nechráněné části buněk – to znamená spálit je. Karoteny tomu ale zabraňují.
Bez karotenů by byla ráno kolem deváté hodiny celá bujně kvetoucí flora střední Evropy spálena do hnědé povadlé hmoty.
Zajímavé je, že my lidé se v podstatě odlišujeme od rostlin jen vědomím a naší schopností se pohybovat. Odstraníme-li pevný celulózový obal od rostlinné buňky, uvidíme protoplazmu, která se příliš neliší od buněk člověka nebo zvířete.
Také v každé jednotlivé buňce našeho těla probíhá ve dne v noci zápas o získávání energie. Také zde čekají volné radikály na svou příležitost. Stejným způsobem jako v rostlině, chrání karoteny také lidskou buňku před tímto spálením. Bez karotenů a jiných ochranných látek , jako například selenu, by se člověk během několika vteřin rozpustil a zemřel, neboť současně by zahynuly všechny buňky.
Při tom volné radikály nejsou ničím zlým, jsou zařízením přírody, které usmrcuje staré a nechá žít nové. Bez volných radikálů by byly rostliny, zvířata a lidé nesmrtelní. Volné radikály vyhledávají nemocné a nechráněné buňky za účelem jejich likvidace. Jejich vojevůdcem je slunce, které je nejen původcem veškerého života na zemi, ale také regulátorem života a smrti.
Věda jde stále rychleji kupředu a tak přirozeně nacházíme také stále více překvapujících a někdy absolutně neuvěřitelných novinek o vitamínech. Od počátku devadesátých let vzniká zcela nový pohled na okouzlující, zázračné zbraně přírody. Mnoho z toho, co bylo dříve napsáno o vitaminech, již dnes neplatí a můžeme to klidně zapomenout.
Odborné informace o vitamínech, které zde budu po několik pokračování Bylináře předkládat, pochází od vědce a odborníka na slovo vzatého, pana Klause Oberbeila, specialisty na molekulární biologii.
„Odpočívající krásku“, kterou jsem použila v úvodu článku a která jisto jistě neměla o karotenech ani tušení a přesto byla krásná a hebká, je obraz od francouzského malíře Gustava Brisganda. Při pohledu na ní, jsem si vzpomněla na jednu větu, kterou jsem kdysi dávno vypsala z nějaké knížky. Název knihy si už nepamatuji a zapomněla bych i autora, kdybych ho neměla napsaného pod tím citátem. Jen tu větu si dobře pamatuji.
Jednoho dne přestává být žena ženou a potom už jen dvacet let čeká na smrt.
L. Fischer
„Sprosťák jeden!“ byla moje první reakce.
„Co si ten člověk vůbec myslí? Nojó, hlavně že mužští jsou borci až do rakve!“
Byla jsem mladá, svěží a hebká, jak ta kráska na obraze. Tvrzení jakéhosi Fischera mě děsně urazilo. Stav, kdy přestanu být ženou a budu čekat jen na smrt byl tak daleko! Proč to vůbec čtu, takové hlouposti?
No, ale četla jsem, nezapomněla jsem, a i když se stále cítím být ženou a stále ještě nečekám jen na smrt, už mě ta věta neuráží. Tuším totiž, že v ní asi bude kus pravdy.
Magdalena Vlachová
