Dnes začnu přímo a nebojácně konstatováním, že objekty této chvály jsou jistě zajímavé velice velmi a mohu jen doufat, že si to nemyslí pouze má - v době nejlepší tělesné kondice 169 cm - a tohoto času už jen 166 cm „vysoká“ maličkost. A to se zatím ještě ani moc nehrbím!
Jedno z našich hezkých českých rčení říká – co je malé, to je hezké! A to si pište, že jsem si tuto chválu zapsal za uši velmi brzy, zejména při různých cvičeních a nástupech, kdy jsme se museli řadit podle velikosti a já byl vždy rád, pokud jsem byl někdy alespoň předposlední. V mládí jsem tedy neměl rád a vůbec neobdivoval hrdiny měřící více než šest stop, a to v ponožkách, jak jsme se dočítávali v amerických kovbojkách a detektivkách. A tak se není co divit, že mám z velkých světových detektivů dodnes nejraději malého Herkule Poirota a jeho malé šedé buňky mozkové, a nikoliv detektivy - habány americké „drsné školy“, které tak báječně předvedl na filmovém plátně Humphrey Bogard. A jen tak pro zajímavost – má nebožka první manželka, kterou jsem si jako velký lenoch vyhlédl v našem ústavu doslova hned za nejbližší stěnou, si mě ihned preventivně musela přeměřit u erární skříně a zjistila, že si příliš vysokých podpatků asi neužije. Po třiceti letech má druhá žena už tento problém neměla a naštěstí ani příliš vysoké podpatky nemiluje...
Při chvále maličkých však musíme začít mnohem dříve a musíme si uvědomit, že nebýt malých nebylo by nikdy ani velkých! Nemá cenu polemizovat ani s církvemi ani s Darwinem, ale prostě i ten kdo to vlastně spáchal – začal tvořit život od těch nejmenších organizmů. Pravda, zpočátku při chválení těch opravdu nejmenších musíme být opatrnější raději více než méně, neboť bez některých virů nebo třeba i už viditelnějších a slyšitelnějších komárů a jiného obtížného hmyzu bychom se jistě rádi obešli. Naše zpěvné ptactvo i hmyzožravci by však zcela jistě právem protestovali. A nakonec většina bakterií nám perfektně připraví zemědělskou půdu.
Poskočme ale ve vývoji živých tvorů. Určitě je nám všem sympatičtější malá ještěrka než veliký krokodýl a maličký kolibřík než kondor či pštros. A což savci. Ruku na srdce vážení – kdo má raději velkého slona nebo nosorožce, než třeba miloučkou koalu či čiperné surikaty? A kdo má raději mohutné gorily než hezoučké opičky, které se vejdou do dlaně? Určitě to není pouze tím, že pro ty mohutné tlustokožce ani pro těžké lidoopy nejsou naše paneláky patřičně dimenzované. I když nakonec ani tu surikatu ani koalu asi doma také nemáte, že? Čím to tedy je? A odpovím si sám – je to přece proto, že ta rozkošná zvířátka jsou maličká! Teď se ale musím pomalu vrátit do společenstev lidí.
I zde samozřejmě nacházíme nespočet příkladů pro chválení malých. Ale tady musíme být bohužel také poněkud opatrní, abychom nepřechválili a některé malé dokonce nechválili naprosto neoprávněně. U malého Davida, který se neohroženě postavil velkému Goliášovi, jsou naše sympatie a tedy i chvála jasné, a kéž by takových Davidů bylo více! U jednoho z největších vojevůdců – postavou malého Napoleona Bonaparta už je ale trocha opatrnosti na místě. Navíc se v jeho hodnocení asi neshodnou Francouzi s ostatními evropskými národy. No a chvály hodnost malých lidí měrou nevídanou kazí „velký“ Stalin, o jehož malé postavě se většina z nás dozvěděla až dlouho po jeho smrti! Není třeba zacházet do podrobností a asi by se v historii našlo i pár dalších odsouzení hodných „malikánů“. Ovšem jsou to výjimky, potvrzující pravidlo!
Přejdeme-li od lidského jedince k lidské společnosti, pak i tady se zdá, že mnohem větších sympatií a větší chvály se spíše dostává národům a státům malým než velkým. A po letitých zkušenostech jsem dospěl dle mého názoru k zajímavému závěru, co je toho příčinou a samozřejmě si to nenechám pro sebe.
Nejprve jsem se pokusil obohatit náš slovník dalším novotvarem – maxdrák – jako protipólem často užívaného mindráku, a pak jsem prostým selským rozumem za pomocí těch malých šedivých buněk mozkových zjistil, že maxdráky velkých, ať už jedinců či celých národů, zapříčinily v celé historii nespočetně více nepříjemností a katastrof, než jakékoliv mindráky maličkých! Výjimky potvrzující pravidlo jsem už uvedl.
Takž je to jasné? Maličcí si i při svých eventuálních mindrácích zcela jistě chválu zasluhují!
Chvála maličkých