Nejsem žralok, ale Ornella Muti Jestli jsem se někdy bála zubaře, tak už si na to nevzpomínám. Chodím k němu tak často, že mám u něj vlastní přezůvky. Vrtání zubu je pro mě rutina, někdy si u toho i schrupnu. Když ale zubař vysloví to děsivé slovíčko "paradentóza", vystartuju z křesla. To se dělá, takhle strašit klienty?
Vážně mám ráda zoubkovou vílu. Ale nejsem žralok a třetí zuby už mi nedorostou, takže jí nic ze své pusy pod polštářek schovávat nehodlám. Dům kvůli nastřelovacím zubním impantátům také zastavovat nebudu. Takže co mi zbývá? Klapačky. Brrr! Při představě, že si tenhle svěrák budu muset někdy strčit do pusy, se zapotím od brýlí až po zadek. Dobře. Jak tomu tedy předejít?
Na dobré rady kamarádky (kamarádky vždycky dávají jen dobré rady) jsem se ihned objednala k dentální hygieničce. A tady jsem se dozvěděla věci! Všechno dělám špatně. Používám příliš tvrdý a velký zubní kartáček, spíš bych ho měla používat na boty. Soustředím se na čištění zubů, místo abych si čistila dásně. (Milé maminky a tatínkové, okamžitě přestaňte učit své děti, aby si čistily zuby, mají si čistit dásně!) Nepoužívám mezizubní kartáčky. A nenechávám si pravidelně odstraňovat zubní kámen.
Očekávala jsem pochvalu alespoň za to, že si kupuji drahé zubní pasty a používám ústní vodu – a co myslíte? No? Jsem snad reklamní panák? Nejsem. Takže nemám (jako tupá blondýna) věřit všemu, protože to na zuby nemá nijak zásadní vliv. Čuměla jsem na hygieničku jako právě poučená tupá blondýna, zcela vděčná za to, že mi v té neodborně opečovávaně hubě ještě cosi na kousání vůbec ještě zbylo.
Ten několikaletý zubní kámen usazující se léta, aneb šlo tu spíš o souvislou skalní vrstvu, mi dentistka očistila. Půl hodiny jsem statečně plivala krev a s náhlou empatií vůči profesionálním boxerům jsem se smiřovala s blížící se transfuzí (vodníci a svědci Jehovovi, vy k dentistovi určitě nechoďte!).
Konečně hotovo. Jazykem jsem kontrolovala výsledek. Fíha, místo jednolité zubní zdi mám v hubě děravý plaňkový plot. No tohle! Je to jako návrat do dětství, už zase můžu dělat žvýkačkové bubliny skrz zuby. Při pohledu do zrcadla je mi jasné, že se buď okamžitě přihlásím do kurzu břichomluvectví, nebo sama sebe přesvědčím, že to je vlastně sexy, když trošičku vypadám jako Ornella Muti. A kdybych si nezvykla, vždycky to můžu nechat zase zarůst, no ne?
