Na českých silnicích zemřelo za posledních deset let přes třináct tisíc lidí. Celospolečenské ztráty v důsledku dopravních nehod přesahují podle ministerstva dopravy ročně padesát miliard korun. Kolik lidí zemřelo za stejné období ve světě, kolik jich bylo zmrzačených, jaké byly náklady na léčení raněných, to bychom pracně museli hledat ve světových statistikách. Jsem přesvědčen, že by to bylo ohromující číslo.
Za uplynulé dva roky zemřelo ve světě 80 lidí na ptačí chřipku. Tato skutečnost zmobilizovala vlády, výzkumné laboratoře a mezinárodní organizace k tomu, aby hledaly účinná opatření k minimalizaci eventuálních následků přenesení nákazy na člověka. Ohromující čísla statistik vypovídajících o mrtvých a zraněných v silničním provozu však vyvolávají pouze nezávazná varování a eventuálně apelování na dodržování pravidel silničního provozu. Na druhé straně však továrny chrlí další a další auta, jejichž maximální rychlost podstatně převyšuje povolené maximální limity, které ve většině zemí, kromě SRN, se pohybují okolo 130 km/hod. Závody na uzavřených tratích pak ukazují motoristické veřejnosti limity lidských schopností i možností strojů a zároveň vyvolávají touhu po následování. Cestovní vozy s možnou maximální rychlostí okolo 200 km/hod. si pak může koupit každý, kdo na to má peníze. Domnívat se, že nebude možností stroje využívat, je naivní. Silniční kontroly jsou jen občasné a ten, kdo má na drahé auto, může riskovat i pokutu, aniž by si připouštěl, že jeho jednání je rizikové a ohrožující ostatní účastníky silničního provozu.
Během tisíců let se totiž lidský organismus vyvíjel tak, že maximální rychlost, k níž se přizpůsobil, je rychlost chůze, která je okolo 5 km/ hod., krátkodobě je možno ji mírně zvýšit. Dnes se však může člověk posadit do rychlého auta, během sekund dosáhnout stovky, a nepotřebuje k tomu nic víc, než potřebný věk a příslušné finance. Je pravda, že piloti obsluhují stroje pohybující se podstatně větší rychlostí, ovšem jsou to vybraní lidé, dlouhodobě školení, s omezením věkem, pod přísnou lékařskou kontrolou a mají ku pomoci mnoho dalších přístrojů a pomoc ze stanovišť řízení leteckého provozu. Naproti tomu řidič auta na silnici může být nezkušený, unavený, nezodpovědný, nepozorný, nemocný, nesoustředěný po psychické zátěži vyvolané pracovními nebo rodinnými problémy atp., a když vyvstane nenadálá událost, není schopen se s ní vyrovnat. „Dostal smyk“, napíší v novinách, jakoby to byl nějaký dar shůry a nikoliv vědomé či nevědomé porušení fyzikálních, a nezřídka i lidských, zákonů.
Je s podivem, že mezinárodní organizace se nezasazují o to, aby cestovní vozy neměly možnost překonat maximální rychlost, dejme tomu 150 km/hod. Aby výrobci soutěžili především ve vybavení bezpečnostními prvky, které by zabránily překračovat rychlost např. při ztížených povětrnostních podmínkách nebo při nebezpečném odstupu od vpředu jedoucího atp. Mnozí řidiči si totiž nejsou schopni uvědomit, že fyzikální zákony nelze ukecat,( nemají sluch), uplakat, (nemají svědomí) a nelze je ani uplatit, protože nemají kapsu. A tak by mělo být na rozhodnutí moudrých v Evropském parlamentu, aby dalším mrtvým v dopravním provozu zabránily takovými omezeními pro výrobce, které by nebezpečí vzájemného vyvražďování účastníků silničního provozu limitovaly. Obávám se však, že by to vyvolalo stejný rozruch, jako když se ministr Rath pokouší svými opatřeními omezit nadměrné odsávání peněz ze zdravotních fondů. Najít politiky, kteří by měli odvahu postavit se automobilové lobby je asi jen nádherná scifi, protože by ihned povstalo nemálo těch, kteří by se bouřlivě pohoršovali nad tím, že si někdo dovoluje omezovat jejich právo ohrožovat jiné.
Automobilismus kromě předností rychlého přesunu osob i zboží však má i mnoho jiných nežádoucích následků. V zájmu byznysu desetitisíce kamionů ničí životní prostředí, krajinu a poškozují zdraví obyvatel v sídlech, jimiž projíždějí. Nové dálnice krájejí krajinu a znemožňují pohyb a přesun mnoha živočichů, kteří mají stejné právo na existenci, jako člověk. To je však již jiná smutná kapitola života na zemi, v níž motorismus ovládl život obyvatel.
období ve světě, kolik jich bylo zmrzačených, jaké byly náklady na léčení raněných, to bychom pracně museli hledat ve světových statistikách. Jsem přesvědčen, že by to bylo ohromující číslo.