Takové zprávy jsem četl v novinách. Honem jsem zvedl telefon a objednal se na preventivní prohlídku, než bude placená. Neobjednali mě ani ne za čtvrt roku, ani ne za měsíc, ale už na příští týden. V určený den jsem si přivstal a poslušně zasedl v poloprázdné čekárně a po krátké chvíli byl vpuštěn. Paní doktorka na mne vycenila v úsměvu svůj chrup a já na ni, pohodlně uložen v zubolékařském křesle, ten můj. Rutinovanými pohyby prošťourala jeden zub za druhým a prostříkla nějakou vodičkou. Pak nadiktovala sestře inventuru plomb a spustila:
„Milý pane, chrup máte v pořádku.
Z takových pacientů, jako jste vy, bych byla brzy na mizině.
Přijďte zas za půl roku.“
Aha, řekl jsem si, proto chtějí zubaři stávkovat, mají málo práce a málo peněz.
Rozhodl jsem se to napravit a pomoci jim, aby dál nechudli a nevymírali.
Od zítřka si nečistím zuby! Zbytky budu vyšťourávat špendlíkem a ořechy louskat v zubech. Než večer zalehnu, spořádám sladkosti. Studené kdo s teplým míchá, pozdě bude honit bycha - mi zaznělo v uších z dávných let.
Vida, další návod, jak pomoci ohroženému lékařskému druhu. Až přijdu ještě na další způsoby, rád vám je postoupím.
Nebo je poradíte vy – mně?
Držte mi palce. Snad mě paní doktorka na podzim pochválí.