Putování Novým Zélandem (7)

(zemí krásné přírody, stálých větrů, větrolamů, drátěných plotů a věstonických Venuší)

aneb Pouť dědoušků Novým Zélandem

Od Franze Josefa Glacier se vracíme opět k moři a po silnici SH6. Opět jedeme „kochacím tempem“ a krásnými výhledy po obou stranách – kochá si i Bojan! Našim dalším cílem je LP doporučený Fox Glacier.

Cesta údolím k ledovci je lemována takovýmito stěnami. Před námi tu určitě šel ale už kdysi dávno ledovec, který si cestu skálou doslova vydřel…

...ta fotka se mi zrovna moc nepovedla…

K Fox Glacier to sice nemáme daleko, ale nakonec je pro nás ledovec v nedohlednu, lépe řečeno v nedostupnu. Údolí, kterým jedeme až parkovišti je krásné a tak se co chvíli zastavujeme a fotografujeme. Tentokrát jsme si po cestě dopřáli i procházku na lávce – česky „houpacím mostě“, slovensky „hojdacom mostíku“. Zdejší lávka jest „zcela nespravedlivě“ zadarmo i pro ty z nás, kteří ještě nejsou „pensioners“, a tak se na ní tady houpá kdekdo!!

Hojdací mostík je skoro stejný ako na Orave. Chuck ve tmavě, Bojan ve světle modrém tričku, „sa hojdajú“, a z potoční vody je závistivě pozoruje černý tur domácí…

Na parkovišti před ledovcem nás však čeká „jobovka“ v podobě zákazu vstupu na ledovec. Předchozí deště zbortily čelo ledovce včetně mostu na přístupové cestě k patě ledovce, a tak pro nás dnešní výlet skončil dříve než začal!

Důvod „Zákazu“ vidíme i my i když na vzdálenost cca 500 metrů a tak posíláme jen pozdrav „doporučené ledovcové kráse“… snad někdy příště!

 

Po 30ti kilometrech jízdy po SH6 (opět pobřežím) odbočujeme kolem široké delty Haast River. Jedeme přes nejdelší most na NZ ( LP - Haast River Bridge -700 m), přijíždíme do města Haast (LP - tři roztahané městské části, doporučuje vyhlídkové lety nebo jízdu rychlými motorovými čluny či navštívit rybářskou vesničku Bruce Bay, kterou jsme však už zdárně minuli na oceánském pobřeží…)

Nejdelší most na NZ je most přes Haast River, 700 metrů

Dnes bylo pod mostem vody tak po kolena a to jen v užším korytě řečiště ale na jaře nebo po deštích koryto Haast River, vč. celé delty, určitě vypadá jako „veletok“..

Z Haast pokračujeme kolem jejího přítoku Makaroa River. Cestou míjíme různé malé vodopády až konečně přijíždíme k avizované vodopádové kráse jménem Thunder Fall Creek. Vysoký vodopád příjemně bouří v údolí. Chuck pomalu loví scenic views s vodopády a klikatým údolím v pozadí. Vodopády jsou pěkné a rovněž tak i údolí.

Avšak nás, kteří jsme viděli evropské Alpy s jejich padající vodou, ale především australské vodopády, místní „padající voda“ až tolik neomráčila...“bož už zme tež světaci!“

Tunder Fall Creek a koryto Makaroa River z nadhledu

Nedopřáli jsme si však ničeho dalšího z nabídky LP a míříme dál po SH6, do Makarora (LP-kdysi centrum těžby dřeva, které se po vodách místní řeky dopravovalo k moři - voraři?!, dnes centrum turismu v této oblasti). Městečko leží na severní hranici oblasti, kterou chceme zítra navštívit. Touto oblastí je Mount Aspiring National Park.

Bojan tentokrát při průjezdu městem lehce zvolnil. Policejní auta postávající kolem silnice nevěstila nic dobrého a patrně i zde začal místní „Kryštof“?! Během další jízdy jsem ale vůbec nepostřehl, že jedeme kolem dvou jezer Lake Wanaka a Lake Hawea (LP-k rozdělení jezer došlo zhruba před 10000 lety – tohoť si však, ač jsem z dědoušků nejstarší nepamatuji neb jsem ještě nechodil do školy). Tak totiž cesta kolem jezer kličkuje, stoupá a klesá! Můj duševní zmatek vyřešilo až večerní studium mapy vedené Chuckovým prstem s následným klepáním na čelo a četba v LP.

Při výjezdu z posledního sedla se nám otevřel pohled na krásné jezero Wanaka (večerní inf.) a později i na stejnojmenné město. Holé kopce kolem, nikde ani živáčka – opět to byla óda na klidnou a tichou krásu! Vjeli jsme do oblasti zvané region „zlaté horečky“ (LP-oblast ležící mezi provincií Fiorland, úrodnými rovinami provincie Canterbury a městem Dunedeen, známé pod názvem Centrální Otago, opět plným, jak jinak na NZ - zlatonosných řek) a jsme ve Wanaka!

Lake Wanaka na obzoru

Wanaka je dnes takřka rovnocenný konkurent většího Queenstown. (LP - kdysi jen servisní středisko místních „farmerœ“ nabízí dnes nabízí turistiku, cykloturistiku, jízdu na koních, rybaření, adrenalinové sporty a horolezení v létě, sjezdové lyžování a turistiku na běžkách v zimě, ale také rodinnou atmosféru malého a tichého města). Zkrátka vše, co může horské středisko nabídnout. Ubytování pro Chucka a mne nacházíme v kempu poblíž jezera. Bojan probral s Chuckem plán na další cestu a tak už vím předem, že zítra pojedeme na dva dny do Queenstownu. Dědoušci poté odjeli do svého „zabukovaného“ domova a my jsme si postavili stan Janík a spol. Je teplo a tak se jdeme po tradiční večeři v kuchyni kempu vyvenčit - podívat k jezeru ale po svých!

Úterý 12. ledna 8,30 a.m.
Program dnešního dne je jednoduchý. Z Wanaka pojedeme po SH8 údolím Matulitiki do Mt. Aspiring National Park a odtud do Queenstownu, kde se zdržíme dva dny.

Ve Wanaka je krásné a teplé sobotní ráno a na hřišti sousedící s kempem začíná triatlonový závod. Městečko je jako mnoho jiných na NZ čisté a upravené, ale brzy ráno je jakoby ještě čerstvě učesané a navoněné... V autě se později dohadujeme o značce místního městského deodorantu…
Je krásné a teplé ráno a my jedeme údolím Matukituki Valley k Mt. Aspiring. Údolí má podle mapy 50 kilometrů na délku, je prostorné a s mnoha malými vodopády po obou stranách. Je tak krásné, že kráse podléháme všichni dědoušci… A tentokrát jedeme opravdu „kochacím“ tempem na přání všech!

Údolím Matukituki k Mt.Aspiring

Dojíždíme k poslednímu kempu a parkovišti na přístupové cestě odkud se vychází na turistické treky. Bilboardy s nápisem Welcome to Mount Aspiring National Park říkají návštěvníkům kam lze a i nelze údolím putovat, včetně kilometráže, převýšení a doby trvání treku. A i když jsme se nakonec pro žádný trek nerozhodli, máme na údolí pěkné vzpomínky.

I Chucka i zde vítají poutačem – Welcome To Mount Aspiring a to „vyjímečně“ jen v plynulé angličtině, „eště že je taky světak znály jazykuf“!

Na dohled ledovce jsme si na poutačích u místního kempu početli o kráse místní přírody, turistických možnostech a prohlédli obrázky místních krás. U jiného poutače Bojan hodnou chvíli diskutoval v jazyce anglickém s nějakým „odredovaným“ mladíkem. Když se s ním rozloučil, přišel k témuž poutači Chuck a nevěda o předchozím rozhovoru, mládence oslovil česky. Ukázalo se, že onen Dredy je český mladík a to z Benešova u Prahy. Byl zde na výletě i se svojí slečnou Máňou, která je také Benešovanka. Později u kávy obě strany vyzvídaly kdo, jak, kam a proč, když už to kdo s kým bylo předem jasné?! Pravda je, že my, „oprsklí dědoušci prosti zábran ai studu - hlavně já“, jsme se ptali samozřejmě víc, ale i neomaleně! Takže jsem se dozvěděl(i) následující. Dredy žije v Melbourne už pátý rok a je v současné době prodejcem vína?! Před pěti lety tam začínal nejdříve mytím sudů ve sklepeních vinic, potom pracoval u téže firmy jako číšník a poslední dva roky víno prodává. My v Ostravě tomu „mluvime, že „robi do vina“! -

Jak nám Dredy hrdě říkal, pracuje vždy jen půl roku, což si hlídá, a další půlrok procestuje. Výčet navštívených míst převyšuje možnosti mé paměti a tak i následného zápisu... Slečna, ač je z Benešova, jen potvrzuje moji teorii krásných moravských holek – „bo Benešov je při pohledu z NZ na mapu Evropy tež na Moravě“!
No jo, takhle jsme měli vycestovat i my, ale v pětadvaceti! Dnes, vzhledem k našemu věku, zdravotnímu stavu, ale především naší kondici jsme už ani neměli odvahu do údolí vstoupit.... a tak nakonec místní treky vzdáváme. Na příště se určitě připravíme lépe!

Rozlúčkové foto s krajany. Copak asi dnes dělají a kde?....

Na zpáteční cestě údolím Chuck vyrábí jednu ze svých pověstných „scenic views“ neboli „dramatických fotek“- tj.Chuckův překlad, z cest po světě. Musím však na tomto místě napsat, že Chuck má pro fotografování mimořádný cit. Nakonec proč ne, vždyť každý zubní lékař je vlastně umělec…. Třeba v tomto případě to snad byla jediná kaluž na cestě údolím a jak pěkně to na fotce vypadá!

Farmářka „vypouští rodinné pracovní“ nástroje….

Na zpáteční cestě se zastavujeme u jedné z mnoha jeleních farem. Farmářovic rodina s autem plným psů v kufru (vlčák, dvě kolie a jeden „podivný“, ale veliký kus) zrovna přijela k ohradě, chtíc jeleny přemístit do jiného výběhu. Bylo vidět, že všichni zúčastnění včetně farmářky, která jen akci přihlížela z auta!!, přesně vědí co, kde a kdy mají udělat, kam se mají postavit! Psy snad ani nebylo třeba „kočírovat“, navíc se očividně těšili na svou práci a jak se vzápětí ukázalo, „vyznali se“! Pracovali dokonce i bez povelů farmáře! Jediní koho bylo zapotřebí řídit byli jeleni. Nicméně už při prvním pokusu o přemístění takřka všichni jeleni přeběhli průchodem na nové pastviny. Zbylé kusy zpacifikovali odborně psi a postupně je zahnali do výběhu za stádem....

MVDr. Jiří jde sledovat celou akci „přesunu jelení zvěře“ zblízka.

Takových stád jsme cestou na NZ viděli nepočítaně, daňků, jelenů, pštrosů, ovcí, koz a nebo krav
Bez těchto pomocníků – pracovních nástrojů, by to asi nešlo…

O tři dny později Bojan diskutoval s nějakým farmářem o práci ovčáckých psů. Tento pán používal k ovládnutí svého mnohohlavého stáda ovcí psy pouze dva, rasy nám neznámé. Po jejich „exelentní předváděčce“ farmář podrobně Bojanovi vysvětlil nejen systém jejich práce, ale i samotný výcvik. Nasloucháním jsem z jejich rozhovoru pochopil následující, opět můj překlad!

První z obou psů, štěkač – barking, hlasitým štěkáním ovce sežene do stáda a stádo předá druhému psovi, jménem honič (lovec)-hunting?! Hunting pracuje jen potichu a obíhaje kolem stáda odtransportuje ovce na další pastvinu nebo i jinam. Neposlušným ovcím přitom potichu okusuje nohy, což tyto pochopí vždy a ihned se zařadí zpět do stáda – neunikne mu prý žádná a nikdy! Zkrátka a dobře, dobrý ovčácký pes je zde považován za „klenot“!

Celá psí akce mi připomínala moji základní vojenskou službu v Písku a činnost našeho výkonného nadrotmistra, zkratkou nrtm.. Shodně se psy mu také nikdo a „nigdy“! neunikl, dokonce i když pracoval jen sám! Sice neštěkal ani neokusoval nikomu z nás nohy, přesto nás, prosté vojíny ČSLA, vždycky sehnal dohromady, tj. do nástupového tvaru. O to byl lepší zdejších ovčáckých psů!

Poznámka č.9
O výcviku nových psů, ovčáckých učňů, se Bojan dozvěděl následující. „Výcvik“ provádí farmář tak, že k psům na jednotlivých postech přidá štěně. Podle tohoto farmáře - farmer, česky „farmáře či sedláka“ alebo slovensky asi „bači“, se za pár týdnů každé štěně vše potřebné naučilo a on má vystaráno! Nezmínil se však o tom, jak dopadne štěně alijas „slabomyslný nedouk“?! Tomu velkou naději do budoucna nedávám…
Jak a kdo vycvičil našeho soudruha nadrotmistra opravdu nevím, ale vyskytoval se na vojně hojně… dokonce bych řekl, že především tito tvořili zdravé jádro velitelského sboru…

Pozdě odpoledne, konečně, dojíždíme do největšího města v této oblasti Queenstown (LP-13 000 stálých obyvatel, leží na břehu Lake Wakatipu pod vrcholky pohoří Remarkable, kdysi centrum těžby zlata, dnes kraj vinic, ale především turizmu, je největším střediskem sportů na NZ – není snad sportovní odvětví, které by se zde nenabízelo! LP už ale také hovoří o přemíře místní komerce - Pán prstenů aj. filmy, pak vykonaly své i jinde na NZ).

Město nám poskytlo dva noclehy v poměrně levném, ale pro cestující turisty dobře vybaveném motelu, umístěném nad městem s krásným výhledem na střed města a nad přistávací plochou pro paraglidisty. Po ubytování jsme jeli na prohlídku města a já se opět nechal vyfotografovat, zajišťuje si tak další důkazní materiál, tentokrát u sochy zakladatele města... Večer u piva jsme probrali několik zásadních politických témat, ale bohužel jsme se, jako ostatně vždy, nedobrali konce.... navíc jsem už zapomněl o čem vlastně bylo?! Tím však nechci říci, že beseda byla pro nás zabitým časem, to v žádném případě!

Tak toto je moje maličkost u sochy zakladatele Quenstownu. Nápis na památníku jsem sice zdárně zapomněl ale jak jsem doma vyčetl ve Wikipedii, tak by to měl být pan W.G..Rees, který položil základy tohoto města někdy kolem roku 1860. Raději nebudu fotku ani zmenšovat „bo to je dukaz, že sem tam byl“!

Pohled z horní stanice Skyline Gondola na takřka celý Queenstown a část krásného Lake Wakatipu ( snímek je zapůjčen z místního reklamního plakátu)

Pokračování příště…

Karel Janků

* * *

Zobrazit všechny články autora