Pamětníci, vzpomínejte!

Vzpomínky, které nosíme v hlavě mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemůže do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda odcházejí-li do nekonečna s námi, aniž by poučení či radost odevzdaly jiným. V této rubrice se snažíme zabránit jejich ztrátě. Spolu s vámi popisujeme dějiny všedního dne obyčejných lidí od dětství, přes poznávání světa až po překážky, které případně museli překonávat. Těšíme se na příspěvky, které posílejte na info@seniortip.cz  Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše příspěvky redakčně upravíme tak, aby byly čtivé.

Do jedné vzpomínky se teď s námi přeneste.

Kredenc

Kredenc patříval k nejvýstavnějším kusům nábytku. Nejdříve to byly dvě skříňky, vždycky natřeny bílou barvou. Spodní byla mohutnější a ukládaly se do ní hrnce, horní byla útlejší, stála na té spodní na dvou bočních stěnách a patřil do ní porcelán a sklo a samozřejmě háčkované či vyšívané krajky. V mezeře mezi spodní a horní skříňkou byly váhy s naleštěnými mosaznými miskami.

Náš kredenc měl v bočních stěnách z malých kruhových kousků vyřezané větší kolo. A to byl můj svět, moje zeměkoule. Kolik času jsem strávila vysedáváním u onoho vyřezávaného kolečka, prstem jsem projížděla jeho jednotlivé části a ty byly mojí Amerikou, Afrikou i Čínou! Někdy v průběhu druhé světové války moje cestování skončilo. Starý kredenc vystřídal nový, tenkrát nejmodernější. Přivezli ho od stolaře Bjačka, jeho velikost pochopitelně ještě zmenšila naši už tak miniaturní kuchyň. Zabíral skoro celou stěnu a hned po něm se nám k nastěhoval natěrač Dobiáš, aby mu dal tenkrát velmi moderní hráškově zelenou barvu s vysokým leskem. Kredenc měl nahoře posouvací mléčná skla, za něž se ukládalo rovněž sklo a porcelán. Uprostřed byl výklenek, samozřejmě na váhy, po stranách jedna skříňka větší na talíře a druhá menší, řekla bych skoro maličká, mi až do maturity sloužila na školní sešity, knížky a jiné učební potřeby. A dole veliký prostor na hrnce. Tam, kde měli kuchyň větší, postavili vedle kredence mycí stůl se dvěma dřezy. Většina novomanželů si ještě na počátku padesátých let minulého století pořizovala takovéto kuchyňské vybavení. Prodávalo se už natřené.

Začaly se stavět nové domy - nejdříve dvouletky a tam se montovaly zcela jiné kuchyně. Bylo to v době počínající totality, kdy všechno ze západu mělo nekvalitní známku, paradoxně byly to ony kuchyně americké: skříňky zavěšené na stěně. Dřevěné, později plechové a byly jimi vybaveny všechny byty. Od Čierné až po Aš. Postavil se nový dům a měl v kuchyni bílé sektorové skříňky. Užívala jsem takovou kuchyň dvacet devět roků a mnoha hospodyním ještě slouží.

Na začátku druhé poloviny minulého století zaplavil domácnosti sektorový nábytek. Vzpomínám si, jak moje přítelkyně vyměnila krásnou secesní jídelnu za strohý sektor. My jsme se v té době pomalu zařizovali a tak 12. dubna 1961 v den, kdy vyletěl Gagarin na první oblet kolem země, nám montéři dávali dohromady sektorovou knihovnu. Slouží dodnes.

Hana Juračáková

* * *

Zobrazit všechny články autorky