Po létech jsem se zase vrátila ke knížce Babička od Boženy Němcové. Ta moje je vydaná v roce 1987 s kresbami malíře Adolfa Kašpara. Jsou to překrásné ilustrace. Protože jsem tvor zvědavý a protože mě ilustrace zaujaly hledala jsem něco o tomto malíři.
Adolf Kašpar se narodil 27. prosince 1877 v Bludově. Jeho otec byl kupcem. Rok po narození Adolfa se rodiče přestěhovali do Olomouce, kde Adolf začal později studovat na učitelském ústavu a zde také na sebe upozornil svým kreslířským nadáním. Maloval přírodovědné kresby pro učebnice profesora Polívky. Pozoruhodně ilustroval Havlíčkův překlad "Paní Twardowská" od Mickiewicze, kterou vydal v roce 1899 olomoucký knihkupec a nakladatel Promberger. Ten vydával také české kalendáře, které mu Kašpar ilustroval. Tím začala jejich spolupráce, ilustroval kalendáře Moravské písně, Čtvero ročních období, přečetné povídky a žerty. A ten jej nakonec také poslal na pražskou Akademii. Postaral se mu také u ubytování u své sestry v Praze na Malé Straně.
Adolf tehdy studoval speciálku Maxe Pirnera. Jeho vzorem a starším přítelem byl i český malíř Hanuš Schweiger. V Praze také pokračuje jeho spolupráce s Prombergerem. Ze všeho nejvíce uchvátily Kašpara kresby Josefa Mánesa a Mikuláše Alše. Pod jejich dojmem se Kašpar naučil povznést k něčemu vyššímu, promyšlenému celku, vyšší stavbě a tvorbě. A to našel právě v ilustracích pro Babičku.
Vlastně známý ilustrátor se z něj stal ještě během studia. Jezdil do "Babiččina údolí" studovat kraj a lidi, zachycoval výrazné typy - od dětí až po stařenky a stařečky, lid obyčejný i panstvo. A právě toto vše použil k ilustracím knihy. Tak v roce 1902 vznikla Kašparova Babička a vydaná byla v roce 1903. Náš velký sochař, tehdejší rektor Akademie, J.V. Myslbek se o těchto ilustracích vyjádřil: "Je škoda, že Božena Němcová nemůže vidět tyto perly". Ilustrace k babičce byly prvním dílem Kašpara.
Hodně mu také daly jeho studijní pobyty v cizině, zejména ve Francii. Je pravda, že ho nesužovaly žádné velké starosti, o to se pečlivě starala sestra pana Prombergera, finanční prostředky zase zaháněl pan Promberger sám. A hodně tomu všemu pomohla i láska. Sestra pana Prombergera, paní Řepková, měla dceru, a do té se mladý Kašpar zamiloval. A láska mu dodávala křídla, ilustroval Nerudovy povídky "Romance štědrovečerní", "Kam s ním?", "Z letních vzpomínek".
A tato nálada ho neopouští a naplňuje další jeho ilustrace k "Filosofické historii", "Kronika naší rodiny", "Kytice", "Pohorská vesnice", "Toman a lesní panna". Všechny tyto knihy jsou jako jedna rodina, mají ale pokaždé něco svého, osobitého. Později k nim přistoupily ilustrace ke knihám "Temno" a Wintrův "Mistr Kampanus". Ale to už nebyly idylické kresby. Kašpar se také na tyto ilustrace důkladně připravil studiem doby baroka, její architektury, krojů, zbraní i jejich obrazů. Brzy k těmto dvou knihám přibyl i "F.L.Věk", všech jeho pět dílů, "Zapadlí vlastenci" a jiné ilustrace.
I když se Kašpar trvale usadil v Praze, na malostranské Kampě, na rodný kraj nezapomněl. Od roku 1910 pravidelně trávil léto až do podzimu v Lošticích, kde si před první světovou válkou postavil s finanční pomocí tchýně, dům s ateliérem. Nezapomněl ani na svůj rodný Bludov. Když byl v roce 1926 požádán svým spolužákem a přítelem, tehdejším starostou, o výzdobu připravovaných "Pamětí obce Bludova" ochotně vyhověl. Namaloval sedm kreseb a jeden akvarel, z nichž jsou snad nejkrásnější bludovské motivy.
Do Bludova se potom ještě několikrát podíval, naposledy v roce 1931. Poslední léta trávil ve valašské Rusavě. Tam maloval venku, toulal se po krajině, maloval kostelíčky, kaple, pohřební průvody, svatební veselí, hostinec a jeho návštěvníky, zámečky a jiné. Kreslil děvčata a muže v krojích, stařenky i děti, ševce u verpánku. Akvarely střídaly lepty, perokresby, grafiky a oleje na plátně.
Kašpar, přestože byl samotář měl lidi rád a bez nich nedokázal žít. Rád je poslouchal, rád se na ně díval. Na každou ilustraci knihy se pečlivě připravoval. A tato pečlivost se mu stala osudnou. Pro připravovanou knihu "Paní komisarka" se vydal do Železné Rudy, nasbírat nové motivy k ilustracím. Byl červen a na Šumavě nejkrásnější počasí. Bylo horko a na nebi ani mráček, louky rozkvetlé. A tady, když si chtěl odpočinout, upadl a zemřel dříve, než se jeho žena Jitka stačila otočit. To bylo 29. června 1934.
Kašpar sám nerad slýchal, že je ilustrátor, byl také malířem, výborným akvarelistou. Jeho akvarely ukazují severní Moravu, Rusavu, Slovensko, Dubrovník. A byl také grafikem, vytvářel jemné listy, lepty, litografie a linořezy.
narození Adolfa se rodiče přestěhovali do Olomouce, kde Adolf začal později studovat na učitelském ústavu a zde také na sebe upozornil svým kreslířským nadáním. Maloval přírodovědné kresby pro učebnice profesora Polívky. Pozoruhodně ilustroval Havlíčkův překlad "Paní Twardowská" od Mickiewicze, kterou vydal v roce 1899 olomoucký knihkupec a nakladatel Promberger. Ten vydával také české kalendáře, které mu Kašpar ilustroval. Tím začala jejich spolupráce, ilustroval kalendáře Moravské písně, Čtvero ročních období, přečetné povídky a žerty. A ten jej nakonec také poslal na pražskou Akademii. Postaral se mu také u ubytování u své sestry v Praze na Malé Straně. 
Do Bludova se potom ještě několikrát podíval, naposledy v roce 1931. Poslední léta trávil ve valašské Rusavě. Tam maloval venku, toulal se po krajině, maloval kostelíčky, kaple, pohřební průvody, svatební veselí, hostinec a jeho návštěvníky, zámečky a jiné. Kreslil děvčata a muže v krojích, stařenky i děti, ševce u verpánku. Akvarely střídaly lepty, perokresby, grafiky a oleje na plátně.