Problémy stáří se týkají či budou týkat každého z nás
Převzatý článek ze dne 12.2.2007
Autor: Jaroslav KOJZAR
Zdroj: Haló noviny
Rubrika: SPOLEČNOST VĚDA, POLITIKA
Rozhovor s členem vedení Rady seniorů doc. MUDr. Josefem Aloisem Tichým, CSc.
Jste čelným funkcionářem Rady seniorů (RSČR). Předloni jsme s její činností seznámili i čtenáře Haló novin. Dnes nám půjde o něco jiného. Poněkud se zamyslet nad stářím a proč vlastně taková organizace existuje. Začněme tedy otázkou. Jak vlastně chápat stáří? Čím se liší od ostatních let života člověka? S odvoláním na WHO a zavedené 15tileté periodizaci se lidský věk člení na mládí a střední věk do 60ti let! Do 75 je to vyšší věk, vesměs produktivní, a teprve od 75 do 90ti se počítá stáří. Také bychom mohli mluvit o přípravné fázi dlouhověkosti, která nad devadesát následuje. A zrušíme-li stáří, zaniknou sociální problémy! Zde je pravý "Rhodos", kde bychom však mohli skákat, zejména kritizovat obrovské rozdíly mezi severní a jižní polokoulí, ale i jiné v kvalitě zajišťování tzv. neproduktivního věku. Poměr neproduktivního a produktivního věku je mírou stárnutí populace, kromě pravděpodobnosti dožití současného novorozence (tzv. střední doba dožití). To je zásadní kritérium lidského věku, jsou i další, třebas sebevraždy nebo nemocnost a mortalita, ale i jiné.
Stáří zatěžuje výrazně větší nemocnost, a to vesměs několika chorobami najednou (polymorbidita), pokud se nepřikloníme k tezi klasika (Publius Terentius, skoro dvě stě let před naším letopočtem), že stáří samo o sobě je nemoc. Nemohu však na tomto místě nevzpomenout pana Mukesh Chawle, reprezentanta MMF (Mezinárodního měnového fondu) z roku 2003, který silným hlasem zdůrazňoval prvořadý úkol pro naši novou zdravotnickou koncepci: compayment ... připlácet, doplácet a platit! Všichni nemocní, včetně seniorů, neboť i oni si za svoje zdravotní problémy zodpovídají sami, jak se nám opět předkládá, tedy opakuje v modré šanci. Nu a to je samozřejmě namířeno proti seniorům, neboť významným finančníkům našim i světovým nemohou chybět informace o nemocnosti a sociálních potřebách v jednotlivých deceniích zejména ve stáří!
Oč ale jde v této souvislosti Radě starších?
Problémy seniorů nevyřeší nová doporučení na »klidné« umírání a jiné praktikované metody thanatologie anebo uzákoněné euthanazie, např. v Nizozemí. Opusťme však terminální fáze lidského života, přenechejme toto pole zkušeným, zejména při líčení spokojeného života po smrti.
Nám (zejména při konstituování Rad starších při obecních úřadech) jde o to, aby solidarita a empatie se seniory otevřela nové možnosti vezdejšího bytí, pro ně i celou společnost! Nejdůležitějším momentem k udržení přiměřené kvality života ve stáří je aktivita! Jen žádnou apatii a beznaděj. Pospávání vsedě nebo vleže a bez zájmu o cokoliv, zhoršuje vše, výkon srdce i mozku, celého organizmu. Zájem je nutné udržet vztah k rodině a komunitě, případně k obecným společenským problémům, ale - při svých zkušenostech, rozvaze a moudrosti - je třeba předat zkušenost, usměrnit váhající nebo zcestně uvažující. A pomýlené mládeže je stále víc. Peníze jistě nejsou vše!
A nakonec, třebas o holi a po malých krocích, je blahodárný pohyb, nebo i pomalá chůze. Běhat nutné není. Jen neseďte dlouhé hodiny před bednou. Nekupujte mnoho potravinových doplňků nebo neregistrovaných léčiv! Jsou vesměs neúčinné, u 30 % konzumentů sice pomáhají dík víře a sugesci reklamy! To je pravidlo, vy ovšem tzv. placebový efekt neznáte a necháte se ovlivnit bulvárem a TV. A chcete-li už investovat, kupte si krokoměr! Sledujte ho, abyste ušli alespoň 6000 kroků denně. Upevníte své zdraví i ve stáří! A jezte na sílu a nikoliv na sádlo přemíru!
Stále mně ale není jasné, proč se zabývat právě lidskými právy seniorů?
Současný vazalský systém s postupně zanikající svébytností státu pod vlivem zahraničního kapitálu (viz pana Chawle) se hrubě dotýká zejména 3. věku. Senioři a invalidé se odsouvají do nižší společenské kategorie, neboť je nikdo nebrání a jejich problémy neřeší, přestože lidská práva seniorů (Charta OSN č. 46/1991) je naším ústavním zákonem. Jde o široké pole problémů, vzpomeňme třebas »valorizace« penzí, které (v průměru, protože limitní hodnoty se nesmějí uvádět) po listopadu klesly a dosáhly kupní síly z roku 1989 až za 15 let!
Připomínky nebyly brány v úvahu. Úspory seniorů v té době hrubě poklesly a propad lze směle nazvat loupeží století. Králíkárny se kritizovaly a byly na výsměšném paškálu, nicméně malý byt (asi 60 plošných metrů) pro staříky, případně jenom stařenku, se hodnotil na necelého půl milionu a postupně stoupla cena až k dnešní, kdy se těmto chudákům prodává za 2 až 3 miliony, nehledě k dalším metodám ožebračování těch nejchudších (energie, voda, odpadky atd). Rady starších mají specifikovat bídu některých seniorů na rozdíl od asi 11 až 12 % restituentů v této věkové kategorii, kterým nezáleží na tom, kolik platí za nájem nebo budou platit za zdravotní a sociální služby. Prostě mají na to dost peněz.
Myslím, že příkladů, proč a kdy chránit tuto věkovou kategorii je mnoho a to nejen kvůli okrádání, ale pro kriminalitu, ale i vraždy stařen pro pár korun. Bohužel často adolescenty školou povinnými.
V materiálech Rady jsem si přečetl o jakémsi Etickém kodexu seniorů. Oč jde?
Jde o materiál mezinárodní federace sociálních pracovníků, který se propracovává skoro každoročně. Přehodnocuje se i etnocentrický náhled na svět. Jde o etické směrnice (normy, jak jednat se starým a postiženým člověkem jako s celostní bytostí). Mluvil jsem před časem o tomto kodexu a své stanovisko neměním, že jde o dosti nákladná jednání, kde se šermuje dobrem a zlem, tedy pojmy nepřesně definovanými k optimálně úspěšným cílům. Sociální pracovníci nesmějí dopustit nehumánní postupy, např. mučení a terorizmus! Klienti musí být spokojeni!! Jak chudák stařenka s Alzheimrem zhodnotí svého ošetřovatele, když mnohdy neví své jméno, natož, kde bydlí.
Jak ale chápat tezi »zlepšit psychosociální složku veřejného zdraví«, s níž se také v této souvislosti argumentuje?
Zdraví je komplexní stav bytí člověka (zdraví se zejména individuálně těžko rozpoznává, oproti nemoci, a tím i definuje, veřejné zdraví je sumární zdravotní situace ve společnosti).
Jisté však je, že fyzický stav, tedy tělesný s morfologií a funkcí jednotlivých orgánů, toleruje řadu variant (třebas s kratší nohou nebo se čtyřmi prsty a spoustou dalších).
K funkčnímu stavu zdraví je nezbytný vztah mezi tělesnou schránkou a psyché tedy funkcí mozku a duševnem (složka psychosomatická), ale neméně potřebná je složka psychosociální, tedy vztah mezi funkčním jedincem a společností, ve které žije. Člověk je zoon politicon a poustevníci jsou pouze dokladem tohoto pravidla. Zmíněný třísložkový komplex se navzájem ovlivňuje (viz Pavlov, viz Freud a další) takže - abychom diskusi zkrátili, současná globalizační doba a společenská situace, kterou jsme naznačili výše, má vesměs negativní dopad na fyzický a psychický stav lidí, což se jeví evidentně narůstající nemocností zejména duševními chorobami.
Viz zelená kniha EU a snaha, jak tuto situaci řešit, aniž bychom globální kapitalizmus narušili.
Jsme jedině pro globalizaci solidarity a sociálního programu, jak proklamoval papež Jan Pavel II. a stále proklamují levicoví politici na celém světě!!
A jsem u Rady starších. Jak dnes vypadá její organizační schéma?
Organizační schéma s návrhy na integraci (Rady starších u obecních úřadů až k vládní komisi) zatím ustrnulo, neboť stále působí vládní krize. Obecní rady starších jsou otevřeny místním problémům i od jednotlivců a řešení podle předloženého schématu. Okres, kraj, vládní komise.
Konzultativní místo zaujímá i občanské sdružení RSČR (dříve KVOD) se sídlem v Praze 3 s jednotlivými komisemi odborníků. Bohužel RSČR je apolitické občanské sdružení.
To je ovšem málo. S tím byste daleko nedošli. Navázali jste kontakt s některými politickými stranami?
Bez politického programu a kooperace s levicovými politickými stranami se sociální problematika 3. věku i zdravotně postižených spoluobčanů u nás ovšem nedá řešit. Proto jsme také navázali kontakt s těmi stranami, které se staví za sociální program a věříme, že nám mohou vyjít vstříc při řešení tolika složitých otázek třetího věku.
