Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, myšlenky apod. Zaèali jsme obyèejným pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete fotku (fotky) i text na info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený. Tentokrát je to pohled na okno...
Èudlíky
Takové dùchodcovské dopoledne mù¾e být naplnìno velmi intenzivní èinností. Jako vèera u nás.
Kdy¾ ráno cho» zvedala hliníkové lamelové meziokenní ¾aluzie, zjistila, ¾e stále je utr¾ený èudlík na navinování šòùrky, jí¾ se zvedání ovládá. Pak si všimla, ¾e svìrka, do ní¾ se zakládá bowdenová trubièka k ovládání sklonu lamel se utrhla, a trubièka se jen tak kymácí v prostoru.
„U¾ toho mám dost,“ rozèílila se,“koukej to dát do poøádku, pokolikáté ti to mám øíkat!“
®aluzie máme asi 10 let, kdo nám je tehdy instaloval ji¾ dávno nevím. Pøiznal jsem, ¾e u¾ jsem se dotazoval na náhradní èudlíky z PVC v ¾elezáøství, v Domácích potøebách i v prodejnì rolet a markýz, ale marnì. Nebyli ani schopni mi poradit, kde bych je dostal. „Sedíš furt u poèítaèe, tak tam najdi, kde to mají. Já tam pak dojedu to koupit, kdy¾ tì bolí ta noha,“ dodala u¾ ponìkud smíølivìji.
Zapnul jsem poèítaè a netrpìlivì vyèkával, a¾ všechny ty antivirové, antišpioná¾ní a antispamové programy odvedou svou práci, a spustil Google.
Nojo, ale pod èím to hledat. Pod „èudlíky“ to urèitì nebude. Tak jsem zkusil rolety a také ¾aluzie, a to byste nevìøili, kolik firem a lidièek se tím zabývá. Mohl jsem zaanga¾ovat celé ateliéry k vyprojektování ¾aluzií pro celou ètvr», dokonce i s novými plastovými okny, zabudovat dveøe k veletuctu gará¾í, ale èudlíky nenabízeli nikde. Na jedné adrese mìli dokonce spojení pøes SKYPE, tak jsem tam zavolal, ale mùj protìjšek pouze vyslovil politování, ¾e takovými prkotinami se nezabývají.
Pilnì jsem pracoval a milované choti jsem po nezmìrném úsilí dal dva tucty adres i s telefonními èísly.
Se zlou jsem se potázal.
„Ty jsi se zbláznil, za ty telefony bych zaplatila víc, ne¾ za pytel tìch tvých èudlíkù!“ rozèílila se a zaèala seznam i s adresami studovat. Vzala si na pomoc mapu mìsta a vypracovala cestovní mapu, za ní¾ by se ani sám Bush nemusel stydìt. „Mám tramvajenku, tak ji alespoò nále¾itì vyu¾iji“, pronesla spokojenì, oblékla se a vydala na okru¾ní jízdu.
Pøeèetl jsem všechny noviny dostupné na www.pravednes.cz a zaèalo mnì u¾ kruèet v bøiše, kdy¾ se objevila, v rukou tøímajíc igelitový pytlíèek s tøemi plastovými èudlíèky. Ruèe jsem se jal je vymìòovat.
„A kde jsou ty chybìjící klobouèky na konec šòùrky?“ pøednesl jsem troufale.
„Na ty jsem zapomnìla,“ pøiznala provinile a hned dodala:“To nevadí, já tam potom zabìhnu, sehnala jsem je u takového pøíjemného soukromníka tady za rohem.“
No prosím, ještì¾e máme poèítaè. A budu mít odpoledne zas co dìlat. A¾ se vyspím, samozøejmì.
Pohled z okna 