Co se dìje, kdy¾ fandové nezvládají své emoce a potøebují se nìkde brutálnì vybít
Zelená je tráva, fotbal to je hra. Bohu¾el, o idylických dobách, kdy tento písnièkový slogan platil, si mù¾eme nechat jenom zdát. Tráva je sice poøád zelená, ale fotbal, to jsou pøedevším prachy, korupèní skandály a násilí jak na høištích, tak mimo nì. Hra a¾ potom. Samozøejmì bez fanouškù by fotbalová mašinérie vùbec nemohla fungovat. A nejproblémovìjší fanoušci jsou ve tøech nejvìtších mìstech republiky: v Praze, Brnì a Ostravì. O tìch ostravských si budeme povídat s dlouholetým sportovním redaktorem Jaroslavem Ostrèilíkem.
Pøedloni se stal Baník mistrem republiky a jeho fanoušci se výraznì zviditelnili, dokonce v celorepublikovém formátu.Jaký dojem jste z toho mìl vy?
„Fanouškománie samozøejmì zaèala døíve ne¾ v roce 2004. Znám pøípad, kdy se v šedesátých letech kvùli Baníku pøestìhoval fanoušek ze Znojma do Ostravy. Ale faktem je, ¾e pøed dvìma lety zaèala jakási nová éra fanouškovství. Tady je otázkou, jak ho èlovìk vnímá, pøesnìji – jak ho chce vnímat. Ti, kteøí se tam rvou, se nechovají podle norem, ale mají pocit, ¾e se rvou za nìco. Je však nutno si uvìdomit, ¾e rváèi pøedstavují sotva nìjaké promile z celkové návštìvnosti.“
Pøivedl byste právì do takového „promilového“ chumlu tøeba své dítì?
„To samozøejmì ne. Jen¾e pøi jakémsi globálním odsuzování chci upozornit na pozitiva. Jako jediní v lize fanoušci Baníku bušili do tribun od první do poslední sekundy zápasu. Kromì toho, jejich choreografie a ohòostroje urèitì nejsou levné. Obrovská euforie pak s sebou pøináší, bohu¾el, i rvaèky. Policie má urèitì stovky zábìrù ze støetù s fanoušky Sparty, kdy o ránu napøíklad basebalovou pálkou není nouze. Ale i v tom podle mého nastává vývoj k lepšímu.“
Co tím myslíte?
„Pokud vím, i kluci z fan klubu Baníku mìli zákaz vstupu na stadion. Pøiznali svoje úèasti ve rvaèkách, ale nyní pochopili, ¾e tato cesta nikam nevede. Dnes se spíš sna¾í o aktivní spolupráci a komunikaci s fotbalovým klubem. Osobnì si ale myslím si, ¾e se bitky fanouškù zbyteènì moc medializují. Kolik lidí se napøíklad letos porvalo na festivalu Colors of Ostrava? A kdo o tom ví?“
Mnozí lidé se však neumí smíøit ani s proslulým sloganem: Baník – sprosté slovo – Baník.
„Ono sprosté slovo u¾ dávno není vnímáno jako sprosté. Mnohem víc jde o rytmus toho sloganu. Na druhou stranu, Baník má i pìknou hymnu, kterou nazpíval – pozor, neslo¾il, ale nazpíval – Jarek Nohavica. A tím, ¾e se k ní pøihlásil, dodal fandovství také obrovský impulz smìrem ke kultuøe.“
Baníèku, my jsme s tebou… Je to pravda i nyní, kdy je Baník v pùlce ligové tabulky a ne na prvních pøíèkách?
„Fandìní a fotbalové výsledky jsou spojené nádoby. Ostrava má poøád jednu z nejvìtších návštìvností v lize, jen¾e v kotli skuteènì chybí vlna euforie. S atmosférou pøed dvìma roky se to nedá srovnat. Tehdy jste mìl lístek na sezení, ale celou dobu jste stál. Je opravdu rozdíl, jestli zaøve pìt tisíc, nebo dvacet tisíc lidí. Celá tribuna byla také v napìtí, s jakou novou choreografií pøijde fan klub. To dnes není. Pøesto tøeba já jako fanda chodím na fotbal a ne na vítìzství Baníku. A proto¾e vidím dobrou hru, jsem pocitovì úplnì v pohodì.“
Vypadá to, ¾e v souvislosti s horšími výsledky fotbalových zápasù se sní¾il i výskyt brutálních excesù – je to tak?
„Já znovu opakuji, ¾e brutální projevy jdou na vrub nìkolika promile z celkového poètu fanouškù. Jsou to pitomci, kteøí nezvládají své emoce a potøebují je nìkde vybít. Všichni ostatní berou sport a fandìní jako druh zábavy, jako mo¾nost rozšíøit si obzory a vyu¾ít volný èas.“
Jiøí Muladi
Zítra - postøeh psychologa PhDr. Miloše Míèka na fenomén fandìní
Zelená je tráva, fotbal to je hra. Bohu¾el, o idylických dobách, kdy tento písnièkový slogan platil, si mù¾eme nechat jenom zdát. Tráva je sice poøád zelená, ale fotbal, to jsou pøedevším prachy, korupèní skandály a násilí jak na høištích, tak mimo nì. Hra a¾ potom. Samozøejmì bez fanouškù by fotbalová mašinérie vùbec nemohla fungovat. A nejproblémovìjší fanoušci jsou ve tøech nejvìtších mìstech republiky: v Praze, Brnì a Ostravì. O tìch ostravských si budeme povídat s dlouholetým sportovním redaktorem Jaroslavem Ostrèilíkem.