Pohled z okna
Postupnì se zaèínáme poznávat, zvykat si na sebe a stávat se pøáteli, potkávat se, a tak snad bude namístì (kdo chce - není podmínkou) pøiblí¾it ostatním své okolí, své milé, zájmy, myšlenky apod. Zaèali jsme obyèejným pohledem z okna. Dalším pohledùm se však meze nekladou, samozøejmì v etických hranicích, daných provozem tìchto stránek.
Chcete se také zapojit? Je to jednoduché, pošlete fotku (fotky) i text na
info@seniortip.cz a my z toho udìláme dokument, který se objeví na hlavní stránce v tématickém okruhu - Pohled z okna. Zatím to tak funguje a zde jeden z dalších pohledù - avšak pozor (!) název „Pohled z okna“ je jen pøenesený. Tentokrát je to pohled na „zajímavé setkání“.
Otevøený dopis
Zdravím Lidunko!
Pøála jsi si, abych nìco napsal o srazu xchatu Seniorklubu. Moc toho nebude, tì¾ko psát o tom, co si lidé jen tak povídají. Ten sraz se konal v ®elezných horách v Horním Bradle, co¾ je pøíznaèné, zrovna v den zahájení sokolského sletu. Bradla tam nemìli, úèastníci cvièili jen slovnì, jak se na èetisty sluší a patøí.
Zaènu cestou z Prahy, která byla pohodová. V prvý den platnosti nových pravidel silnièního provozu bylo na silnicích klidno, a tak jsem zvolil cestu po vedlejších, aè mì poèítaè navrhoval cestu do Podìbrad pøes dálnici. Nelitoval jsem. Kdy¾ jsem opustil skladištì firem v pøímìstské aglomeraci, dostal jsem se do líbezné èeské krajiny, do vesnièek s líbeznými èeskými názvy. Pro Pra¾áka, který dennì vidí na ka¾dé hadrárnì anglický název, buï zahranièní firmy, nebo èeského podnikatele, který se takto sna¾í získat punc svìtovosti, to byl rajský obraz. Pøiznávám, ¾e jsem párkrát nevìdìl kudy pokraèovat, ale v¾dy se nìkdo našel, kdo mi poradil.
V cíli mì uvítaly nositelky známých nickù, které jsem mohl poznat osobnì. Prý u¾ v pøedveèer pøipravovaly program, bohu¾el jsem za svého pobytu nepostøehl jaký. Novì pøíchozí se nadšenì vítaly, mnohé u¾ se znaly z pøedchozích srazù. Pøijely asi tøi man¾elské páry, jinak jedna dcera dospìlá a jedna školaèka, která pøipravila pøíchozím visaèky s pøezdívkami, aby se pøítomní poznali. A pak vìtšinou dámy, kulantnì øeèeno, na prahu seniorského vìku. Jedna pøivezla celý plech jahodového koláèe, jiné zas drobnosti v upomínku. Jídlo v školicím a rekreaèním zaøízení bylo dobré, nikoliv však vynikající. Za ni¾ší cenu u¾ jsem si pochutnal na jiných místech více.
Organizátorky byly ohleduplné a vyhledaly pro oblíbeného invalidního kamaráda jediný bezbariérový hotel v širém okolí. Škoda jen, ¾e on dal pøednost veèernímu návratu domù, aby se nazítøí opìt vrátil. Jak víš, jsem také handicapovaný, nedoslýchám, a tak jsem mìl štìstí, ¾e se sezení konala venku, kde se zvuk neodrá¾í, a mohl jsem konverzaci relativnì dobøe sledovat. I tak mi ovšem mnohé ušlo, to kdy¾ mluvilo nìkolik dam najednou. Zvláš» kdy¾ uteèe pointa vtipu, je to nepøíjemné.
Proti gustu, ¾ádný dišputát, dámy dávaly pøednost pokecu a mnì bylo líto
man¾elù, kteøí, jistì ne jen z vlastní vùle, pøivezli kytaru, hráli a zpívali, ale nikdo se nepøipojil. Konverzace byla nenucená, obèas nìjaký vtip, rùzné zá¾itky. Já byl aktivní jen málo, tì¾ko se vklínit do nìkolika soubì¾ných rozhovorù na rùzná témata, tím spíše, ¾e debatérky spolu dennì do pozdních hodin èetují a já je navštìvuji jen obèas. Pøesto se v øeèi objevují pro mne nové zajímavé obory lidské èinnosti a vztahù, co¾ je pro mne, o dvì a¾ tøi generace staršího, zajímavé.
A tak úèasti nelituji, tím spíše, ¾e jsem dostal pøíle¾itost navštívit seèskou pøehradu, kam jsme s rodièi jezdili pøed válkou na léto a Chrast, kde jsem pro¾il v babièèinì domì útlé dìtství. Babièka se strýcem a jeho rodinou skonèili v Osvìtimi, naši dùm po návratu z koncentráku prodali a výnos jim se¾rala pováleèná mìnová reforma. Ale to u¾ je o nìèem jiném, jak se dnes øíká.
* * *
Pøed odjezdem jsem vyzpovídal jednu z dobrých duší Seniorklubu
(oblíbenou pod nickem prave-dnes)
U¾ jsi nìkdy zabrouzdala na Seniortip?
Ano, u¾ jsem tam šmejdila, vím, ¾e jsou od Ostravy. Bohu¾el ale na chatu bývá prázdno. O serveru vím asi rok, obèas si tam nìco pøeètu.
Myslíš, ¾e má nekomerèní èasopis pro seniory budoucnost?
Urèitì budoucnost má, lidé se dají do kupy a mohou si navzájem pomáhat.
Co si myslíš o chatu?
Na chat si chodím pokecat, a kdy¾ se mi tam nelíbí, tak jdu zas pryè.
Splnil dnešní sraz tvé oèekávání?
Jasnì. Nic jiného jsem neoèekávala ne¾ pìkný a pohodový víkend. Milé byly minidáreèky pro všechny úèastníky, miminka v oøíšku.
Ivo Krieshofer