Èeština jako málokterý jazyk nám dovoluje doslova si pohrát s dalšími pøedponami a pøíponami, a» u¾ skuteènými, nebo pouze spekulativními! Pozor, tento text bude tentokrát „trochu“ nároèný na pozornost!
Zastavme se tedy nejprve u pøedpon na-, ná-, po-, pod- a do-. Upozoròuji, ¾e poèítaè zde kromì „vidna“ podtrhl i pøedponu ná., a to ze zcela neznámých dùvodù! A to „ná“ pøitom skýtá celou øadu zajímavostí. No posuïte sami: jistì je samozøejmá dvojice náves – ves, èi nálet - let, ale úsmìv asi vzbudí nájezdník – jezdník, nákaza – kaza, náladový – ladový, námraza – mraza, ale mù¾e být nános i nos, aè to spolu vùbec nesouvisí! Bohu¾el ka¾dý z nás zná pohøebištì i slovo popravištì, ale jistì nikdo nezná høebištì ani pravištì.
Zajímavý je pak jistì vznik velmi pochmurného slova popravit ze zcela neutrálního pravit. Kde kdo se zlobí na poslance, ale prostì nelze nadávat ¾ádným slancùm! Zvídavìjší z nás se mo¾ná ptají, zdalipak slùvka posud a dosud mají nìco spoleèného se sudy a dopink s pinkáním, které nám kupodivu poèítaè také podtrhl, aèkoliv dopink ani pinknutí mu nevadí! Za zajímavý pova¾ujeme také fakt, ¾e máme slova pozice, ale ne zice, dále povlovný, ale ne vlovný a jedno z vyjmenovaných slov - polykat - nám prostì jaksi pøipomíná mnohonásobného kata a lykat nikdo nemù¾e! Zcela paradoxnì pak spojením velmi kladného slova – hodný – s pøedponou po- vznikne pohodný, tedy ras, i kdy¾ také tady máme pøíjemnìjší synonymum - antoušek, které nám ovšem náš poèítaè opìt krutì podtrhl!
A nyní si posvi»me na další pøedpony a „skoropøedpony“, vytváøející krásná èeská slova, která ale bez nich neexistují, nebo mají zcela jiný význam. Nejprve tøeba pøedpona bez- bezpeènì – peènì, bezdìènì – dìènì, bezinky - inky , nebo další „quasipøedpona“ se- sedlák – dlák, sekera – kera, seslat – slat, semenáøství – menáøství, sešitek – šitek, senoseè – noseè. Také pøed cizími slovy se tato „pøedpona“ hezky vyjímá: seriál – riál, senátor – nátor, senilita – nilita. Nebo otøesné - servilita – rvilita a sejf – jf! Najdou se i jiné zajímavosti: semiš – miš, selen – len, selsyn – lsyn. A teï u-, ú-, v-, ve-, vy-, z-, za- a ze-: uèebna – èebna, úèes – èes, úhona – hona, ucho – cho. Poèítaèi se ale líbí: udat i dat, a kupodivu i - úprk a prk! Dále jistì samozøejmì: vèas i èas a vèela i èela. Ale teï to pøijde: veèerka – èerka, vedro – dro, veselice – selice, vepøín – pøín, zábavný – bavný, zápasník– pasník a zajímavé: zadem – dem, zavináè – vináè, nebo pøijaté: zabiják – biják a záchod – chod. Za pomocí pøedpony sou- byla pak vytvoøena i známá anekdota: Skupina soch – sousoší, skupina hvìzd – souhvìzdí a skupina ¾en – sou¾ení! Abychom vás tìmi pøedponami pøíliš nezahltili tak radìji pøíštì obrátíme svou pozornost na pøípony. Budete se mo¾ná divit, ale i na nich se lze v èeštinì poøádnì vyøádit!
Ale nejprve se ještì vyøádíme na absolutních rýmech:
Probùh – Honzo – rychle jez, u¾ se blí¾í první jez!
Na sítku dìravém mouku prosívám, o pomoc zoufale pøi tom prosívám.
Z nevydaøeného lupu, pøines pouze prasklou lupu,
kterou tì¾ko slepí dva nebo tøi slepí.
Dneska jeden starý kasaø u¾ se pouze kasá,
pøesto pøed ním není jistá ani jedna kasa!
®e na místì èinu z vlasù nechal lupy, zapomenout musí na své další lupy.
Paradoxy èeštiny (8)