I kdy¾ z formálního hlediska je ka¾dá zemì suverénní, nezávislá, má svoji vládu, zákony tak ve skuteènosti jsou zemì rozdìlené na velké a ty ostatní, rozlohou, poètem obyvatel, ekonomickou silou a vlivem ve svìtì. O tomto rozdìlení vypovídá i oznaèení vybraných zemí jako velmoci. Mimoøádné postavení vybraných zemí odrá¾í i výbìr nìkterých do tak zvané skupiny G7.
I mezi velmocemi jsou však rozdíly, pøedevším v ekonomické a vojenské síle. Vedoucí pozici zaujímají USA od poèátku 20 století a jejich pozice se posílila bìhem 2. svìtové války a po ní.
Prvenství USA nebylo ohro¾eno ani v dalších letech. V západní Evropì byla pozice USA posílena i vojensky vytvoøením paktu NATO pod vedením USA za úèasti hlavních zemí západní Evropy. Souèasná nejstarší generace Amerièanù pro¾ila ¾ivot v tomto vedoucím postavení své zemì a je to jimi bráno jako nezmìnitelný stav.
Ve sféøe výroby, v prùmyslu se pøed nìkolika lety prosadil v USA a pozdìji i v západní Evropì tak zvaný outsourcing tj. pøesunutí výroby do zahranièí, rozumí se do zemí s levnìjší pracovní silou, levnìjšími surovinami, energiemi. Naprosto dominantní pozici mezi zemìmi, kam kapitál pøesunoval své továrny, výrobu zaujala Èína. Osudnou chybou se ukázalo, ¾e se v tìch kalkulacích o jednoznaèné finanèní výhodnosti se nepoèítalo s Konfuciem. Upøímnì øeèeno, kdo by poèítal vedle nákladù na výstavbu fabrik a co to vynese s jedním dìdkem, a ještì k tomu dávno po jeho smrti.
Pøitom on od samého poèátku v tom byl namoèenej svým uèením, které u¾ dávno pøešlo do mozkù i krevního obìhu Èíòanù. Je to respekt ke znalostem, zájem se uèit, úcta ke starším a autoritám, pracovitost.
A tak se nedomyslel ten rozdíl od výroby v zahranièí, kde pracovní síla jsou levnì placení na nìkolik úkonù zacvièení nádeníci, zatím co v Èínì, podobnì jako po válce v Japonsku ta pracovní síla jsou lidé s výchovou dle Konfucia a podle toho pak vypadají ty výsledky.
A tak nyní, jak jsem pøed èasem zde popsal ve své úvaze Omfalos o stìhování pupku svìta dochází k nástupu nové zemì do popøedí svìta. Všechny hlavní ukazatele, objem hospodáøství, prùmyslové výroby, výsledkù vìdy a techniky, poèet patentù, tempo inovací vèetnì dostateèné vojenské síly hovoøí ve prospìch té Èíny, u které je ta Amerika, co na ní chtìla vydìlat po nìkolika letech mimoøádnì zadlu¾ená. Co to udìlá se svìtem napoví budoucnost a zøejmì døíve, ne¾ se všeobecnì pøedpokládá.
Kopie názvu aktuálních èlánkù z tisku:
Do roku 2025 se v EU prodá 800 000 èínských aut. Jedná se o dùsledek Evropské komise za její vìèný boj s automobilkami
Èína pøebírá vedení, její hypersonický kluzák s jadernou hlavicí obletí planetu za 100 minut. Udeøit mù¾e kdykoliv, Amerièané mají obavy.
Pøátelské zemì Èeské republiky
Napadlo mì, ¾e tak jako existuje pøátelství mezi lidmi, mìlo by existovat i pøátelství mezi zemìmi. A s tím se nabízí otázka, které, ¾e to jsou zemì nám pøátelské?
Prvá, která mì napadla bylo Slovensko. Ale v zápìtí se vnucuje pochybnost, v¾dy» jsme ¾ili v jednom státì, tak kdyby to vzájemné pøátelství bylo skuteèné, upøímné, tak bychom se asi tì¾ko dobrovolnì rozešli, a ještì k tomu opakovanì, pøátelé se bez dùvodù, zejména vá¾ných nerozcházejí.
Tak kde je ta další pøátelská zemì? Pøed rokem 1989 to bylo jasné. Všude se to uvádìlo, èasto i velmi velkými písmeny na rùzných transparentech a existovaly na to i organizace, SÈSP (Svaz Èeskoslovensko Sovìtského Pøátelství) RVHP (Rada Vzájemné Hospodáøské Pomoci). Jednou z podmínek pøátelství je vzájemná známost, myslím tím, ¾e se pøátelé znají, vìdí nìco o sobì, myslím, ¾e tato podmínka byla do znaèné míry splnìna.
Ale tato pøátelství ji¾ neplatí, pomìry se zmìnily, uvedené ji¾ neexistuje.
Tak jak je to dnes?
Oficiálnì, politicky je to jasné. Pøátelská zemì je USA, pøátelské zemì jsou všechny ty v seznamu èlenù EK a NATO. Co¾ o to, zemì to jsou vesmìs zajímavé, ale vyvstává pouze otázka, zda tam lidé vìdí, ¾e jsou s námi pøátelé. Ono se toti¾ ukazuje, ¾e tøeba ta nejvìtší zemì tak nìjak z hlediska znalosti obyvatel neví, ¾e existujeme a pletou si nás s Èeèenskem, ty zemì západní Evropy o nás sice vìdí, ale hledí na nás s odstupem a nepokládají nás za sobì rovné, co¾ je té¾ podmínka pøátelství.
Tak nevím, netvrdím, ¾e nemáme pøátelské zemì, jen tak nìjak bych si to nedovolil o ¾ádné tvrdit.
Zatím jistá je jen naše definice zemì nepøátelské z rozhodnutí a oznámení ruské vlády. Zde mì pouze pøekvapilo, ¾e tak veliká zemì v oznámení nepøátelských zemí uvedla jen dvì - USA a nás.
Rád bych se s tou mojí rozpaèitostí o pøátelských zemích mýlil, uvítal bych pouèení a zejména konkretizaci tìch pøátelských. Zadal jsem proto na internetu do vyhledávaèe: „Pøátelské zemì ÈR“. Místo oèekávaného seznamu tìchto zemí na mì vybaflo: „Nepøátelské zemì Ruska“, tak¾e ani ten internet tak nìjak tím pøátelstvím mezi zemìmi moc nepoèítá, zatím co toho nepøátelství je tam víc ne¾ dost.
Tak se s tím dotazem obracím na vás. S ohledem na vá¾nost souèasné situace ve svìtì by mì zajímala zemì, kde i pøesto je veselo, je tam sranda, ale neplést to se zemí, která je ostatním pro srandu.
Poznámka: Jako nejpøátelštìjší Èechùm, hovoøících èesky se mnì jeví Èechoslováci, hovoøící èeskoslovensky. Problém je však v tom, ¾e mimo prezidenta Masaryka, který jich znal miliony a argumentoval s nimi i tím jazykem pro vznik Èeskoslovenska je nikdo nezná.
