LIST FILIPSKÝM CITACE BIBLE: Filipi jsou severomakedonské mìsto, zalo¾ené Filipem, otcem Alexandra Velikého. V dobì apoštola Pavla byly øímskou vojenskou kolonií. Pavel je navštívil na své první cestì do Evropy v roce 48nebo 49 a zalo¾il tam køes»anskou obec.List Filipským psal z vìzení, v nìm¾ se ocitl pro Krista. Od filipských køes»anù dostal do vìzení dar, za který tímto listem dìkuje. Nevíme, kde byl tehdy uvìznìn. V úvahu pøipadají Øím, Cesarea nebo i Efez, v posledním pøípadì by šlo o léta 53 – 56.
Pavel chtìl také varovat pøed nebezpeènou skupinou lidí, které nazývá „špatnými dìlníky“. Ti prosazovali ritus obøízky, ale souèasnì je vìdomí nábo¾enské nadøazenosti vedlo k nevázanému ¾ivotu.
Epištola je nesena duchem køes»anské radosti z evangelia, v jeho¾ svìtle pøestávají být høích a trápení posledními skuteènostmi. Ve svých výkladech vychází apoštol ze staršího køes»anského hymnu. Jeho vrcholem je vyznání Krista jako Pána. Odtud plyne i dùraz na køes»anské spoleèenství, které má skrze Krista ji¾ nyní poznávat Bo¾í pokoj a ¾ít jím.
SLOVA BIBLE:Napomenutí k vìrnosti
Je-li mo¾no povzbudit v Kristu, je-li mo¾no posílit láskou, je-li jaké spoleèenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buïte stejné mysli, mìjte stejnou lásku, buïte jedné duše, jednoho smýšlení, v nièem se nedávejte ovlivòovat cti¾ádostí ani ješitností nýbr¾ v pokoøe pokládejte jeden druhého za pøednìjšího ne¾ sebe; ka¾dý a» má na mysli to, co slou¾í druhým, ne jen jemu. Nech» je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Je¾íši:
Zpùsobem bytí byl roven Bohu,
a pøece na své rovnosti nelpìl,
nýbr¾ sám sebe zmaøil,
vzal na sebe zpùsob slu¾ebníka,
stal se jedním z lidí.
A v podobì èlovìk se poní¾il,
v poslušnosti podstoupil i smrt,
a to smrt na køí¾i.
Proto ho Bùh vyvýšil nade vše
a dal mu jméno nad ka¾dé jméno,
aby se pøed jménem Je¾íšovým sklonilo ka¾dé koleno
na nebi, na zemi i pod zemí -
a k slávì Boha Otce ka¾dý jazyk aby vyznával:
Je¾íš Kristus jest Pán.
Sdìlení a plány apoštola Pavla
Mám nadìji v Pánu Je¾íši, ¾e vám brzo pošlu Timotea, abych i já byl dobré mysli, kdy¾ se dovím, co je s vámi. V¾dy» nemám nikoho, jako je on, kdo by se tak upøímnì o vás staral; všichni si hledí jen svého, a ne toho, co je Krista Je¾íše. O Timoteovi však dobøe víte, jak se osvìdèil, kdy¾ se mnou jako syn s otcem slou¾il evangeliu. Jeho tedy doufám pošlu, jakmile uvidím, co bude se mnou. Spoléhám pak na to v Pánu, ¾e i sám brzo pøijdu.
Za nutné jsem však uznal poslat k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka i spolubojovníka, kterého jste vyslali, aby mi poslou¾il v tom, co jsem potøeboval. Stýskalo se mu toti¾ po vás všech vás a byl znepokojen, ¾e jste se doslechli o jeho nemoci. A opravdu byl nemocen na smrt; ale Bùh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, ale i nade mnou, abych nemìl zármutek na zármutek. Proto jsem ho poslal co nejdøíve k vám, abyste mìli radost, ¾e ho zase vidíte, a tak aby mi ubylo starostí. Pøijmìte ho tedy v Pánu se vší radostí a takových bratøí si va¾te; nebo» pro dílo Kristovo se pøiblí¾il a¾ k smrti a nasadil ¾ivot, aby doplnil to, v èem vy jste mi poslou¾it nemohli.
A tak, bratøí moji, radujte se v Pánu. Psáti vám stále toté¾ mi není zatì¾ko a vám to bude oporou.
