„Slova, slova, slova“ - tato sentence struèný výrok, rèení, úsloví je po „Být èi nebýt“ zaèátkem druhého nejznámìjšího monologu Shakespearova Hamleta a velký dramatik jistì ani netušil, jak nadèasovým se tento výrok stane. Dá se øíci, ¾e zejména v poslední dobì dochází k stále vìtší inflaci, tedy k nadbytku èi nadmìrnému mno¾ství slov, snad ve všech našich projevech. Navíc v tìchto projevech neustále stoupá poèet slov zcela zbyteèných, a to na úkor tìch, která alespoò nìco vypovídají. Vìtšina našich souèasných „významných“ osobností ve svých vystoupeních mívá slovo na úvod, slovo na závìr a mezi nimi spoustu slov tu více, ale spíše ménì smysluplných. Bývaly doby, kdy slovo samo o sobì bylo obávanou zbraní zejména tìlesnì slabších a ve spojení do bojovných vìt a proslovù slavilo úspìchy doslova celosvìtové.
Ka¾dý si mù¾e vzpomenout na manifesty nejrùznìjších významù s následky tu kladnými, tu zápornými! Tehdy ovšem slovo znamenalo opravdu SLOVO, ka¾dé mìlo svùj význam a málokdo si dovolil jeho pøesný význam posunout. Slovo dìlalo mu¾e, po protestech feministek nyní dìlá i ¾enu, co¾ by bylo v poøádku, kdyby šlo o opravdové slovo. Slovo bývalo slovem do ohnì, nebo dokonce slovem do pranice, kdy¾ nìkdo slovo nedodr¾el. Dnes se vìtšinou nedodr¾uje ani slovo napsané a úøednì potvrzené! Èím významnìjší èlovìk, tím vìtší bývalo na jeho slovo spolehnutí a zdá se, ¾e dnes je tomu spíše naopak. Výše postavení si toti¾ myslí, ¾e nad jejich slovo prostì není. Naštìstí se najdou èestné výjimky, na pøíklad autor známého Slova o slovì, ale takové abys dnes hledal i ve dne s lucernou.
Na tomto místì bude však asi tøeba zabrzdit vodopád psaných slov, pøestat tepat nešvary naší souèasné slovní komunikace, naladit smíølivìjší a optimistiètìjší notu a hledat v ní (tedy ne v té notì, ale v naší slovní komunikaci) naopak laskavé a milé „švary“.
A ještì ne¾ se do toho pustíme, ani¾ bychom lezli do zelí jazykovìdcùm, opìt si dáme malou porcièku absolutních rýmeèkù. A tentokrát se zamìøíme na rýmy, které nám poskytnou rùzná vlastní jména.
V tom našem taneèním spolku uèíme valèík i polku,
tancují kluci i holky, Francouzi, Nìmci i Polky.
Polka na dvì, valèík na tøi, ka¾dému to v tanci natøi!
Píšeš, ¾e je krásná Paøí¾, u¾ tì vidím, jak tam paøíš!
Stále známìjší je naše Maøí¾, proèpak její keramiku maøíš?
Tam nad øekou M¾í, prý dost èasto m¾í a na bøehu Úpy kdekdo obèas úpí.
Kdy¾ pobíhal po Kladnì, dostal se a¾ k pokladnì.
V¾dycky kdy¾ navštíví Poprad, musí se tam s nìkým poprat.
Kdykoliv jsem v Tøešti, tak mi hlava tøeští!
Poslední slavnosti na Øípu skonèily odchodem na øípu.
Ka¾dý den si šaty peru, neb jsou dovezené z Peru.
Kapitána Jacka Flinta prozradila vlastní flinta.
Copak nám to tady dali? Obraz Salvátora Dali!
