Ka¾dá snìhová vloèka i ka¾dá deš»ová kapka je jiná. A já jsem taky jiná. Nìkdy moc.
Vá¾ím 50 kilogramù a je mi 50 let, jaké strašné zlo!
Setkaly se roky i kila. Jen¾e - Teï u¾ budou pøibírat jen roky. Kila ne, mám to v genech. Dost slo¾itá vìc. Èasto to slýchám kolem sebe – Jak je ¾ivot nespravedlivý...nevyvá¾ený, nìkdo hlídá kalorie i v zubní pastì, druhý mù¾e hodovat jako král.
Dokonce i moje vlastní maminka! Dá si vodu a pøibere dvì kila. Já mù¾u spát ve šlehaèce a cucat sádlo celou noc a nepøiberu ani dekagram.
Nìkomu pán Bùh nandal, nìkomu ubral. Vá¾í vlastními vá¾idly, váhadly, nebo soudem. Já bojuji s vlastní nena¾raností, hladem a podváhou. Nejen mou. Vím toti¾, ¾e nejsem jediná.
Mnoho lidí mi øíká: Jak to dìláte, ¾e jste tak hubená? No a já jim odpovídám, ¾e dìlám, co mù¾u abych byla tlustá a doptám se, zda nemají domácí sádlo, nebo cukrárnu, kam bych pravidelnì mohla docházet. Lidé se smìjí a myslí si, ¾e l¾u, vymýšlím si nebo jen prostì kecám a honím figuru po nocích cvièením.
Hubenost nevysvìtlíte. Tlustí lidé mohou tøeba aspoò nìco. Omluvit se nemocí, upøímností k nena¾ranosti, chutí k jídlu a láskou k pro¾itku z jídla, ale hubený èlovìk? I kdybyste vykládali, ¾e sníte šestnáct knedlíkù a pøímo je snìdli pøed nimi, tak vás nepochopí. Spíš si budou myslet, ¾e jste bulimik a pùjdete to na prvním pøíhodném místì vyblinkat. Neustále se setkávám s "obdivem" k mojí hubené postavì. U¾ na to mám alergii.
Tak abyste to vìdìli - Mùj jídelníèek:
03:00- vstávám, jím: teplé mléko èasto i s rohlíkem a máslem.
06:00- vstávám s rodinou, udìlají si jídlo, koukám co kde zbylo a dojím to. Pøidám si, jeliko¾ zbylo málo.
08:00- jsem u¾ na cestách. Chlebíèek s vajíèkem je úchylka, ob den spapám i dva, kdy¾ není ten, je jinej.
10:00- zaèínám tou¾it po polévce. Èasto si jí nìkde nìjak se¾enu.
12:00- chybí mi maso. Hledám, najdu. Obìdvám maso aspoò 3x týdnì.
14:00- zase mám hlad. Hrozinky v autì mi zachrání ¾ivot.
16:00- pøijí¾dím domù. Hledám staré svaèiny, nedojedené paštiky, aby náhodou se nìjaké jídlo nevyhodilo. Jsem hospodyòka. ®e.
18:00- man¾el u¾ nejí, hlídá si figuru (!?) a já potajmu s ušankou na hlavì prozkoumávám v lednici zásoby.
20:00- nejí u¾ doma nikdo. Tak abych je netrápila jím za bìhu. Úklid nádobí (krajíc chleba nejlíp se sádlem, nebo máslem a hoøèicí s okurkou), øešení jídla na druhý den (druhý krajíc s èímkoliv). To asi ani nebudu komentovat, polovinu sním døív, ne¾ vyslovím název jídla. Mívám strašný hlad.
22:00- všichni jdou spát. Já si jen tak bokem v tom chaosu sním zoufale aspoò kousek ¾vance, co nìkde je a kdy¾ není, tak nìco vymyslím. (zbyteèek sýra+pùlka rohlíku, druhou pùlku s èímkoliv, nebo suchý se š»ávou)
No a pak ani nevím jak, ale jsou zase 3:00 ráno a jedeme znova. A k tomu jako bonus: v létì sním víc ne¾ v zimì.
Jsem jako kojenec. Ka¾dé dvì hodiny fòukám hlady. A s tím ¾iju celý ¾ivot.
Víte, co si v ¾ivotì neumím pøedstavit? Tak to neuhádnete a ještì mì budete nenávidìt. Neumím si pøedstavit DIETU.
U mì je jediná dieta, ta bodová. (co vidím, to zbodnu)
A poøád mám hlad, poøád jsem unavená. Koupit obleèení lze jen v dìtském oddìlení, tedy s Mikimausem a Hello Kitty. Zimní bundu jsem sehnala jen rù¾ovou s motýklama. Sousedka má krásnou s ko¾íškem v laskavé hnìdozlaté barvì, ale tu mají od první dámské velikosti a v té vypadám jako strašák do zelí.
A a¾ vy tlustí, budete bídou hubení, tak my hubení budeme dávno studení.
Závidím tlustým. Tøeba proto, ¾e mají asi víc energie, kterou já okam¾itì spálím. Takový š»astný Buddha, je pøeci baculatý, asi jako mùj hrníèek na èaj. No a tlustí závidí mì. Z toho vyplývá, ¾e nikdo není spokojen s tím, co má, jak u¾ to dávno øekl Seneca. A to ¾il pøed dvìma tisíci lety. Nadèasový to Filosof. Tak¾e berte lidi to, co máte, proto¾e dokud myslím, tedy jsem.
A já si myslím, ¾e právì tím, jak jsme ka¾dý jiný je ten svìt dìsnì príma.
Nìkdo je hubený, druhý je tlustý, tamten zase vysoký a tahle malièká. Onen má smysl pro humor, ten zase se urazí pro hloupost. Myslím si, ¾e to, jací jsme si vybrali sami, aè máme indispozici výchovou, spoleèností, stejnì je naše nátura i nebo myšlení vlastnì darem. To, ¾e nìkdo je vysoký, jiný malièký druhý tlustý a tøetí hubený jen zvýrazòuje osobnost a osobitost ka¾dého èlovìka. A v tom je kouzlo, dar barvitosti i zábavy ¾ivota.
Svìt je rùzný
