Zbyteèné a naivní jsou myšlenky, které se neúprosným krokem pøibli¾ují ke Sbìrnì zbyteèností. Sebeobdiv, ješitnost, pýcha, touha po bohatství pozemském. Stáøí stává se nebezpeèným útesem, který nedává šanci novým lodím. A ïábel našeptává: „Vyu¾ij, urvi, získej, ochutnej, máš málo èasu!“
A pokoutní dáma POLITIKA se neptá: „Co umíš, co jsi dokázal, jaký jsi èlovìk?“ Naopak radí: „Je vhodné se usmívat, tváøit sebevìdomì, být loajální, servilní a nikdy se neptat, kde je pravda. Neukazuj srdce na dlani. Odepsali by tì ti, kteøí sami sobì dokazují, ¾e nejsou slabí.“
A tak si vá¾ím tìch nìkolika, kteøí stárnou a do chodu tohoto svìta nemluví. Oni toti¾ vìdí, ¾e hloupost je nenapravitelná.
Jdou dál se svými sny a pozorují biograf, který se celá tisíciletí nemìní. Pouze auta místo koní, šaty místo kù¾í, paneláky místo chýší.
A ti, co se rvou dál? Za svobodu, za spravedlnost, za lásku? Proè je zapotøebí hrdinù? Proè je špatnost uvelebena v nás i v tìch, kteøí se nazývají vyvolenými? Vzdát se? Nikoli! Jít a ¾ít nepøetr¾itì jako hvìzdy na nebi.
Meditace novoroèní