Èerná hodinka
Kdy¾ jsem byla malá, bylo u nás doma v zimním èase zvykem dr¾et „èernou hodinku“.
V¾dy kolem ètvrté odpoledne, to u¾ se všichni vrátili z práce a venku zapoèalo stmívání, vstoupila k nám ta èarodìjka do pokoje jako pohádková bytost. Posadila nás na naše oblíbená místa kolem stolu, na kterém u¾ le¾ela ošatka plná jablek z našeho sadu, a na talíøkách èekala dobrùtka na uvítání. Potom pøed ka¾dého z nás postavila jeho oblíbený nápoj a nerozsvítila.
Z vedlejšího pokoje bylo slyšet hru na klavír. To moje maminka hrála Chopina, Beethovena, Dvoøáka nebo Gershwina. Poslouchali jsme nádhernou hudbu a za okny pozorovali, jak se ještì pøed chvílí barevné stromy postupnì pøevlékají do èerného a proti šedooran¾ovému nebi dostávají jejich obrysy ostrý, nemìnný tvar. Z oken u¾ nebyla vidìt zahrada, ale pøekrásný grafický list.
Kdy¾ maminka dohrála skladbu, pøišla mezi nás. Vzpomínám, jak sedíme tiše v pokoji a jako by pak ta Èerná hodinka kouzelnice vzala naše duše do náruèe. Potmì se nestydìly snít. Vyprávìly pravdu o tom, co pro¾ily. Navzájem se poslouchaly. Chápaly se a tìšily se na další den.
Èerná hodinka nás hýèkala ujištìním, ¾e jsme všichni spolu, ¾e se máme rádi, ¾e jeden druhého neopustíme, ¾e doká¾eme odolat nástrahám osudu, ¾e budeme dìlat vše, jak nejlépe umíme, ¾e svìt to ocení, ¾e ¾ivot stojí za to, aby se ¾il kdy¾ u¾ jsme ho, jako zázrakem, dostali k dispozici.
U¾ nejsem malá holka. Zavinila to léta, která stále bez odpoèinku jdou a jdou. A» je slunce, nebo mráz, èas zimního stmívání se nezmìnil. Pohovka a ¾idle kolem stolu doma, v Rychnovì nad Knì¾nou, zùstaly prázdné. Sedím sama v køesle jednoho z pokojù svého pra¾ského bytu a pozoruji èervánky nad ulicemi a domy, které vystøídaly tehdejší pohled do tiché zahrady. Kolem ètvrté si i tady nasazuje tma vladaøskou korunu. U¾ rozsvítila v hlavním mìstì pomeranèe poulièního osvìtlení a sevøela mé srdce dávnou vzpomínkou. Jako by pøilo¾ila polínko do amerických kamen, ve kterých jsme kdysi doma topívali. Oheò v srdci se rozhoøel a vlídná èarodìjka Èerná hodinka si tak ke mnì našla cestu jako kdysi.
Ludmila Lojdová
* * *
Pøedvánoèní podìkování od spisovatelky Ludmily Lojdové
