Pamìtníci, vzpomínejte!
Vzpomínky, které nosíme v hlavì mají jednu nevýhodu, dokud je nenapíšeme na papír nebo nevyprávíme, nemù¾e do nich nikdo nahlédnout. Je velká škoda, odcházejí-li do nekoneèna s námi, ani¾ by pouèení èi radost odevzdaly jiným. V této rubrice se sna¾íme zabránit jejich ztrátì. Spolu s vámi popisujeme dìjiny všedního dne obyèejných lidí od dìtství, pøes poznávání svìta a¾ po pøeká¾ky, které pøípadnì museli pøekonávat.
Tìšíme se na pøíspìvky, které posílejte na info@seniortip.cz Nemáte-li autorské vlohy, nevadí, vaše pøíspìvky redakènì upravíme tak, aby byly ètivé.
Do jedné vzpomínky se teï s námi pøeneste.
Moje úspìšné ly¾ování Moji rodièe nepatøili mezi sportovnì zalo¾ené a proto bylo pøekvapením, kdy¾ mladší brácha dostal k Vánocùm ly¾e. Kdy¾ nám ve škole po svátcích oznámily, ¾e bude v pondìlí výlet na ly¾ích pochopitelnì, ¾e jsem se pøihlásila. Pøece to není nic slo¾itého, šoupat nohami. Nìjak jsem pøeslechla, ¾e se jedná o závody na ly¾ích ale i tak jsem se pustila do závodìní. Byla to jízda s problémy, hlavnì z dùvodu mého vybavení. Staré boty o dvì èísla vìtší mi pùjèil soused, tepláky co jsem nosila na lítaèku mi neustále padaly, zato bunda pøi ka¾dém pohybu mi vylézala nahoru. Èepice byla bráchova a pro zmìnu mi zase padala do oèí. Prostì bylo to vybavení odpovídající 50 letùm minulého století u náhodného „sportovce“. Kdy¾ se pak objevily výsledky na nástìnce, mìla jsem radost, ¾e mùj bratranec skonèil poslední, kde¾to za mnou ještì jedna holka byla. Vyprovokoval mne k dalšímu ly¾ování, kdy¾ jsem tak dobrá. To u¾ jsem mìla vybavení lepší. Od sousedky starý „va»ák“ byl sice vìtší, ale za to se dost obleèení pod nìj vešlo. Z jednìch teplákù jsem si udìlala šponovky, èím¾ se mi trochu zmenšily boty a nemusela jsem je vycpávat tolik novinami. Na hlavì vypùjèenou beranici také trochu vìtší, ale noviny to opìt zachránily. Moje obleèení tedy bylo super, proto¾e bylo zamìøeno hlavnì na to, aby mi nebyla na horách zima. Co¾ jsem ocenila, kdy¾ jsem ly¾emi na zádech lezla do kopce (stromeèkem mi to nešlo) a byla jsem úplnì mokrá. Problém mi dìlaly ly¾e, proto¾e bratranec mi poradil, abych si je namazala sádlem, ¾e z kopce lépe pojedou.
Ve své dùkladnosti jsem namazala ty ly¾e celé, vèetnì vázání. Upachtìná a promaštìná jsem koneènì stála na tom vršku, pode mnou byla krásná tra» dolù. Bylo to moje vítìzství a pøímo hrdinský èin. Všimla jsem si, ¾e dospìlí pøi jízdì dolù dìlají oblouèky a tak jsem to napodobila. Ten první se mi povedl a dál u¾ moc nevím, proto¾e jsem se øítila dolù šupem. To u¾ jsem na ly¾ích nestála, ale zaujala takový noèníkový podøep, zavøela oèi, øítila se dolù a zastavila a¾ v kùlnì. Teprve dole jsem zjistila, ¾e se mi povedlo pøejet malý opuštìný polorozboøený skokanský mùstek, ne¾ jsem skonèila v té polorozboøené kùlnì. K údivu dospìlých, kteøí se po mém výkonu sebìhli a kdy¾ zjistili, ¾e jsem to pøe¾ila, tak jsem to od nich pìknì schytala. Ly¾e to odnesly víc ne¾-li já, ale brácha s pohledem na mùj odøený ciferník a další odøeniny prohlásil, ¾e o ly¾ování nemá zájem.
A¾ po letech u¾ ve svém vybavení jsem jela s rodinou do Tater. Dcera byla malá a tak jsme šly na cviènou louku. Ona se batolila dole a já sjí¾dìla menší kopeèek. Jen¾e pøi poslední jízdì pøede mnou dvì sleèny upadly a pøi vyhýbání jsem narazila na vydøený kus sjezdovky. Ly¾e se zastavily a místo abych upadla na zadek, moji bì¾nou brzdu, jsem se ve vzduchu otoèila a pøetoèila s dopadem na ruku. Byla to památka na malý parašutistický výcvik, který jsme absolvovali pøi sportovní gymnastice, proto¾e pøekulením se chránila páteø, co¾ pøítomný instruktor nechtìl pochopit, proto¾e v ¾ivotì nic takového nevidìl. Byla z toho zlomená klíèní kost, jak øekl pan doktor a se svou libozvuènou slovenštinou mi pomáhal pøi svlékání. Sádru jsem pro ostudu odmítla a celý pobyt nosila ruku v závìsu a trvalo dlouho, ne¾ jsem se z toho doléèila.
Od té doby jsem u¾ jezdila jen na bì¾kách a bez pohromy.
Pamìtníci, vzpomínejte!
