Antonín Engel, architekt a urbanista
12. øíjna uplyne 64 let od smrti jednoho z našich nejlepších architektù a pedagogù tohoto oboru. Aè se Antonín Engel nesmazatelnì vepsal do urbanistického øešení pøedevším hlavního mìsta Prahy a Podìbrad a vychoval celou generaci architektù, zøejmì si na nìho dnes jen málokdo vzpomene.
Antonín Engel (4. kvìtna 1879 - 12. øíjna 1958), architekt a urbanista, se narodil v Podìbradech. Jeho otec Augustin Engel byl cukrovarnický in¾enýr, matka, rozená Bouèková, byla dcerou podìbradského lékaøe MUDr. Františka Bouèka. Antonín Engel studoval na C. k. èeské vysoké škole technické v Praze u prof. Jana Kouly.
Stal se jedním z prvních pøedsedù Spolku posluchaèù architektury. Studia dokonèil na nìmecké technice u prof. Josefa Zítka. Poté odešel do Vídnì, kde byl v letech 1905 – 1908 posluchaèem prof. Otto Wagnera na Akademii výtvarných umìní. Záhy po studiích získal Øímskou cenu za studii Ideální návrh regulace Letné.
Na zaèátku století publikoval ve Stylu. V roce 1903 se zúèastnil soutì¾e na Reprezentaèní dùm hlavního mìsta Prahy, o rok pozdìji soutì¾e na úpravu Vyšehradu.
Vypracoval návrhy na dostavbu Staromìstské radnice, vstup do Letenského prùkopu, ústøední pra¾ský høbitov, úpravu Letné a okolí Hradu, katolický kostel pro Vinohrady, Štefánikùv most a regulaèní plán Podìbrad.
Realizoval øadu staveb v Praze – budovu Ministerstva národní obrany, fasády obytných domù na Vítìzném námìstí, budovy zemìdìlské fakulty, Masarykovy studentské koleje, podolskou vodárnu, a v Podìbradech – vilu Purkynì pro MUDr. Bouèka, budovu chorobince a okresní nemocnice a pøedevším objekty vodní elektrárny a zdymadla.
V letech 1912 a¾ 1920 vyuèoval na Státní prùmyslové škola v Praze. V roce 1922 se stal profesorem èeské techniky, kde zavedl pøednášky urbanismu a dosáhl zøízení samostatného ústavu stavby mìst. Od roku 1939 byl rektorem této vysoké školy. Po zavøení vysokých škol byl nejprve dán na dovolenou s èekatelným, v roce 1942 do trvalé výslu¾by.
Za války provedl spolu s Bohumírem Kozákem rekonstrukci Rudolfina a jeho navrácení k pùvodní funkci koncertní a výstavní budovy.
Po osvobození se ujal funkce rektora ÈVUT, ale byl ji¾ 25. kvìtna pod tlakem komunistických studentù nucen se funkce vzdát. V roce 1947 zaèal znovu pùsobit jako profesor, ale po únoru 1948 byl akèním výborem zbaven funkce profesora, donucen odevzdat ústav, který po léta vedl, a dán do výslu¾by.
V roce 1954 se stal èlenem poroty na Ústøední dùm armády na Vítìzném námìstí.
Na sklonku jeho ¾ivota, od dubna do kvìtna 1956 uspoøádaly Svaz architektù a Národní technické muzeum v prostorách Obecního domu výstavu Engelova celo¾ivotního díla. Byl èlenem Klubu Za starou Prahu, výboru S. V. U. Mánes, redakèní rady Stylu, Ústavu pro stavbu mìst pøi Masarykovì akademii práce, Spolku Národního technického muzea.
