Josef Koøenský - cestovatel
Pøed druhou svìtovou válkou bylo jméno cestovatele Josefa Koøenského pojmem. Napøíklad jeho osmdesáté narozeniny byly velkou oslavou s lampiónovým prùvodem; byl ctìn jako první Èech, který objel celý svìt. Pøesto ale, ¾e procestoval celý svìt, za nejkrásnìjší pova¾oval místa v Èeském ráji, hlavnì Malou Skálu.
Narodil se 26. èervence 1847 v Sušnì na Mladoboleslavsku. U¾ jako student reálné školy v Mladé Boleslavi se zabýval paleontologií. Jeho zápalu pro palentologii si všiml profesor Antonín Friè (1832 - 1913), geolog a paleontolog, øeditel Národního muzea a bratr revolucionáøe Josefa Václava Frièe (1829 - 1891).
Tento uèenec ho podporoval pøi jeho dalších studiích na uèitelském ústavu Budeè v Praze, kde Koøenský studoval dva roky. Uèitelský ústav Budeè, který byl v ®itné ulici v Praze, byl zalo¾en významným buditelem, pedagogem a lékaøem Karlem Slavojem Amerlingem (1807 - 1184). Profesor Friè Koøenskému umo¾nil i studium ve sbírkách Národního muzea. Pøi studiích na uèitelském ústavu i pak pozdìji, kdy¾ se stal uèitelem v Praze, navštìvoval Josef Koøenský pøírodopisné pøednášky, vèetnì lékaøských, na univerzitì i na technice. Zajímal se o geologii, mineralogii, paleontologii a entomologii. Po absolutoriu uèitelského ústavu v r. 1867 uèil do r. 1871 jako poduèitel ve škole v Radnicích.
Na domì èp. 239 na námìstí Kašpara ze Šternberka v Radnicích je jeho pamìtní deska. Dr. Jiøí Guth-Jarkovský (1861 - 1943) podotýkal v Národním albu èeských osobností, které bylo vydáno na konci 19. století, ¾e tehdy mìl Koøenský plat 168 zlatých roènì. Pro názornost - v 90. letech 19. století stál 1 kg chleba 0,2 zlatého.
V Radnicích se Koøenský mimo své povolání zabýval entomologií, speciálnì koleopterologii, co¾ je nauka o broucích. Od r. 1871 byl uèitelem v Litomyšli a dopisoval si s mnohými evropskými entomology. V Litomyšli bydlel na Smetanovì námìstí èp. 107.
V Radnicích a Litomyšli uèil rùzné pøedmìty: pøírodopis, zemìpis, fyziku, kreslení a mìøièství, nìmèinu a zpìv. V r. 1874 byl jmenován uèitelem pro pøírodní vìdy na mìš»anské dívèí škole v Praze na Smíchovì, v døívìjší ulici Mlýnské, nyní Koøenského. V r. 1891 se na této škole stal øeditelem. Zde mohl rozvinout své záliby i studium zkamenìlin pøedevším v Prokopském údolí, na Barrandovì, ale i po celé ¾eleznièní trati z Prahy pøes Beroun a Rudnou u Prahy, na úseku nedávno pøed jeho pøestìhováním do Prahy - v r. 1873 - zahájeném. Sám tyto lokality popisoval v rùzných èasopisech, napøíklad v r. 1882 psal o Prokopském údolí, v nìm¾ potom pozdìji, v r. 1887 prozkoumal zdejší jeskyni a nalezl zde kosterní pozùstatky pravìkých lidí i pravìkých savcù, které odevzdal pra¾skému Národnímu muzeu.
Nejdøíve cestoval po èeských zemích a Rakousko-Uhersku, pak po Evropì. Na první zahranièní cestu se vydal v r. 1878. Projel tehdy Nìmecko, Francii a Anglii. V následujících letech navštívil Skandinávii - Švédsko a ostrov Gotland, Laponsko, Norsko, Finsko, Dánsko, dále Nizozemsko, Belgii, Anglii, Francii, ostrov Korsiku, Itálii, ostrov Elbu, Švýcarsko. Poznal Srbsko, Rumunsko a z ji¾ní Evropy dále Bulharsko a Øecko. Byl také v Turecku, na Krymu, na Kavkaze, na Uralu, ale i na Sibiøi. Z tìchto cest jsou napøíklad cestopisy „Z dalekých krajù“, „V cizinì“, „Asie“, „Evropa“ a „Na Krymu“.
V r. 1893 se vydal s pøítelem Karlem Øezníèkem (1845 - 1914) na svou první cestu kolem svìta. Karel Øezníèek byl sládek z Hrubé Skály. S Øezníèkem se Koøenský seznámil pøi svých pobytech v lázních Sedmihorkách, co¾ bylo v té dobì módní místo. Øezníèek byl bohatý i vzdìlaný a Koøenský dokázal zaøídit podporu pro cestu. Vedle svých úspor mohl Koøenský pou¾ít dar od smíchovské mìstské rady, od spolku Svatobor, od barona Ringhoffera, od øeditele továrny Františka Adolfa Heringa (1853 - 1910), podporu od ministerstva vyuèování a od Vojty Náprstka (1826 - 1994). Vojta Náprstek mu zprostøedkovával i podporu od krajanù v zahranièí. Dokonce snìm království Èeského mu poskytl na cestu èástku ve výši 1000 zlatých.
Cestovatelé odpluli do Severní Ameriky, kde byla prvním cílem svìtová výstava v Chicagu, navštívili velká mìsta Spojených státù, poznali mj. Niagarské vodopády, Yellowstonský národní park, odpluli pøes Havajské ostrovy do Japonska, cestovali pøes Èínu, Malajsii, pak na Jávu. Navštívili Ceylon a Indii - Himaláje, a stavìli se rovnì¾ v Egyptì. Pak se dostali pøes Støedozemní moøe do Itálie a vlakem odjeli do Prahy. Z této cesty Koøenský èerpal pro své velké dílo, první toho druhu v Èechách „Svìtem a pøírodou“. Oba cestovatelé byli velkolepì uvítání Vojtou Náprstkem a dalšími pøáteli v domì „U Halánkù“ v Praze, kde je dnes Náprstkovo muzeum. Pøivezli pro muzeum velké mno¾ství pøírodopisných, etnografických a umìleckých pøedmìtù. Koøenský sám nefotografoval, fotografie cestou kupoval, ale soubor tìchto fotografií, které pøivezl, je rovnì¾ rozsáhlý. Z první cesty je jeho cestopis „Cesta kolem svìta“ z r. 1893.
Na druhou cestu „k protino¾cùm“ se Koøenský vydal v r. 1901. Pøes Suezský prùplav se dostal do Adenu v dnešní Saudské Arábii, pak na Srí Lanku do Kolomba, dále do Austrálie - do Perthu a Adelaide a ¾eleznicí do Melbourne. Odtud do Tasmánie a na Nový Zéland, Z Aucklandu na Novém Zélandì plul do Oceánie na souostroví Tonga, Samoa a Fid¾i. Vrátil se opìt do Austrálie - do Sydney a odjel vlakem do Brisbane. Odtud odplul lodí na Celebes, dále na Jávu, kde navštívil chrámový komplex Borobudur nedaleko mìsta Yogakarta, dále mìsta Bandung a Batávii - dnešní D¾akartu, dostal se pøes thajský Singapur a Bangkok do tehdy u¾ britského Hongkongu a do svého oblíbeného „®aponska“.
V Japonsku byl hlavnì na ostrovì Honšú, navštívil Tokio a sopku Haruna nedaleko Tokia, dále jel na západ pøes Kóbe a po pøejezdu Japonska východozápadním smìrem a¾ do pøístavu Šinoseki, odkud odplul do Koreje, kde se zdr¾el v mìstì Pusanu v Ji¾ní Koreji a ve Wunsanu, v dnešní Korejské lidovì demokratické republice, a odtud odplul do Vladivostoku. Dále cestoval do Chabarovska a odtud poštovním parníkem proti proudu Amuru a¾ do Stretìnska, kde nastoupil na vlak Transsibiøské magistrály pøes Irkutsk, pøes celou Sibiø a¾ k Uralu a dále pøes Moskvu do Prahy. Z druhé cesty jsou napøíklad cestopisy z r. 1907 „Cesty po Austrálii ji¾ní“, „Na jihu Nového Zélandu“ a ze západní Austrálie pochází cestopis „Na Labutí øece“, dále napsal knihy „Plavba do Austrálie“ a „Siamu a v Èínì“. V r. 1908 vyšel cestopis „Na severu Nového Zélandu“ a „Ve východní Austrálii“, v r. 1909 „V Malajsku“ a v r. 1910 „Sibiøí napøíè“.
V r. 1908 odešel Josef Koøenský do dùchodu a další cesty podnikal u¾ jen po Evropì.
Vìtšina jeho cestopisù je zhruba stostránkových a mají pøedevším všeobecnì vzdìlávací charakter. Josef Koøenský si nevzal za úkol nìjaké objevné cesty, pou¾íval slu¾eb cestovní kanceláøe Thomas Cook, a místa, která navštívil, dùkladnì prozkoumával a popisoval, vèetnì poznatkù etnografických a pøírodovìdných, nìkdy provádìl i sbìr, pøedevším etnografických pøedmìtù. Tyto pøedmìty byly hlavnì pro tehdy nazývané Prùmyslové muzeum Náprstkovo, pro Národní muzeum. Pøírodovìdné pøedmìty byly pro kabinety školy, ve které byl øeditelem. Své cesty popsal asi v padesáti knihách, spoustì èasopiseckých èláncích a v mnoha proslovených pøednáškách. V¾dy mìl na mysli vzdìlávací a osvìtový charakter svých poznatkù. Psal do èasopisù „Zemìpisný sborník“, „Vesmír“, „®iva“,“Osvìta“, „Kvìty“, „Lumír“, „Vesna“, „Pøítel domoviny“, „Svìtozor“, „Zlatá Praha“, „Slovanský sborník“, „Prùmyslové listy“, „Èasopis èeských lékaøù“, Paedagogium“, „Škola a ¾ivot“, „Beseda uèitelská“, „Èeská škola“. Psal i do nìmeckého èasopisu „Ausland“.
Vìnoval se i rùzným zajímavostem z domova i ze svìta, popisoval napøíklad v èasopise „Topièùv sborník literární a umìlecký“ klobucký menhir „Zkamenìlý pastýø“ nebo anglický Stonehenge. Byl spolupracovníkem pøi tvorbì „Struèného slovníku Paedagogického“, uveøejòoval své pøíspìvky ve „Zprávách Království Èeského spoleènosti nauk“. Psal fejetony do bì¾ných novin a deníkù „Èeské noviny“, „Pokrok“, Èeská Národní Politika“, „Politik“, „Národní listy“, „Hlas národa“. Pøispíval do èasopisù pro dìti a mláde¾ „Malý ètenáø“, “Zlaté mládí“, „Budeèská zahrádka“ a „Besídka malých“, která vycházela na Smíchovì. Za jeho celo¾ivotní dílo a za popularizaci pøírodních vìd mu byl v r. 1927 na Pøírodovìdecké fakultì Univerzity Karlovy udìlen èestný doktorát.
Vzhledem k tomu, ¾e se neo¾enil, mohl všechen svùj volný èas i své úspory vìnovat svému oblíbenému cestování. Traduje se o nìm, ¾e se po dobu svého pra¾ského pobytu stravoval v hostinci a pivovaru „U èísla 1“ na dnešním Arbesovì námìstí. Jeho cestovatelskou zálibu po nìm „podìdil“ jeho prasynovec Joe Hloucha (1881-1957 ), jeho¾ uchvátilo prastrýcovo nadšení pro Japonsko, ¾e ještì pøed svou první cestou do Japonska napsal sentimentální, ale také jeho nejoblíbenìjší dílo, „Sakura ve vichøici“.
Josef Koøenský zemøel jedenadevadesátiletý 8. øíjna 1938. Ulice na Smíchovì v Praze, ve které uèil, nese jeho jméno, stejnì i škola, jejím¾ byl øeditelem. V lázních Sedmihorky byl na jeho poèest v r. 1928 pojmenován bývalý pramen Vojtìchùv. I jiná mìsta mají po tomto cestovateli pojmenovány ulice: Brno, Ostrava, Ústí nad Labem, Litomìøice, Karviná a Kladno.
