Byla, ¾ila kdysi mladá rodinka, sestávající z tatínka a maminky, jak to bývalo v tìch dávných dobách pravidlem a proto¾e se velice rádi mìli, maminka pøivedla na svìt trojèata, Jeníèka, Maøenku a Otesánka. (Milý ètenáø laskavì promine, ¾e míchám dohromady, z jistých, praktických dùvodù, protagonisty ze dvou rùzných pohádek). I kdy¾ všechna tato robata pocházela ze stejného lùna a spatøila svìtlo svìta v pouze minutových intervalech, byla naprosto rozdílná. Ihned to bylo zøejmé na Otesánkovi, který nejen ¾e vysál všechno mateøské mléko a Jeníèek s Maøenkou byli potom závislí na Sunaru, ale bylo nutno zamìstnat ještì dvì kojné, aby Otesánka, který byl alergický na Sunar, u¾ivily. Ale pozdìji, kdy¾ Otesánkovi sourozenci odrostli plenkám, bylo snadno vidìt, k èemu budou pozdìji smìøovat. Mánièka trávila mnohou chvíli pøed zrcadlem, vlásky na jednu a hned na druhou stranu barevnou mašlí uvazovala, rùzné blùzièky zkoušela a podobnì. Jeníèek potom udivoval ostatní èleny rodiny sportovními výkony, skákal do výšky i do dálky (snad i do šíøky) a kozelce metal o sto šest (nìkdy i o sto sedm).
®ivot spokojenì plynul, Jeníèkovi i Otesánkovi zmu¾nìl hlas a Mánièce se pod slušivou blùzièkou zaèaly objevovat tvary, svìdèící o tom, ¾e z ní bude zakrátko ¾ena. A tu se tatínek nìkde doèetl o krásách demokracie a uèinil první dùle¾ité rozhodnutí. Zavolal si maminku i trojici dorùstajících dítek a pravil takto: Od tohoto dne se ka¾dé ètyøi týdny sejdeme a v rámci demokratického procesu bude moci ka¾dý jeden z nás vznésti návrh, o kterém budeme diskutovat a potom dojde k volbì, která rozhodne, zda podaný návrh schválit, èi zamítnout. Maminka, které se návrh velice zamlouval se hned ujala slova, aby tatínkem navrhovaný systém vyzkoušela. Navrhla uvaøit na druhý den koprovou omáèku s knedlíkem a hovìzím masem. Bìhem diskuse Jeníèek, jako¾to vegetarián, odmítl pojídat maso mrtvých zvíøat a Otesánek navrhl kompromis, ¾e se vzdá té husy, støední velikosti, do zlatova vypeèené, dvou tuctù knedlíkù a ¾ejdlíku zelí, co¾ byl jeho denní obìd v pøípadì, ¾e dostane po koprovce ještì jako mouèník celý dort a to od samého Sachra z Vídnì. Potom došlo k volbì a koprová byla schválena ètyømi hlasy proti jednomu, tedy Jeníèkovu, ale Maøenka si vymínila, ¾e vzhledem dietì podporující štíhlou linii sní pouze jeden knedlík. Nebudu milého ètenáøe unavovat popisováním dalších demokratických procesù a postoupím o nìjaký èas dál. Otesánek, kterému se zdálo, ¾e je po vydatné snídani a neménì opulentní pøesnídávce tak vyhládlý, ¾e mu ta jedna husièka, i kdy¾ trochu nadstandartní velikosti nestaèí a ne¾ pøednese na pøíštím zasedání po¾adavek, aby dostával husièky dvì, navrhl sourozencùm, aby se spojili v koalici (v tomto pøípadì se nejedná o samièku medvídka koala). Navrhl, ¾e bude ka¾dý z nich v budoucnosti podporovat svým hlasem ka¾dý návrh, který kdokoli z tøí nich podá.
I stalo se. Pøi pøíštím zasedání byl odhlasován tøemi hlasy proti dvìma návrh, aby Otesánek dostával, jak si plnì zaslou¾í, husièky dvì, knedlíkù nepoèítaných a zelí, co se do nìj vejde. Po¾adavek Mánièky, aby dostala kabelku z krokodýlí kù¾e, bez které nemá ¾ivot cenu, byl opìt tøemi hlasy schválen, stejnì tak, jako Jeníèkùv návrh, aby dostal brusle, ly¾e a kolovadla. Jako obvykle, tatínek s maminkou hlasovali proti, ale bylo jim to málo platné. Demokracie, její¾ nedílnou èástí je všeobecné volební právo, je tady a musí se tedy respektovat. Je pochopitelné, ¾e výdaje na uspokojení spravedlivých nárokù volièù vzrostly tou mìrou, ¾e tatínek musel vzít dva „second joby“ a kdy¾ ani to nestaèilo, musel pracovat, stejnì jako maminka, dvacet šest hodin dennì. Pokud nìkdo namítne, ¾e den má pouze hodin dvacet ètyøi, potom bych ho pouèil, ¾e se jedná o pohádku, kde je vše mo¾né, právì tak, jako bylo mo¾né to, co následovalo.
Kdy¾ tatínek jednoho dne zatøepal pokladnièkou a zjistil, ¾e v ní u¾ nic necinká, hluboce se zamyslel a uèinil druhé, záva¾né rozhodnutí. Prásknul pìstí do stolu a zavolal si Jeníèka, Maøenku i Otesánka a takto jim pravil. Milá dì»átka, zdá se, ¾e ta vychvalovaná demokracie má jakési drobné závady a proto tedy. Jdìte do širého svìta a najdìte sobì zamìstnání, mince pøinášející a pokud jich bude jistá míra, kterou urèíme maminka a já, a pokud je vhodíte do pokladnièky, která v souèasné dobì zeje prázdnotou, volební právo vám bude navráceno. Nutno dodat, ¾e po tomto oznámení nedošlo ani k diskusi, ba ani k volebnímu procesu. Je jen škoda, ¾e takovéto øešení se najde pouze v pohádce a v širém svìtì nenajdete politika, který by praštil pìstí do stolu a rozhodl jako pohádkový tatínek.
