Litva (2/2)
Pokud vyrazíte na cestu do Litvy nebo Lotyšska, je tøeba myslet na to, ¾e jsou pomìrnì velkými zemìmi a ¾e ne vše v dopravì funguje tak, jak má. My si vzali krosny a stany a mysleli jsme, ¾e ze seznamu, který jsme si pøed cestou sestavili, zvládneme vše. Omyl! Nepoèítali jsme s velkými vzdálenostmi mezi místy. Z Trakai jsme se pøesunuli do mìsta Kaunas, toto mìsto nás moc nenadchlo, ale to nám nevadilo, nebo» byla pøed námi dlouhá cesta k nejznámìjšímu bodu Litvy, Hoøe Køí¾ù. Na Horu Køí¾ù se dostanete z mìsta Šiauliai, které je z Kaunas vzdálené 157 km. Pro cestu jsme zvolili autobus. Abychom se neztrapnili, nebo» název mìsta není úplnì snadný na vyslovení, uèila jsem se ho od veèera pøed odjezdem. S pocitem vítìzství jsme pøistoupili k autobusu, který mìl smìøovat právì do Šiauliai, a povídám øidièi autobusu, který u nìj stál venku: „ŠIAULIAI“. Chvíli na mì koukal a zvolal: „Šoléj.“ Koukli jsme na sebe a znovu øíkám: „ŠIAULIAI“. A øidiè zase: „Šoléj“, tentokrát u¾ trochu nervoznì. Tak jsme vzali mapu, ukazujeme na mìsto Šiauliai a sborem øíkáme: „Š-I-A-U-L-I-A-I!“ Øidiè se zaèal hlasitì smát, ukazoval na stejné místo jako my a znovu øíká to svoje: „Šoléj.“ V tu chvíli jsme si uvìdomili, ¾e všichni myslíme to samé. V tu ránu jsme se sami sobì zaèali s øidièem smát.
Kdy¾ jsme dorazili na Horu køí¾ù, smrákalo se. Nemìli jsme kde hlavu slo¾it, a tak jsme si postavili stany nedaleko Hory. Bylo krásnì a my se mohli kochat veèerní Horou. Šli jsme po skupinkách, aby v¾dy nìkdo hlídal u stanù. Kdy¾ jsem šla s kamarádem k Hoøe, zjistili jsme, ¾e dal nìkdo pøed námi na oltáø na hoøící svíèky nìjaké chrastí. Vìtšina køí¾ù je ze døeva, tak jsme chrastí odstranili, aby Hora nelehla popelem. Za to se nám odmìnila ú¾asnou atmosférou. Horu se za dob Sovìtského svazu sna¾ili nìkolikrát marnì zlikvidovat, je to poutní místo, symbol køes»anské víry, ale i symbol odporu Litevcù proti okupaci.
Další den jsme se šli na místo znovu podívat a rozlouèit se. Bohu¾el jsme nestihli první autobus a další jel za hodnì dlouho, tak jsme se rozhodli stopovat. Projela spousta aut a nikdo nás nechtìl vzít. Mo¾ná u¾ jsme byli natolik špinaví, ¾e se báli, ¾e by museli èistit celé auto, kdo ví. Zastavilo nám jediné a to Lotyšan. Takový mladý mu¾ s dredy, nejspíš nìkdy sám cestoval s krosnou, tak se nad námi slitoval. Po cestì zpìt do Šiauliai, kam jsme potøebovali, abychom vyrazili dál, si postì¾oval, ¾e jsou Litevci divní. Pokraèovali jsme dál na západ do mìsta Klaipéda. Tam jsme vyrazili koneènì jiným prostøedkem ne¾ autobusem, a to vlakem. Kdy¾ jsme vstoupili do vlaku, pøišel k nám prùvodèí a nabízel nám d¾usy. Jak jsme v Èechách zvyklí, ¾e se za vše platí, tak jsme odmítli. Kdy¾ však øekl, ¾e jsou zdarma, málem jsme mu ruce utrhli. (Snad mne za to neukamenujete)
Klaipéda je nádherné mìsto. Je to jediný litevský námoøní pøístav a nejstarší mìsto Litvy. Kochali jsme se mìstem. Naším cílem bylo dostat se na Kurskou Kosu, píseèný poloostrov, jen¾ je zapsán do Svìtového kulturního dìdictví UNESCO, na který se dostanete právì z Klaipédy. Ji¾ní èást patøí Rusku a severní právì Litvì. Je to chránìné území, kam se dostanete trajektem. Na Kose funguje mikrobus, kterým jsme se dostali do mìsta Nida, kde jsme se ubytovali v kempu. Bylo tam krásnì. Píseèné duny, moøe a klid. Na Kurské Kose se nachází také Hora èarodìjnic. Jedná se o vrch, na kterém jsou døevìné sochy èarodìjnic a skøetù z litevské mytologie. Tak¾e jsme se mezi sochami krásnì vyjímali. Z této krásné oblasti jsme se dostali do pøímoøského mìsta Šventoji na doporuèení mé litevské kamarádky. Krásná plá¾, kde jsem poprvé ochutnala uzené chobotnice. To bylo takové krásné rozlouèení s Litvou. Musím øíct, ¾e mne Litva mile pøekvapila a doufám, ¾e se tam brzy vrátím.
