MAORSKÁ VESNICE A NOVÝ ZÉLAND VÙBEC
Za jednu z nejkrásnìjších zemí na svìtì pokládám Nový Zéland. S tímto názorem nejsem sama, mnoho lidí mi potvrdilo toto tvrzení. Malebné ostrovy jsou pouhé tøi hodiny letu od Austrálie, zavítali jsme tam ji¾ ponìkolikáté. Nikdy nás výlet nezklamal, vracíme se v¾dy s vynikajícími zá¾itky. Poprvé, kdy¾ jsme zauva¾ovali Nový Zéland navštívit, se v cestovní kanceláøi zajímali, o který z ostrovù se nám jedná. Severní nabízí pøiblí¾ení maorské kultury, ji¾ní zase pøírodní krásy. Vzhledem k naší týdenní dovolené jsme se nejprve rozhodli pro severní ostrov. Maorský bojový tanec “Haka” je uchvacující. Pøi fotbalových zápasech Novozélanïanù s Australany jsem se od televize nemohla odtrhnout, kdy¾ jsem sledovala, jak pøed zápasem nahánìjí Australanùm strach. Kroutí pøi tanci oèima a vyplazují jazyky.
Maoøi zaujali i Vladimíra, a tak z Aucklandu pojedeme do Rotorui, kde jich ¾ije hodnì. Mají poblí¾ vesnici, kterou je mo¾né navštívit.
V zapùjèeném autì jsme po dvou dnech pobytu opouštìli Auckland a míøili k mìstu s ozónem pukavcù díky sulfátovým pramenùm. Šklebili jsme se první pùl hodiny a pak u¾ jsme pach vùbec nevnímali. Po ubytování jsme se informovali na maorskou vesnici. Ještì tý¾ veèer jsme do vesnice, posazené hluboko v lese, zajeli. V autobusu sedìli mezinárodní turisté, se stejným zájmem. Byli jsme pøed vstupem do vesnice upozornìni, ¾e nás bude vítat náèelník a bude tancovat pøijímací tanec. Nemáme se smát, nebo» tím bychom zneuctili jeho “Welcome“.
Vítání zaèalo tím, ¾e náèelník seskoèil z jakési bariéry, zpíval, dupal, vyplazoval jazyk, koulel oèima a navíc vydával hrozivé skøeky. Pøi tom všem ještì mával kopím nad hlavou. Smát se nám docela chtìlo, ale dr¾eli jsme se s vá¾nou tváøí, kdy¾ jsme zjistili, ¾e to váleèník bere smrtelnì vá¾nì. Všechna èest, ¾e svojí kulturu dodr¾ují dodnes a jsou hrdí podìlit se s jinými.
Po pìti minutách tohoto umìleckého pøedstavní se na jiných vyvýšeninách pøi vchodu do vesnice objevilo více bojovníkù s kopími a pomáhali náèelníkovi zpívat, tancovat a nahánìt strach. Byl to fascinující zá¾itek. Náèelník nakonec pøistoupil k našemu uvadìèi a vzájemnì si tøeli nosy. Tím byla ceremonie, které øíkají “Powhiri”, ukonèena a návštìvníci mohli vstoupit. Procházeli jsme vesnicí, zastavovali se u tradièních pøíbytkù a vyøezávaných totemù. Mohli jsme se ke všemu vyjádøit a bylo nám dopøáno uspokojující vysvìtlení. Veèeøe se odehrávala v hale ( Wharenui) uprostøed vesnice. Pøi veèeøi (hangi feast) nás domorodci bavili zpìvem, tanci a to obzvláštì výrazným bojovým tancem “ Haka”. Maorská dìvèata pøedvádìla taneèek s èervenými bambulkami, co¾ jemností vyrovnávalo mu¾nost bojovníkù. ®eny ze zájezdu si mohly tanec s bambulemi zkusit. Moc se nám to vše líbilo. Zakonèení celého veèera bylo pøekvapení, kdy¾ se ke zpìvu a tanci pøidali èíšníci, co nás obsluhovali, i øidièi z nìkolika autobusù.
Druhý den jsme navštívili polynéské láznì, kde jsme se èvachtali v rùzných koupalištích s horkými a studenými prameny a vychutnávali blahodárné léèivé úèinky.
Procházka “Wai- O- Tapu” termálním centrem byla barevná, rozmanitá atrakce. Musí se chodit po vyznaèené trase kolem vulkanických jevù. Je mo¾né vidìt horká a studená jezírka, krátery, které jsou povìstné v tomto regionu sopeèného dìdictví.
O nìkolik let pozdìji jsme s pøáteli navštívili ji¾ní ostrov. Pøiletìli jsme do mìsta “Christchurch” a obdivovali jeho krásy. Za ètyøi mìsíce potom jsme u¾ z Austrálie sledovali
zkázu po zemìtøesení, které toto krásné mìsto postihlo. Z tohoto ostrova na nás nejvíce zapùsobilo mìsto “Oueenstown” svojí nádhernou polohou u jezera “Wakatipu” mezi horami. V pizzaterii “The Cow” nás obsluhovala mladá Èeška. Líbilo se nám, jak byla pohotová a o plnou restauraci se starala sama. Tipovali jsme, jak se asi ta naše šikovná krajanka jmenuje? Jen tak jsem plácla, ¾e tøeba “Lenka”? A proè ne? Tøeba je Jana nebo Eva a všichni ètyøi se tomu smìjeme. Dívka pøistoupila ke stolu a na mou duši, byla to Lenka. Další zá¾itek byl let helikoptérou nad nejvyšší horou Nového Zélandu “ Mount Cook” 3 754 metrù nadmoøské víšky. Let zahrnoval “Fox a Franz Josef” Glaciers. Farmáø, který pilotoval, byl zkušený pilot, ale v jednom okam¾iku se zdálo, ¾e snad nedoletíme. Z farmy jsme vyletìli a bylo sluneèné, krásné odpoledne. Poèasí je zde velice promìnlivé, jak to bývá v horských oblastech normální. Nejprve jsme na jedné horské plošinì pøistáli, vylezli a boøili se po kolena ve snìhu. Nadìlali jsme spoustu fotek a to právì hory “Cook”. Najednou byl èas letìt zpìt, nebo» se zatáhlo a blí¾ila se bouøka. S pilotem nás bylo v helikoptéøe pìt. Pøi zpáteèním letu pilot krou¾il mezi horami a hledal vhodný sestup. Díky mrakùm, které se uzavíraly a znemo¾òovaly viditelnost, jsme nemìli jiné øešení, pouze se modlit, abychom z této situace bez úhony vyvázli.
Týden pøed naším výletem jsme v TV sledovali tragédii zrovna z této oblasti, kdy¾ se zøítila helikoptéra s turisty a všichni zahynuli. Neuvìdomili jsme si, jak nebezpeèný let budeme absolvovat. A¾ kdy¾ farmáø pilot pøistál na pøistávací ploše, oddychli jsme si. Jeho man¾elka s dìtmi tam èekali a bylo vidìt, ¾e mìli také strach. On však v bezpeèí dìlal hrdinu a nám, kteøí jsme se z nebezpeèného úniku vzpamatovávali, øíkal, ¾e ví, co dìlá, ¾e jsme se nemuseli bát.
Kdy¾ jsme se pozdìji pøesunovali z jednoho místa na druhé, pøekvapil nás policajt. Abychom udìlali fotografie z pøekrásné krajiny, èasto jsme u cesty zastavovali. Mìli jsme dojem, ¾e došlo z naší strany k porušení pravidel jízdy, nic však takového. Mladý usmìvavý oficír nám podával navštívenku s jeho jménem a telefonním èíslem. Slou¾í v tomto rajónu, a kdybychom mìli jakýkoliv problém, a» mu zavoláme. Popøál nám krásnou dovolenou, a jak rychle se objevil, tak zmizel. Na další zá¾itky z této malebné zemì se budeme moc tìšit.
