ZAHRADNÍCI Naše pøerostlá zahrada potøebovala malou úpravu. Hlavnì stromy trochu pøistøihnout. Ten nejvìtší uprostøed zahrady mìl velké rozpìtí vìtví, které zasahovaly a¾ k oknùm obývacího pokoje. Strom “Box Elder” byl parádou naší zahrady. Na jaøe kvetl, v létì se zelenal, na podzim listy èervenaly, ¾loutly a opadaly. Sem tam jsem mezi øeèí prohodila, ¾e musím nìkoho zavolat, aby poradil, jak by bylo nejlepší zahradu upravit.
U známé jsem vidìla chlapíèka, jak pøistøihuje vìtvièky u menších stromeèkù v její zahradì.
Zeptala jsem se, jestli by nemìl zájem upravit stromy taky v naší zahradì? Zájem byl, a tak jsem povìøila Vladimíra, a» na vy¾ádané èíslo zavolá a domluví schùzku. Mladý zahradník došel, ale kdy¾ vidìl ten náš skoro desetimetrový strom a to jeho rozpìtí vìtví, vymluvil se, ¾e nemá úrazové pojištìní a ¾e v naší zahradì s mírným spádem je to nebezpeèné. Prostì se necítil tu práci vykonat. Mìl však odvahu øíct, ¾e ho máme dál doporuèovat.
„To byl ¾ert?“ Odvìtila jsem, kdy¾ mi Vladimír líèil situaci naší zahrady. Mimo jiné jsem si všimla, ¾e velkému listnatému stromu chybí okrajové vìtve.
„Rozhodl jsem se upravit si stromy sám, kdy¾ jsme u zahradníka nepochodili.”
Syn Daniel mìl zrovna dovolenou a nepozdávalo se mu, jak Vladimír strom oøezal. Navrhl, ¾e s úpravou pomù¾e.
Kdy¾ jsem se na druhý den odpoledne vrátila z práce domù, úlekem jsem zkoprnìla. Ze stromu zbyl kmen a pár tlustých vìtví. Celá ta krása stromu byla najednou pryè. Pravdou je, ¾e z obývacího pokoje byl teï nádherný výhled, ale vyrostou stromu další vìtve s listy? Nejhorší šok jsem mìla z bøízky u plotku k sousedùm. Ze zemì trèel pouze kmen a na tøímetrové bøíze ani jedna vìtev, pouze na samém vrcholku trèela malá èupøinka vìtvièek.
Bylo mi do breku. Blí¾ilo se k jaru, kdy všechno kolem dokola kvete, a na naší zahradì zbyly oholené stromy. Ještì ¾e v té razii nenapadli malou “Balerina” jabloòku a okrasný èínský stromeèek. Mýlila jsem se. Další den po spoušti se v mé nepøítomnosti pustil zahradník Vladimír samostatnì do dalšího ruinování zahrady, jako by toho nebylo dost, a ty dva stromky tak proøezal, ¾e u¾ jsem se nezmohla ani na jednu slzu.
„Co tì to, prosím tì, napadlo? Okrasné stromy se takhle neproøezávají. Jabloòku jsme úmyslnì zakoupili, ¾e je miniaturní a výše ne¾ dva metry nevyroste. Èínský stromek to samé. Mìla jsem radost, ¾e koneènì zhoustl a staèilo pøistøihnout vìtévky, co pøeèuhovaly. Teï zbyl holý kmen a tøi postranní vìtve.“
Ze zoufalství jsem zaèala køièet a hned jsme mìli nìkolik dní tichou domácnost.
Chodila jsem ty chudinky hladit a prosit vyšší síly, aby neumøely. V øíjnu, druhý mìsíc jara v Austrálii, stromy zaèaly malinko obrùstat listy, bohu¾el bøízka se zmohla jen na jednu malou zelenou odno¾ a èupøinka na vrcholku uschla. Chodila jsem za ní a zpozorovala, ¾e trochu ¾ivota v ní pøece jen tøímá, ale proè ten vršek uschl? To snad ne!!! Další neblahé zjištìní mì rozladilo. Vladimír zespodu její kmen obalil igelitem a na ten poházel ozdobnou kùru stejnì jako i v celé èásti spodní zahrady, aby prý poøád nemusel setkat trávu. Bylo mi z toho všeho nanic. I kdy¾ jsem strom pravidelnì zalévala, voda se tou „praktickou“ úpravou k nìmu nedostávala a já jsem si toho vèas nevšimla. Volám na mého zahradníka a on se dokonce divil, co poøád mám za problémy. Obna¾ili jsme bøízce kmen a èekáme na zázrak.
Prosila jsem mu¾e i syna, a» na zahradu zapomenou. Daniel mì usvìdèoval, ¾e stromy se vzpamatují, ¾e dìlám zbyteèný povyk a z blechy velblouda. Naopak tvrdil, ¾e stromy zkrášlí. Soused se škodolibì smál, ¾e budou potøebovat další úpravu tak za tøi roky. Snad se mnì do té doby podaøí sehnat vhodného zahradníka, jestli ovšem nìjaké stromy ještì budou naši zahradu krášlit.
