SLIVOVICE V den mých padesátých narozenin jsem mimo jiných krásných dárkù obdr¾ela od nejstaršího syna Daniela dárkovou vstupenku „Sydney Harbour Bridge Climb”.
Poukázka platila celý rok, a tak jsem si mohla vybrat termín podle libosti. Mùj mu¾ se nenechal dlouho pøemlouvat, aby si výstup na most dokoupil.
„Co kdy¾ spojíme cestu do Sydney s návštìvou našeho dobrého dlouholetého kamaráda Emánka? To je ale vynikající nápad!”
„Emánku, mù¾eme tì pøed výstupem na most navštívit?“
„Pøijeïte o den døíve“, na to Emánek. „Pohovoøíme, ráno se mnou posnídáte a pak si lezte”.„Dobøe tedy, pøijímáme”.
Teï nìco málo o historii mostu. Stavìl se osm let a to s více jak tisíci zamìstnanci. Šestnáct neš»astných lidí pøi výstavbì zaplatilo pøi nehodách svými ¾ivoty. Hlavní šéf, který celou akci vedl, se jmenoval Dr.John Bradfield. Most má druhý nejdelší oblouk na svìtì. New York “Bayonne most” ho pøetrumfnul jen o pár centimetrù. Bì¾nì se mu øíká “Ramínko na šaty” a byl dokonèen v roce 1932 za velké slávy a pøítomnosti Dr. Bradfielda. Šest milionù nýtù pou¾itých pøi výstavbì bylo údajnì vyrobených v tehdejším Èeskoslovensku. Most se stal ikonou mìsta Sydney. Výstup nabízí unikátní a jeden z nejhezèích výhledù na mìsto.
„Tak nás tady máš, milý Emánku.“ Tìšili jsme se oboustrannì ze setkání a povídání nebralo konce. „Ráno je moudøejší veèera, tak co kdy¾ budeme v povídání pokraèovat zítra? Èeká nás namáhavý výstup, pùjdeme u¾ radìji na kutì”.
Po snídani Eman vytasil slivovici, kterou si, jako pravý Moravák znalý vìci, sám vypálil.
„To urèitì nemyslíš vá¾nì? Slivovici teï po ránu a pøed dnešním výstupem?“
„Ale Jani? To ti neuškodí, v¾dy» ty tvoje narozeniny jsme ani poøádnì neoslavili!”
Jak bych mohla slivovièku od takového odborníka odmítnout.
„No tak dobøe, ta jedna štamprlièka mnì snad neuškodí!“
„To víš, ¾e neuškodí, bude se ti lépe šlapat!“
Hrkla jsem do sebe fr»ana, a¾ to se mnou pøi té síle zatøáslo.
„Vladimíre! Tady je jedna malá dávka pro tebe!” „Emane, v¾dy» mì znáš, já na to pití nejsem. Nic nechci, dìkuji.” „Jani! Budeš kulhat, musíš se vyrovnat. Tady máš tu Vladimírovu odmítnutou dávku!“
Kamarád mnì podal druhou štamprli a já bláhová ji bezmyšlenkovitì do sebe obrátila. Potom jsme se rozlouèili a vydali smìr most.V jedenáct dopoledne, jsme stáli pøevleèeni v erární kombinéze, kterou turistùm nabízejí jako chránící oblek, pøipraveni k výstupu. Vtom se objevil zamìstnanec a chtìl, aby lidé dýchali do balónku. Pøesnì tak, jak to praktikují policajti k øidièùm aut. Zhrozila jsem se. To tak scházelo, nemìli jsme potuchy o tomto opatøení. Návod jsme neèetli. A proè taky? Nezdálo se nám dùle¾ité èíst tak jasnou vìc, jako je šplhání po mostì.
U¾ jsem se vidìla, jak s ostudou sundávám kombinézu a za pøítomnosti všech pøihlí¾ejících opouštím místnost pøed vstupem na most. Dýchla jsem zdráhavì do balónku. Organizátor na výsledek neuvìøitelnì zíral a odbìhl ke své nadøízené. Ta se dlouze dívala na pøedlo¾ený test, potom na mì, zpìt na cifry a nakonec k mému údivu mávla rukou a svolila, ¾e mohu jít. Úlevou jsem si oddychla. Byla jsem však mokrá od potu v té neprodyšné kombinéze a pálila mì rudá líèka.
Tìpic, tak takhle fungují notorici u¾ od rána? Bez sklenièky ani ránu? To u¾ se mi nesmí nikdy více opakovat. Musím si vštípit slovo „NE” do labilní pamìti a po ránu alkohol nepøijímat, i kdyby mì ho nabízel sám král. Posléze nás seøadili do skupin po deseti s prùvodcem. Kombinéza mìla z boku pøišité popruhy, kterými nás pøicvakli k bezpeènostnímu lanu, a tím výstup zaèal. Pøi výstupu k høebenu mostu jsme nìkolikrát stáli pøi výkladu a výhledu na rùzné èásti mìsta. Naskytla se neuvìøitelná podívaná na Sydney. Celá ta paráda trvala pøibli¾nì dvì hodiny.
Jakmile jsme byli dole pod mostem, ozval se Emánek, jak se nám daøí a jaký byl zá¾itek?
“Emánku! Tys mì dal! Málem jsem akci nemohla podniknout. Dali nám foukat do balónkù. Ty bláho, ani nevím, kolik promile u mì namìøili?“
„No vidíš, holka. Bylo to vyrovnané, v¾dy» jsem øíkal, ¾e bys kulhala a to by se pøehlédnout nedalo.
