ÈERNÉ PASA®ÉRKY
Nìkolik rokù jezdíme ètyøi kamarádky do Sydney na výstavu „Hair Expo”. Roku 2014 to nebyla výjimka. Austrálie zrovna ten víkend oslavuje královniny narozeniny a v pondìlí po tomto víkendu se nepracuje. Australané snad ze všech národù na svìtì slaví nejvíce státních svátkù. Rádi oslavují a to, ¾e anglická královna Al¾bìta ll má narozeniny, byl další dùvod k radovánkám. Ten dlouhý víkend se v Sydney dìjí rùzné akce. Mimo kadeønické výstavy také “Vivid lights Festival” a jiné zajímavé aktivity.
Jakmile jsme odhodily tašky v hotelu, vzaly jsme si taxíka k pavilónu „Hair Expo”, kde jsme nakoupily nové pøípravky na vlasy a zhlédly pøehlídky úèesù. Takové výplody fantazie a pøehnané frizùry, bychom stejnì nemohly praktikovat na hlavách našich zákazníkù, tak jsme z haly co nejdøíve vypluly.
Chtìly jsme mimo kadeønických zále¾itostí navštívit známou tr¾nici „Paddington market“, nakoupit nìjaké drobnosti a veèer se podívat v „Darling Harbour“ na fantastický festival „Vivid lights”. Budovy kolem pøístavu jsou pøi té pøíle¾itosti osvìtlené, mìní se na nich obrazy, vyhrává muzika, nad vodou se prùbì¾nì støídají uchvacující hologramy a ze všeho nejkrásnìjší je pohled na sydnejskou „Operu”, „Harbour Bridge“, „City Hall“ (radnice). Okolní vì¾áky jsou zahrnuté do programu a ka¾dým rokem se mìní exhibice, ale v¾dy je to perfektnì vymyšlené. Podívaná konèí ohòostrojem. Dáša nám poradila, a» si koupíme jízdenku, která platí jak na autobusy, tak i na vlaky. Problém s parkováním bude vyøešen a budeme se pøemís»ovat státní dopravou. Míšino auto, a» si hezky na parkovišti u hotelu odpoèine.
Popadly jsme zakoupené vstupenky a okam¾itì pou¾ily na autobus smìr tr¾nice. Z tr¾nice na hotel se pøevléci a veèer z hotelu zase autobusem na stanici metra.
Nasedly jsme do vlaku a hurá na osvìtlené budovy. Vlak zastavil a my se orientujeme, kterým východem bude nejlépe vystoupit, abychom dlouho nešlapaly k pøístavu.
První vyšla Dáša, vlo¾ila vstupenku do mašiny, závora se uvolnila a ona prošla na druhou stranu. Hrnula jsem se za ní, mašina však blikala, ¾e jízdenka je neplatná. Závora mì na druhou stranu nepustila. Eva s Míšou mìly ten samý šok jako já. Co dìlat? Pøesunuly jsme se k jinému východu a dìlo se to samé. Nemohly jsme se prostì dostat ven. Jak to, ¾e Dášu závora pustila? Teï na nás zavolají revizora a bude prùšvih. Vypadá to na pokutu. Èetly jsme varování na ohromné tabuli, která strašila s $800 pokutou bez platné jízdenky. Tìpic, to jsme neèekaly, do jakého problému jsme se dostaly? Dáša nás ztratila z oèí, nebo» jsme se v davu cestujících zamotaly. Náš zádrhel nás uvìznil v meziprostoru a nebyla nadìje, jak z toho vyvázneme.
V tom šla celá skupina turistù asijského pùvodu pod vedením prùvodkynì mluvící za všechny anglicky. Aby návštìvníci nemuseli ka¾dý zvláš» strkat lístky do mašiny se závorou, zavedla tlupu k zamìstnanci, co tam tak v koutì okounìl a nás panikaøících si ještì nevšiml. ®ena mu nìco vysvìtlovala a podávala jízdenky úhlednì naskládané na sobì. U jedné výstupní mašiny uvolnil zábranu a výprava zaèala procházet na druhou stranu.
Duchaplná Míša povídá: „Holky, deme” a my pøikrèenì, nebo» jsme nad drobnými Asiaty pøeèuhovaly o dvì hlavy, cupitaly za nimi. Zamìstnanec se divnì koukal, ale nereagoval. Naše vizá¾e neodpovídaly výpravì, co zrovna prošla, ale my suverénnì pod velením odvá¾né Míši, jako by nic byly nalepené na nich. Skupina se na druhé stranì zastavila a my s ní. Stály jsme tam s nimi nìjakou dobu, aby vypadalo, ¾e k nim patøíme a pak jsme se pomalu odklidily z dohledu zamìstnance. Bohu¾el, ocitly jsme se u východu z jiné strany, ne¾ byl pùvodní plán. Mìly jsme však radost, ¾e jsme z toho všeho vyvázly bez úhony. Chudera Dáša, nevìdìla, co se s námi stalo a kam jsme zmizely. Z naší strany jsme ji vidìly pøes dvì výlohy, jak na nás netrpìlivì èeká. Byla k nám otoèená zády, co¾ nepomáhalo. Zaèaly jsme ji tedy povolávat mobily, ale pro hluk v nádra¾ní hale naši výzvu neslyšela. Vyskakovaly, mávaly jsme pøed výlohami, ale koèku vùbec nenapadlo se skrz sklo na naše akrobatické kousky podívat. Míša ze zoufalství zaèala køièet: „Dášo, Dášo!!“ Ta se v tom okam¾iku otoèila a vidìla nás komicky gestikulovat. Chytrou holku napadlo s její platnou jízdenkou projít k nám. :“Jak to, ¾e tvoje jízdenka tì propustila a nás ne?” Vytáhly jsme pøíèinu problému a zjistily, ¾e Dáša seniorka na tu její zvýhodnìnou kartu obdr¾ela jízdenku, co automaticky platila na celý den. Naše platila pouze na dvì hodiny a denní tiket jsme si mìly vy¾ádat všechno by bylo v poøádku. To jsme ale nevìdìly. Radovaly jsme se, ¾e jsme zase pohromadì. Musely jsme však obcházet celé nádra¾í, ne¾ jsme se dostaly, kam jsme mìly namíøeno. Veèeøi ani podívanou „Vivid festivalu” jsme nezmeškaly a mìly jsme ohromnou legraci z našeho uliènictví.
