ŠEST AMÍGÙ V ARGENTÍNÌ A BRAZÍLII
„Condor“ spoleènost vystøídala sesterská „Cynsa travel“ se stejnými smìrnicemi a stejnì perfektním servisem. V Buenos Aires na letišti nás èekala prùvodkynì s øidièem a odvezli nás do hotelu „Dazzller Tower Recoleta”. Cestou k hotelu jsem Vladimíra upozornila, a» se podívá z okna z mé strany. Zrovna jsme stáli na køi¾ovatce. Na chodníku u staré budovy na spadnutí stála døevìná konstrukce a na ní plno hadrù. Na hadrech le¾el mladý mu¾ a vedle nìho se válely ètyøi malé dìti. V rohu u budovy ohníèek a kolem dokola samé tašky, hadry a mimo jiné i hraèky. Tak takovou podívanou jsme ještì nikde v ¾ádném velkém mìstì nevidìli. Nevíme, co se skrývá za ¾ivotním pøíbìhem onoho mu¾e a dìtí. Zatím jsme nic víc z Buenos Aires neza¾ili, tak¾e je obtí¾né posuzovat.
U snídanì si Ed stì¾oval, ¾e ho bolí v krku a Joanna s Albertem se ani nedostavili. Joannì také není moc dobøe, bolí ji na prsou a vèera veèer prý shánìla léky, sdìloval nám Graham.
Nikdo s námi nechtìl jít, ale my jsme se rozhodli navštívit høbitov situovaný kousek od hotelu „Cementero de la Ricoleta”. Na historickém høbitovì jsou pohøbeni slavní lidé Argentiny, jako Eva Peroni ( Evita), prezidenti, generálové, vìdci a umìlci. Dalo by se to pøirovnat našemu „Vyšehradskému” høbitovu. Obdivovali jsme jeho rozsáhlost, ohromné krypty, hroby a hlavnì sochy, které zdobily skoro ka¾dý hrob. Dvì hodiny utekly, ani¾ bychom všechny hroby zhlédli. Mìli jsme toho u¾ dost a hlad nás ¾e høbitova vyhnal.
V rohové restauraci blízko hotelu jsme s Grahamem a Edem veèeøeli. Alberto se staral o Joannu, která si potøebovala odpoèinout a setøást nemoc, která ji trápila.
Dali jsme si pizzu, a kdy¾ došlo k placení, Ed pøilo¾il na svùj úèet bankovku sto pesos. Za chvíli pøišla èíšnice a vysvìtlovala, ¾e bankovka je padìlaná. Pøinesla na ukázku pravou a poukázala na zelený kód v rohu bankovky. Na pravé se svítil, na padìlané byl matný. Jinak vše na nepravé odpovídalo té pravé.
Ed øíkal, ¾e mu jí ráno vrátil taxikáø, kdy¾ platil jízdné na tr¾nici. Graham vše vyøešil a nazlobeného Eda finanènì podpoøil. Musíme si dávat pozor, koluje tu moc padìlkù. Zásadnì se nesmí dìlat pøevody na ulicích. Po pøíjezdu jsme byli nanovo varováni. Ed se uklidnil, kdy¾ zjistil, ¾e pøišel o pouhých $10 amerických dolarù. Mohlo to být horší.
Druhý den túra v tak roztahaném mìstì jako je ètyømilionové „Buenos Aires” trvala ètyøi hodiny. V Argentinì ¾ije jednaètyøicet milionù lidí a zakladatelé jsou pøedchùdci Italù, Španìlù z 97%. Menšinu tvoøí Anglièané, Nìmci a Francouzi. Charakter mìsta je evropský. Nìkteré budovy jsou nádherné, ale vidìli jsme také dost bídy. Oproti Peru na budovách bylo ¾alostnì hodnì grafitù. V roce 1816 - 17 se Argentina odtrhla od Španìlù a vyhlásila svoji nezávislost. Symbol jejich mìsta je „Obelisk”, který se pne v plné kráse v centru mìsta.
Historická èást „La Boca” byla moc zajímavá, zalo¾ena italskými emigranty z devatenáctého století. Takové romantické, umìlecké místo, kde umìlci vystavují svoje výtvory na ulicích a v restauracích tancují turistùm argentinské tango. Veèer v divadle „Carlos Gardel” budeme mít mo¾nost argentinské tango zhlédnout v profesionálním programu.
Grahamovi se to nelíbilo, øíkal, ¾e to nebylo na jeho vkus, no a Ed to tušil a vùbec se veèeøe s programem nezúèastnil. Nám se to líbilo, proto¾e je to èást jejich kultury. Jsou na své argentinské tango moc hrdí.
U¾ jsme zase na letišti a pøesouváme se do brazilské èásti vodopádù „Iguazú“ do luxusního hotelu „Das Cataratas”. To, co nám vysvìtloval zástupce, nám nebylo moc jasné. Zítra pojedeme na argentinskou stranu vodopádù. To nás bude stát vstupné do parku 520 pessos. Na brazilské èásti chtìjí nejdøíve zaplatit 105 reais, jinak prý nemù¾eme do hotelu, který je v Národním parku z výhledem na vodopády.
Zamotal nám hlavu, byli jsme popletení. Jakmile jsme se dostali na krásný „Das Cataratas” hotel, na všechen stres, jak a co a kde budeme platit, jsme zapomnìli. Hotel má pozorovací vì¾, tak jsme se z ní šli podívat na “Iquazú” vodopády. Ú¾asná, parádní podívaná seshora. Nedalo nám to a ještì jsme pøebìhli cestu od hotelu a fotografovali tu nádheru zblízka. Zítra si pøijdeme na své. V šest ráno máme být pøipraveni na odvoz na argentinskou stranu vodopádù. Šli jsme se projít zahradami hotelu a objevili jsme nádherný, ohromný vyhøívaný bazén. Kdy¾ nám zítra vyjde èas, vykoupeme se.
V¾dy jsem mìla dojem, ¾e byrokracie vládne pouze v Austrálii, ale co jsme za¾ili v Argentinì a Brazílii, to nemá obdoby. Obì zemì si potrpí na ú¾asném papírování.
Napøíklad: Jme ubytování v brazilské èásti, ráno nás malým miniautobusem pøevezli z Národního parku zpìt do Argentiny. Túra v Argentinì trvala skoro celý den.
V ní byla zahrnuta projí¾ïka lodí kolem vodopádù. Moc jsme se ten den nachodili. Vodopády jsme vidìli z vrchu a jsou neoèekávanì krásné. Dvì hodiny jsme však ztratili formalitami na pøechodu z Brazílie. To samé se odehrávalo po túøe na pøechodu z Argentiny do Brazílie. Vyèerpaní jsme šli na veèeøi a sklenièku vína. U¾ívali jsme luxusu v hotelu, který pro nás vybrala Joanna. Propagovali ho v australském poøadu “ Get Away”. Kieran nám ho k našemu uspokojení zamluvil.
Alberto se dnešní túry nezúèastnil, byl zde loòského roku a nechtìl to, co u¾ vidìl, opakovat.
Zamlèel nám, jak je to namáhavé na chùzi. Máme dojem, ¾e za celý den jsme ušli aspoò dvacet kiláskù a to do schodù, do kopcù a po mùstcích.
Zítra nás èeká procházka u vodopádù z brazilské èásti, kousek od hotelu. Vèera jsme platili v argentinské èásti, den pøed tím v Brazílii. Jak u¾ jsem podotkla, ú¾asná to byrokracie. Oba státy se sna¾í udr¾et si turisty, a tak si je pojistí do prohlídky z obou stran, ¾e nemají východisko. Business je business.
Koaty (nosál) - nìco jako kojot nebo rakùn. Zvíøátka jsou všude dokola vodopádù a otravují turisty. Hlavnì ty, u kterých cítí jídlo. Jsou potom a¾ agresivní. Edovi se podaøilo jedno zvíøe vyfotografovat, jak zápasí s paní o její ruksak. Asi tam schovávala nìjakou pochoutku co koaty vycítilo.
U¾ zase letištì a náš hotel „Windsor Copa” je kousek od známé „Copacabana” plá¾e. Projí¾dìli jsme kolem do hotelu a lidé na plá¾i hráli volejbal a fotbal. Zdr¾íme se v Riu de Janeiru plné ètyøi dny. Hned u první veèeøe jsme zjistili, jak je v Riu draho. Vegetariánská veèeøe, na doporuèení v restauraci „Palace“ blízko plá¾e“, se sklenicí vody nás dva pøišla na $125 US.dolarù,“ ”. A¾ se rozkoukáme musíme více uva¾ovat, kam pùjdeme za stravou.
„Cordovano a Sugar Loaf“ byl náš první výlet v Riu. První zastávka vedla k zajímavému katolickému kostelu pyramidového tvaru. Dále dvìma lanovkami na „Sugar Loaf“ horu. Odtamtud byla nádherná vyhlídka na mìsto. Druhý symbol byla socha Je¾íše Krista 2,300 ft. nadmoøské výšky. Není tomu dávno, kdy byla socha vyhodnocena jako jeden ze sedmi nových divù svìta.
Rio de Janeiro má ú¾asnou polohu. Z vrchu od sochy, která se majestátnì pne nad mìstem, jsme udìlali mnoho snímkù. Ráno Vladimír zjistil, ¾e u¾ nemù¾e s video kamerou filmovat. Prostì kaput, pípala a pak utichla nav¾dy. Jsme závislí pouze na mém fo»áku.
K soše Je¾íše se jelo vláèkem, ale nazpìt se jim jeden z vláèkù porouchal, tak odvoz k autobusùm vázl. Èekali jsme s ostatními turisty a pøi tom návalu jsme se unavení do hotelu dopravili a¾ v jedenáct veèer. Rio na nás docela dobøe zapùsobilo, všimli jsme si však, ¾e se v parcích a na ulicích opìt válí spousta bezdomovcù. Zase ta samá písnièka a» si vìci opatrujeme, ¾e je tu hodnì pøepadù i za bílého dne. Hodnì hotelù a businessù je obehnáno vysokými møí¾ovými ploty a bránami. Dnes jsme v parku zahlédli zvíøátko, velké jako veverka, jménem “Kuèia”.
Je sobota, dva dny pøed naším odletem do Austrálie a koneènì jsme se dostali na procházku po “Copacabana“ plá¾i, která je dlouhá asi ètyøi km. Chodili jsme sem a tam skoro dvì hodiny, a¾ jsme se totálnì unavili. Bylo hrozné, dusné horko, tak jsme si v kiosku u plá¾e objednali pití na osvì¾ení a u¾ívali krásného výhledu na moøe. Lidé opìt hráli volejbal a fotbal. Bloudili jsme, kdy¾ jsme se vraceli na hotel. Dost jsme se vzdálili, ještì štìstí, ¾e naše ulice „Av Nossa Senbora de Copacabana” byla paralelní s „Av “Atlantica”, kde je „Copacabana“ plá¾.
Veèeøe s programem se konala v divadle „Plataforma”. Program zaèal a¾ v deset hodin veèer. Vše se tu odehrává dost pozdì. Naše veèeøe se konají kolem šesté a teï nás to vyhodilo z re¾imu. Není divu, ¾e jsme unavení, kdy¾ se do hotelu dostaneme v jednu po pùlnoci a další den túra zaèíná brzy ráno. Program byl ú¾asný, takový mini - Rio Karneval. A ty nádherné kostýmy. Taneèníci byli pøevá¾nì krásní urostlí mulati. V celém týmu pøedvádìjících byli pouze dva bìloši. Chlapi si pøišli na své, nebo» jedna ¾ena byla krásnìjší ne¾ druhá. To samé se dalo øíct i o mu¾ích. Jejich pohybová kultura nezapøela jejich africký pùvod.
Pøedvedli nám tance “ Samba, Nossa Nova, Carnaval, Candombl a Copoeira”.
A ještì nás èeká “ Favela Tour”.
Favela - znamená anglicky slam. Favela Rocinha v Riu se 150 tisíci obyvatel je nejvìtší v Latinské Americe. Takové chudé mìsto ve mìstì. Lidé na spodu spoleènosti si tam staví svoje obydlí bez ladu a skladu. Bez plánù, tak jak jim to prostì vychází. Mo¾ná ¾e ve Favela se jim ¾ije lépe, ne¾ bezdomovcùm na ulicích a v parcích. V tìchto osadách Favelas (je jich v Riu sedmdesát pìt) mají velký problém s kriminalitou. Turisti jsou tárget, a tak jsme neustále ve støehu. Z hotelu na túru do Favela Rocinha nás vyzvedl „Jeep”. Otázka prùvodci: “Budeme tam bezpeèní?“ Odpovìï: “Samozøejmì, jinak bych vás tam nevedl. Znají mì tam a potøebují vaše peníze.
Kupte aspoò malièkost od tìchto lidí, budou vám vdìèni”. Mìli tam stánky s drobnostmi, také obrázky od nadaných lidí z této Favely.
Jak Favely vznikly? V osmnáctém století, kdy¾ u¾ portugalští pøistìhovalci nepotøebovali otroky dovezené z Afriky a to z Angoly a Konga, pustili je na svobodu. Kam ale jít, co dìlat? Èerní otroci se uchýlili do kopcù a lesù. Ze døeva stavìli své pøíbytky. Nyní jsou ve Favelas zdìná obydlí. Favela”Rocinha” mìla hlavní ulici, z které vedly samé úzké ulièky s nepravidelnými schody. ®ádné zábradlí, pøidr¾ovali jsme se budov, abychom z tìch pøíkrých schodù nespadli. Joanna koupila malovaný obrázek od místního výtvarníka. Všude dokola bylo dost harampádí, odpadkù a na ka¾dém rohu ulice stáli v hlouèku policajti se samopaly. Chtìly jsme se s Joannou s jednìmi vyfotit, ale odmítli. Dnes prý mají obzvláš» nebezpeèný den, nebo» je nedìle, Favela je plná drog a odehrávají se tam pøestøelky mezi bandami narkomanù a pøekupníkù. Dost nás to vystrašilo. Prùvodce nám øíkal, a» se dr¾íme pohromadì, ¾e v pøítomnosti tak poèetné policejní ochrany se nemáme èeho bát.
Vèera na zprávách ukazovali jinou Favela osadu, kde je to údajnì tak nebezpeèné, ¾e tam turisty nikdo nevodí. Mìli tam pøestøelku mezi dvìma bandami narkomanù. Zahynulo ten den deset lidí, hrùza nás jímala. Alberto se túry do Favely nezúèastnil, byl nachlazený a bolelo ho na prsou. Snad to nebyla pouze výmluva, nevíme, ale pro nás to byl šokující zá¾itek, který dobøe dopadl. Ještì nás vystrašili povídáním o bandách dìtí, co s no¾i pøepadávají turisty. Nìkdy je lepší nic takového nevìdìt a zachovat si svìt krásnìjší. Tì¾ké je pochopit, co se tu dìje, kdy¾ se po ulicích míhá tolik lidí.
Zítra nás èeká odlet. Zbylo nám pár reais a rozhodli jsme se, ¾e je vìnujeme bezdomovkyni, která ka¾dý den pøespává na rohu ulice, pøes cestu od hotelu. Chudinka tam sedí celou noc mezi pytli nìèím naducanými. Má v nich zøejmì uschované svoje jmìní. Ráno po probuzení, kdy¾ se podíváme z okna, u¾ je pryè. Kam ji nohy pøes den vedou, nevíme, ani jak pytle ochraòuje a pøesunuje. Veèer však pravidelnì mezi nì usedá. Smutná realita. Proè se tato ¾ena osamìle plou¾í den ode dne ulicemi Ria? Co ji dohnalo do této neblahé situace?
Drogami omámená nevypadala, ¾e by psychický problém, který nápor moderního, uspìchaného svìta nezvládá? Jsou to jen pouhé domnìnky. My u¾ budeme za chvíli v Austrálii a ona ¾ena bude nadále pøes noc usedat na rohu ulice.
Jana Gottwaldová
