VÍKEND U MOØE - srpen 2015
Jakmile mùj mu¾ odletìl se synem a vnouèaty navštívit dceru toho èasu ¾ijící v Èeské republice, pozvala mì kamarádka Míša na víkend do chaty k moøi.
„Nebudeš aspoò sama doma a tam je moc krásnì, uvidíš! Eva taky jede a co kdy¾ øekneme ještì Lence, aby se k nám pøidala?” „To je skvìlý nápad”. Znám dìvèata víc jak dvacet let a jsme ú¾asné kamarádky. Za¾ily jsme spolu ji¾ mnoho krásných i smutných chvil, co¾ utvrdilo naše pøátelství.
Míša s Lenkou u¾ odjely v pátek odpoledne, aby si krásných chvil u moøe co nejvíce u¾ily. Mì a Evu odvezl její man¾el, který shodou okolností jel do blízkého mìsteèka „Tuross Heads” chytat ryby. Mìl tam u¾ dávno zamluvené ubytování.
Naše chata se nacházela v osadì “Meringo” sedm kilometrù od mìsta “Moruya”. Nedávno v televizi na programu “ Get away”(poøad o cestování) šel pøíbìh z této oblasti. V „Tuross Head” opìvovali restauraci „Boat House”, kde je vše pøipravováno èerstvé hned po vylovení z moøe. O místì i rybích pochoutkách mluvili velmi pozitivnì, proto Eva navrhla: „Co se tam zastavit na obìd?“ Výbornì, jedeme si pochutnat. Nebyly jsme zklamány ani jídlem, ani výhledem na moøe. Restaurace byla plná a to je co øíct, kdy¾ vedlejší byla poloprázdná.
V televizním poøadu se také zmiòovali o domku, hned vedle naší chaty, kde jsme byly ubytovány. Byl to poslední domek na konci neprùjezdné prašné ulice s výhledem na moøe. Bydlí tam stará paní s dospìlým synem. Vlajka na sto¾áru u domku hlásala: „Nìkde jinde je pìt hodin”(It's 5 o'clock somewhere). Na vlajce pod sloganem byl namalován papoušek u kokosového oøechu. Ve ètyøi hodiny odpoledne paní pravidelnì plní krmítka pøed domem semínky pro papoušky všeho druhu. Byly jsme svìdky, jak se pøinejmenším asi padesát papouškù pøiletìlo nakrmit. Podívaná to byla ú¾asná. Nìkdy jich taky pøiletí kolem dvou stovek, øíkala nám Míša, která tam pravidelnì dvakrát do roka s rodinou jezdí a to u¾ celých dvanáct let. Z naší chaty hned vedle domku „papouškové paní“ byl nádherný výhled a my se tím pohledem ani nemohly dosytosti naba¾it
Na výlet Míša vzala rodinného pejska Russel teriéra “Rafíèka”, a tak o zábavu bylo postaráno, nebo» pejsek stále utíkal a musely jsme tuláka stále volat a hledat, abychom ho úplnì neztratily. Vyprávìla nám, ¾e u¾ mnohokrát o nìj mohli pøijít, ale v¾dy ho zázrakem našel nìkdo solidní a zavolal podle èísla na obojku k nim domù, aby si ho vyzvedli.
Tak se tulák pejsek musel dr¾et v chatì a a¾ na procházkách po plá¾ích u moøe mìl volnost a nemusel být na vodíku. Krasavce Rafíka nìkolikrát navštívila fenka z okolí a to bylo radosti, kdy¾ se spolu škádlili. Nakonec nám utekli oba, a tak nám zase Rafík zamotal hlavy.
V tom nás volá Eva, ¾e vidí tøi velryby, jak vyskakují z vody. S Lenkou jsme tu nádheru také obdivovaly. Byl to pohled z velké dálky. Ale objevila se Míša, která nás upozornila, ¾e na velryby je brzo, ¾e jsou tam koncem záøí pøes øíjen a¾ do listopadu. To, co právì sledujeme, jsou vlny, co se tøíští o kameny v mìlké èásti zálivu. Ach né, to snad né, zkazit nám takovou radost. Ten pocit, ¾e tam skáèou velryby se nám zamlouval víc. „Øíkejte si, co chcete, já tam ty velryby vidím a hotovo”, prohlásila Eva a nedala se v pozorování vyrušovat. V sobotu veèer jsme sedìly na terase, poslouchaly zvuky moøe, zpìvy ptákù a pozorovaly západ slunce. Zaèalo se pomalu ochlazovat a oba dva radiátory v domì byly poka¾ené. Zachránit nás mohla pouze malá kamínka na døevo, ale kde se¾eneme døevo na zatopení? Kdepak asi? Pøece v lese, to dá rozum, pøedhodila Míša a šlo se do blízkého lesíka na chrastí a polámané vìtve stromù. Dotáhly jsme toho dost a praktická Míša pøinesla z kùlny pilku a sekeru a dala se odbornì do práce, aby nám dìvèatùm bylo teplouèko. Vynikající kuchaøské umìní na nás vyzkoušela Lenka, která mezi tím pøipravila chutnou veèeøi. Co s naèatým veèerem?
„Budeme hrát èlovìèe nezlob se, co jsem s sebou pøivezla“, ozvala se Eva a my bez námitek souhlasily. Mìly jsme u hry takovou neobvyklou legraci, ¾e jsme ji opakovaly aspoò tøikrát. Došlo i k malému nedorozumìní. My s Evou jsme znaly z mládí pravidla hry úplnì jinak ne¾ naše kamarádky. Ty nám tvrdily, ¾e kdy¾ se po šestce nasadí a z políèka nepokraèuje dál a potom ti zase padne šestka, tak ¾e se musíš vyhodit a zaèít znovu. S Evou jsme netušily, ¾e musíme samy sebe vyhodit?!
Míša našla anglická pravidla na Guglu a na mou duši, úplnì jiná, ne¾ jsme s Evou znaly. ®e by se èeská pravidla vymykala z normálu? V¾dy» na tom tak moc nezále¾í, pøizpùsobíme se a hraje se dál. Dìvèata si šla zakouøit na terasu a my s Evou jsme jim za oknem z teplého obýváku hrály komedii pro pobavení. Nasazovaly jsme si na hlavy klobouky, co jsme v domì našly. Najednou Eva odnìkud vytáhla koštì, na mì zbyl mop a moderní èarodìjnice se opìt našim udiveným kamarádkám ukázaly za sklenìnou stìnou. Holky se mohly potrhat smíchy.
Chtìly nás také pobavit nìjakou lotrovinou, a tak uvázaly na py¾amu, která našly krásnì rozlo¾ené u Evy na posteli, tøi uzly. Èekal mì stejný osud, ale moje py¾amo uvìznìné v kufru nenašly, k mému štìstí. Druhý den se Lenka zmínila, ¾e nás chtìly pomazat pastou na zuby. Upozornila jsem ji, ¾e je moc dobøe, ¾e to neudìlaly, nebo» tím by mì strašnì rozèílily. Uvedla jsem ji do strašného chechotu, a¾ zanaøíkala, ¾e chraptí a smát se u¾ ani nemù¾e, jak ji panty bolí.
V nedìli jsme se s Rafíkem znovu probìhly po plá¾i, nadìlaly mnoho památeèních fotografií a byl èas jet domù. Libovaly jsme si, jak nám ten víkend pøálo poèasí a procházkou po písku jsme ozdravily svoje bosé nohy. Vzpomínkový výlet jsme zakonèily ve vyhlášené francouzské restauraci “Riverside” v Moruya.
Evin man¾el nás potom vyzvedl a odvezl zpìt do Canberry. Míša s Lenkou nás následovaly. Na Evinu otázku, kolik man¾el nachytal ryb, odpovìdìl, ¾e ryby byly na dovolené, tak¾e prý a¾ pøíštì. Smích je nejlepší lékaø, tak¾e teorie léèivého smíchu se ten víkend potvrdila.
