Balada o nevydaøeném Silvestru Pepíka Boèka
Vèera soud odsoudil Pepíka Boèka,
aèkoliv na vinì byla ta koèka.
A¾ dosud byl Pepa skoro svatej,
teï bude platit jak mourovatej!
Kdyby nedbal zlosti, by» jen z nedbalosti,
vyhnul by se pùtce, nebyl by z nìj škùdce.
Teï mu tvrdnou rysy, nechme mluvit spisy,
tam je všechno psáno, od nìj podepsáno.
Naproti chalupì, co vlastnil Boèek,
bydlela Klásková a s ní šest koèek.
Nejednou šutrem mrsk po èièince,
kdy¾ venku šlápnul do koèièince.
Pepík ani kapku nemìl rád tu babku
a ty její micky drá¾dily ho v¾dycky.
Jednou chtìl dvì koèky namoèit do moèky,
bába udat ho šla, komis na nìj došla.
Ten veèer v hospodì bylo tak teplo,
„ké¾ by tu babiznu koneènì kleplo!“
Rozjímal Pepíno nad štamprdlem,
ne¾ mu rum tuzemský protek hrdlem.
Silvestr byl právì –„ co¾ tak dopøát bábì
spolu s Novým rokem pøekvapení šokem.
Náramnì se lekne – tøeba to s ní sekne,
bude srandy kopec, ze sínì a¾ po pec!“
Kdy¾ táhlo k pùlnoci, tak Pepa Boèkù
vyšel ven a chytil Kláskový koèku.
Sám sobì odvìtil na otázku,
co bude mít èíèa na ocásku,
a¾ ji pustí k babce s plechovkou na tlapce,
s rolnièkou na uchu, s øetìzem na bøuchu.
No a na tom chvostì, tam bude mít prostì –
jenom ¾ádnej defekt –prskavkovej efekt!
U¾ vidìl jak bába oèi své poulí
na tuhle chlupatou ohnivou kouli.
Pøipevnil, uvázal, sirkou škrtnul –
v tu chvíli plán se mu nìjak zvrtnul.
Jak prskavka prskla, èíèa sebou mrskla,
do stodoly vbìhla – ta popelem lehla.
Hasily tøi sbory, u¾ je konec story.
Chudák Pepa Boèek – nepøítel všech koèek
Text: Ivo Jahelka
Ilustrace: František FrK Kratochvíl
