Právì letos je výroèí co nás opustil jedineèný spisovatel a humorista Miloslav Švandrlík. Osobnì jsem ho poznal pøed více jak pìtadvaceti lety, kdy mi dovolil otiskovat jeho povídky na stránkách internetu. Od té doby nebylo snad jediné návštìvy Prahy, abych se s ním v jeho domku na Chodovì nesetkal a spolu si nezavzpomínali na staré zlaté èasy. Rozhovor z jedné návštìvys ním a jeho pøítelkyní Jarmilou Rù¾ièkovou si pøeètete ZDE. Tohoto výjimeèného èlovìka si pøipomeòme další jeho povídkou. (Václav ®idek)
* * *
Spravedlivý mu¾ Pelouch
Potkat Peloucha s rybáøským náèiním byla rozhodnì událost. Asi jsem nedovedl dostateènì potlaèit údiv, proto¾e známý hromotluk se pojednou zastavil a obš»astnil mì úsmìvem.
„S fotbalem je konec,“ oznámil mi, „a na høišti mì u¾ nikdo neuvidí. Èlovìk se smyslem pro spravedlnost tam taky nemá co pohledávat! O mnì se, pane Trucdatel, øíká, ¾e jsem výtr¾ník, surovec a rváè! Vyhledavaè incidentù! Ale to pøece není pravda! Párkrát jsem se popral a nakonec jsem hodil pøes ohradu rozhodèího - to nemohu popøít. Jenom¾e: proè jsem to uèinil? Z hulvátství nebo chuligánství? Ne, toho jsem dalek! Mám v sobì prostì mimoøádnì vyvinutý smysl pro spravedlnost a nedovedu se smíøit s oèividnou køivdou. Kdy¾ nìkdo pískne za nastøelenou ruku desítku, tak nemá co pohledávat mezi slušnými lidmi. Tak to alespoò vidím já! Fotbal je bohu¾el hra, která se nespravedlnostmi jenom hem¾í. Výroky rozhodèích jsou èasto pøímo osudové! A to by se nemìlo trestat? K tomu mají lidé neèinnì pøihlí¾et? Já to ke své škodì nedoká¾u. Vidím køivdu a zatmí se mi pøed oèima. Proto jsem zbil rozhodèího Dýchálka, ani¾ bych mìl pøitom nìjaké postranní úmysly. Snad to nebylo docela v poøádku, ale mne u¾ nikdo nepøedìlá. Proto jsem si také øekl, ¾e bude nejrozumnìjší povìsit fotbal na høebík a to na vìèné èasy. Jsou pøece i jiné sporty - na pøíklad rybaøina! To je opravdu krásný, hodnotný a pøedevším ušlechtilý sport, pane Trucdatel, mìl byste to taky zkusit! Èlovìk sedí u øeky, sleduje skotaèící vlnky a poslouchá drozda nebo ¾luvu. Napichuje na háèek kousky škubánku a sna¾í se pøelstít ryby pod hladinou. Je to poctivá hra, kterou ¾ádný rozhodèí nemù¾e ovlivnit. Zále¾í na rybáøových schopnostech a samozøejmì také na štìstí. Nikdo však nemù¾e popøít, ¾e rybaøina je sport spravedlivý! Nemù¾e se stát, ¾e by výsledek vašeho poctivého úsilí ovlivòoval nìkdo z vnìjšku. Proto a jenom proto jsem se stal rybáøem. U¾ nikdy neza¾iju ten palèivý pocit pøíkoøí, který mì, proti mé pøirozenosti, donutil zbít rozhodèího Dýchálka! To vše je dávno za mnou. Nyní mì èeká pouze rajský klid u vody a tiché splynutí s pøírodou, a to se, pane Trucdatel, nedá nièím zaplatit!"
Polepšený habakuk se na mne záøivì zazubil a odbatolil se kamsi mezi vrbiny, olše a jinou vodomilnou kvìtenu. Nìkolik týdnù jsem o nìm neslyšel.
Ale pak jsem ho zase potkal. Byl bez rybáøského náèiní a bez úsmìvu.
„Tak jdu zase k soudu, pane Trucdatel," informoval mì zavile, „a øeknu vám rovnou, ¾e ¾ádnej sport nestojí za nic! Ani ta rybaøina! Pøedstavte si, ¾e kvùli splynutí s pøírodou pùjdu nejspíš do basy! A to jen proto, ¾e jsem zbil porybnýho Vrypa, kterej mì vyrušil z rozjímání a chtìl vidìt mùj rybáøskéj lístek!"
Spravedlivý mu¾ Pelouch