Dotýkaní Ostravou
je seriál o lidech, kteøí pro mìsto Ostravu mnoho znamenají. Tentokrát je to "pan "spisovatel.
O Oldøichu Šuleøovi jsem si myslela, ¾e se s ním k povídání ani nemusím scházet. Známe se pøece mnoho let, èetla jsem jeho kní¾ky, za¾ila jsem jeho éru rozhlasovou, vìdìla jsem, ¾e byl v sedmdesátých letech "ulo¾en k ledu", tedy znormalizován, co¾ znamenalo psaní do šuplíku a dìlnické povolání v elektrárnì. Jen¾e èas letí, chvíli jsme se nevidìli, a tak ho zvu na schùzku do malé ostravské hospùdky. A èekají mne pøekvapení. To první bylo zjištìní, ¾e ten chlapík proti mnì u¾ pøedloni oslavil osmdesátku, vskutku na ni nevypadá, pøesto¾e se chlubí, ¾e u¾ je pradìdeèkem. Druhé, stejnì pøíjemné, hlavnì pro milovníky jeho kní¾ek, je, ¾e se neoddává zaslou¾enému odpoèinku, nýbr¾ poté, co se zbavil svých mnohých funkcí ve spisovatelských organizacích èi nakladatelstvích, jen píše a píše k potìše vlastní, ale hlavnì nás - ètenáøù. A mne zajímalo, jak se stalo, ¾e tento ryzí Ostravák (mluví krásnou èeštinou, ale nemusíte být profesorem Higginsem, abyste poznali, kterou øekou je køtìn) nacházel témata svých knih také na Valašsku a Jesenicku.
....a Oldøich Šuleø povídá -Tatínek byl ¾eleznièáø a tak jsme se èasto stìhovali. Z Ostravy na chvíli do Vidnavy, pozdìji do Opavy, a koneènì mé milované Valašské Meziøíèí, kde jsem s pøerušením totálního nasazení na šachtì, maturoval na gymnáziu. Ke studiu práv v Praze jsem se dostal spíš shodou okolností, v¾dy» já u¾ ve "valašských Aténách" chtìl být spisovatelem. A právì tam jsem mìl asi štìstí na zajímavé kantory. Hodnì vzpomínám tøeba na profesora Èernockého, èeštináøe, který mne leckdy velmi netradiènì uvádìl do literatury, do toho jak a co psát, jak znát a milovat kraj kolem sebe. A Valašsko, odtud vlastnì pochází mùj rod, je krásné a v¾dy bylo plné zajímavých lidí, jejich osudù a historie.
A to Jesenicko? I tam jsi v mládí chvíli ¾il…
U¾ jako vysokoškolák jsem spolupracoval s ostravským rozhlasem a tehdy jsem byl šéfem vyzván, abych tuto oblast, tehdy velmi vzdálenou, nìjak literárnì zmapoval a pøiblí¾il posluchaèùm.
Snad jsem to zadání splnil, výsledkem byl i mùj první román zasazený do Jeseníkù - "Letopisy v ¾ule". Získal jsem za nìj první cenu v celostátní literární soutì¾i.
Nechci abys teï vzpomínal na celý svùj ¾ivot, to vše se ètenáøi dozví na zálo¾kách knih. Mne zajímá, co se tam nedoètou, napøíklad, zda nìkterý z tvých synù podìdil spisovatelské geny?
Syny mám tøi. Nejstarší - jako øeditel Zemského muzea v Brnì musí obèas
spisovat, ale urèitì ne romány, pro-støední ¾ije v Nìmecku a je spíš technicky zamìøený, nu a nejmladší má sice k literatuøe vztah, ale jak se øíká, nemá jako podnikatel èas. Nìkteøí se domnívají, ¾e mám i syna Petra , který se ¾iví psaním a také mluvením pro televizi, jen¾e to u¾ je mùj vnuk. Radost mám ale ze všech svých vnukù a vnuèek - mám jich devìt a nejen pro nì jsem nedávno sepsal kní¾ku "Krásné nesmysly".
Právì jsem ji doèetla a vøele doporuèuji. Ètìte z ní sobì i vnouèkùm pøíhody o dìtech a o krásné beskydské pøírodì. Stejnì tak se pøimlouvám i za další tvou novou kní¾ku s podtitulem "Zapomínaní a zapomenutí literáti ze Slezska a Severní Moravy."
Jmenuje se "Laskavé podobizny" a sna¾il jsem se, aby to nebylo jen ètení nauèné, ale i literární, zábavné a objevné nejen pro ètenáøe našeho regionu.
Pro nás bude asi urèena jiná tvá novìjší kní¾ka s trochu tajemným názvem "Hoøela lípa hoøela".
Ano, ta je o známém havíøi Miskovi. Dodnes mo¾ná mnozí v nìm vidí jen toho úderníka, který trhal rekordy. Ale já jsem ho znal, kamarádil jsem se s jeho rodinou. Byl to pracant, ale zároveò dobrý a rovný chlap.
Tradiènì se ptám všech v tomto seriálu - èím je pro tebe Ostrava?
Mám rád své rodné mìsto, má svébytnou, zajímavou atmosféru v lidských vztazích dnes i v dávné minulosti, co¾ pøipouštìjí i ti, kteøí sem jen pøijí¾dìjí. Ostravì jsem døíve vìnoval knihu "Bílý kùò ve znaku" a rád bych, kdyby se našel sponzor, který by mi pomohl vydat rozsáhlou románovou trilogii, kterou mám pøipravenu. Je o Ostravì starých èasù "Mìsíèní krajina," Ostravì v dobì války "Dlouhé stíny", a koneènì o Ostravì v sedmdesátých létech "Horký provoz."
Mo¾ná, ¾e se pletu, ale mám pocit, ¾e k Egonu Erwinu Kischovi patøila výzva - "Napiš to Kischi!"
Dovol, abych tì jako pøedsedu poroty celo-státní soutì¾e, která nese toto jméno po¾ádala: "Piš dál Oldøichu Šuleøi!"
Rozhovor se spisovatelem Oldøichem Šuleøem vedla
Pavla Pešatová
