Trpím nespavostí. Veèer si lehnu do postele, a proto¾e nadìje umírá poslední, èekám celou noc a¾ do obìda, ¾e na mì pøijde spánek. ®e usnu. Ale kdepak! Spánek si ze mì dìlá legraci. Nechá mì na sebe marnì èekat. Nepøemù¾e mì. Asi nechodí do posilovny nebo doléhá na nìkoho jiného nìkde úplnì jinde. Spánek je prevít.
Poledne co poledne mne pak do nového dne nevyspalou uvítá telefonát. Uvítaná se na posteli posadím a kroutím hlavou nad tím, proè jsem se vèera svlékala, kdy¾ se dnes budu zas oblékat. Celo¾ivotní repetice tohoto nesmyslného poèínání mi opakovanì bere dech. Taková ztráta èasu a energie!
Dnes je ale všechno jinak. Dnes mi vzal dech fakt, ¾e jsem, svìte zboø se (on se zboøí i bez mého pøíkazu), koneènì doopravdy usnula.
A zdál se mi sen! Jaký?
V porodnici le¾í maminka. Právì se jí narodilo dì»átko. Porod byl lehký. Bezbolestný. Kdy¾ pan primáø uvidìl novorozenì, udìlal kotrmelec a utekl z porodního sálu, aby lapnul po dechu. Novorozenec je vrásèitý dìda s plnovousem. Co teï? Pøilo¾it prvorodièce dìdeèka k prsu? To je zase prùšvih!
„Sestro, odvezte to mimino, musím se zamyslet. Zatím kojence mamince neukazujte. Mohla by ztratit ze šoku mléko. Nebo by se mohlo srazit!“
„Tenhle dìda by pil radši vodku,“ usoudil porodní asistent.
„Ovšem na takové kojení není ještì medicína pøipravená,“ usoudil pan primáø. „Ale došel jsem k názoru, ¾e je nezbytné dítì rodièce ukázat. Sestro, pøebalte dìdu a splòte, co musíte.“
„Poèkejte,“ zastavil sestru asistent, „pùjèím mu své brýle, aby našel bradavku. Aby nám tady neøval hlady.“
Nastala neobvyklá situace. Na posteli èerstvá rodièka a vedle ní dìda v povijanu. Pan primáø èekal opodál, aby mohl zasáhnout, kdyby maminku pøi prvním pohledu na vytou¾ené novorozenì ranila mrtvice.
Maminka se však, zcela klidná, zeptala: „Pane primáøi, bude Pepíèek stárnout, nebo mládnout?“
„Pøíroda je mocná èarodìjka. Uvidíme,“ odpovìdìl moudøe pan primáø. „Všechno jsme vašemu dì»átku zmìøili a vyšetøením zjistili, ¾e mu táhne na osmdesát.“
Tímto konstatováním sen nekonèil. Vyprávìl mi, jak to bylo dál. Jak dìda mládnul. Dìlalo mu dobøe, ¾e není sám, ¾e se o nìj maminka stará. Zatímco jí léta pøibývala. Za tøicet let byli oba stejnì staøí. Ka¾dý z nich si našel partnera. Oba páry èekají dítì.
To zas byla noc