Pamatuji si ... a nikdy na to nezapomenu! „Kdyby byli komunisté na Sahaøe, byl by i písek na pøídìl.“ „Komunismus je vzpoura ménìcenných.“ a „Socialismus je filosofie neúspìchu, krédo nevìdomosti a evangelium závisti.“
Winston Churchill
***
Jednou jsem dostal odkaz na krátkou povídku „MD®,“ natoèenou podle scénáøe Lucie Konášové, re¾írovanou Jitkou Nìmcovou a odvysílanou Èeskou televizí. Proto¾e se mnì tento krátký, vtipnì udìlaný film moc líbil, odkaz jsem rozposlal kamarádùm. Tito pamìtníci nejenom, ¾e film ohodnotili kladnì, ale ještì mnì poslali historky, které sami pro¾ili s oslavami tohoto svátku. Historky popisující bezuzdné pitky na závodech èi v úøadech. Ètenáøky si jistì budou tuto dobu ještì dodnes moc dobøe pamatovat.
Ano, film se líbil prakticky všem. A¾ na jednoho èlovìka, který nelenil, a kromì øady jiných nepøíjemných vìcí, které bych od kamaráda neoèekával, mne naøknul, ¾e o té dobì nic nevím, proto¾e jsem ji neza¾il. Nemám tušení, jak k takovému závìru pøišel. Zøejmì se tento vtipný, po pravdì natoèený film, dotknul jeho dodnes planoucího rudého ohnì. Proto jsem shledal za vhodné ho ubezpeèit, ¾e jsem ve smutné dobì pøedešlého re¾imu ¾il bezmála 23 let. Tento, dnes ji¾ bývalý kamarád, se mnou kvùli mému Pamatuji si... pøerušil nìkolikaleté pøátelství.
Pamatuji si a nikdy na tu dobu nezapomenu. Je to historická skuteènost èásti mého ¾ivota pøed padesáti lety.
Pamatuji si, jak jsem byl dva roky na vojnì, kde nám vymývali mozky a vštìpovali nám nenávist vùèi imperialistickému západu. Pamatuji si, jak jsem rok a pùl pracoval jako kulisák v Národním divadle, kde jsem mìl za kolegy knìze, kterým re¾im znemo¾nil vykonávat jejich povolání a aby se vùbec u¾ivili, tak šli pracovat mezi „dìlnickou“ tøídu. Zrovna tak se mnou pracovali spisovatelé a další intelektuálové, kterým re¾im znemo¾òoval jejich práci, jak jen mohl.
Pamatuji si, jak jsem zrovna tak rok a pùl pracoval v Osvìtovém ústavu, co¾ byla bašta komunismu. Zde jsem dìlal „výzkumného pracovníka“ spoleènì s dvìma partyzány, èlenem Státní tajné bezpeènosti a dalších lidí oddaných myšlence svìtlých zítøkù. Pamatuji si, jak jsem šel s kolegyní do policií zapeèetìného bytu jednoho bývalého pracovnika, který utekl na západ, abychom v pøítomnosti estebákù a uplakané maminky identifikovali všechno, hlavnì literaturu, patøicí Osvìtovému ústavu. Pamatuji si, jak mi bylo úzko u srdce a jak jsem se do hloubi duše stydìl.
Pamatuji si, jak moje babièka prodávala v Ovoci a zeleninì. Jako taková pro nás schovávala pod pult napøíklad pomeranèe nebo banány. Pamatuji si fronty na maso a ovoce, zrovna tak jako na prázdné regály v obchodech. A nikdy nezapomenu, jak se lidé vùèi sobì v tìch frontách chovali.
Vyrùstal jsem v komunistické rodinì. Mùj táta byl zapálený komunista. Pracoval na nenávidìném Ministerstvu Zemìdelství, které mìlo na starosti zakládání JZD. Pamatuji si psychicky zdevastované sedláky, jak k nám chodili a s pláèem prosili o pomoc. Pamatuji si tátovo rèení, tak populární mezi straníky “Kdy¾ se kácí les, lítají tøísky.” Nemohl jsem pochopit krutost tohoto sloganu.
Pamatuji si nesmyslné prùvody, provolávání slávy KSÈ a SSSR, nesmyslné podepisování petic, stupidní schùze ÈSM a ROH, pranýøování lidí, na znièené ¾ivoty nadaných, kteøí nebyli v partaji. Pamatuji si ty hrozné kauzy, kdy nevinní byli posíláni do uranových dolù nebo i na šibenici. Pamatuji si velice dobøe, ¾e táta mého nejlepšího kamaráda dostal sedm let za to, ¾e neprásknul èlovìka, o kterém vìdìl, ze utíká za hranice. Vrátil se s podlomeným zdravím a mùj kamarád, velice inteligentní kluk, nesmìl ani na dvanáctiletku. Pamatuji si moc dobøe, jak domovní dùvìrnice a soudci z lidu mìli nad lidmi neobyèejnou moc. A jak nikdo nikomu nevìøil. Takhle bych mohl dál pokraèovat...
To všechno si, soudruzi a pøíznivci komunistického re¾imu, moc dobøe pamatuji. A proto tento re¾im nikdy nemohu jako vy ospravedlòovat.
