Pøekvapení v Èastonicích
Mùj starý kamarád Kotelenský mi jednou v hospodì na Køivoklátì vyprávìl zajímavý pøíbìh.
Po okolí jezdívala pøed mnoha lety malá kapela, jakýsi šraml, která hrála na tancovaèkách, svatbách, hasièských bálech, pohøbech a všemo¾ných jiných veselicích. Jezdili ve slo¾ení buben, housle, klarinet a basa. Bubeník Honza Cvrèek byl známý tím, ¾e si nikde nevzal ani kousek chleba. Byl hroznì štítivý. Kdy¾ ostatní muzikanti hodovali a øíkali mu: „Vezmi si chleba se sádlem.“ Jan odmítal.
„Mnì dala ¾ena s sebou buchty s mákem… Já mám dneska s sebou chleba a sýr… Já mám od ¾eny chleba a kus špeku.“
Je to ji¾ mnoho let, co tahle potulná muzika hrála v Èastonicích na hasièském candrbále. Uprostøed jednoho dlouhého valèíku odešel z pódia klarinetista a v šatnì vyndal z kapsy bubeníkova zimníku veliké jelito, které dala svému mu¾i paní Cvrèková. Vymaèkal ho, snìdl a nacpal do nìj koòskou koblihu. Vrátil se jakoby nic a pokraèoval v hraní.
Po skonèení veselice, jak to bylo zvykem, pozvali muzikanty do lepší svìtnice na guláš. Pan starosta, pan velitel hasièù, pan faráø, pan doktor, pan velkostatkáø – všichni si pochutnávali na guláši, který pøipravila paní hostinská. Honza Cvrèek sedìl stranou v koutì na malé stolièce a nejedl.
„Tobì stará dneska nedala nic ke svaèinì?“ ptal se jakoby nic klarinetista a ostatní muzikanti se potutelnì usmívali.
„Dala mi s sebou krásný jelítko“, øíkal smutnì Honza Cvrèek, „ale dal jsem si ho do toho hrnce s gulášem ohøát a ono se rozvaøilo!“
Z knihy "Pojïte se smát", kterou vydalo nakladatelství PRAGOLINE