KDE PEÈENÍ HOLUBI SAMI LÍTAJ DO HUBY „Kup mlíko!“ Co? Franta sebou cuknul. Byl zvyklý poslouchat starou jako rádio. Kulisa, co znìla od rána do veèera. Jen se nedala vypnout. A teï dala volume doprava. Kup? Co¾e? Franta vstává z otomanu jako by stanul na mìsíci. Spustí pomalu nohy. Jéé! Zašimrání do chodidel mu spustilo oèi ke chlupaté barevné podlaze. A pak rychle zrakem ke starý. Vidí to taky? Tady pøece byla prkenná podlaha. Stará si níme u zrcadla nìco na bradì. Ani to s ní nehne. „Maøko?“ Jo, otoèila se. „No, mlíko, øíkám!“ Franta pomalu posouvá dlaò po rámu zrcadla jako by sahal na ducha a bál se, ¾e jím prostoupí. Tady viselo zrcadlo, co vyrábìl dìda z dubu, který porazila loòská vichøice. Marnì hledá dotykem vyøezávaný vzor. Jediné, co dlaò zaznamenala, byl jakýsi nápis. Pøiblí¾í se oèima a¾ témìø k nìmu a pomalu nahlas hláskuje I-k-e-a. Stará na nìj èuèí a jeden chlup na bradì se tìší, ¾e na nìj mo¾ná zapomene. „Co blázníš?“ Franta sjede mlèky zrakem ke chlupu. Jo, jen ta stará je furt stejná. Zvedla se, a¾ Franta uskoèil. „A¾ tì pøejdou ty skopièiny, mazej nakoupit. V lednici je leda vobìšenej pavouk.“ Letmo koukla na nìjaký náramek na zápìstí, co¾ ji vydìsilo, švihla Frantovi hubana a zmizela za dveøma i s chlupem na bradì.
Jakej šlak ho sem nastrèil? Chalupa je to ta, co Franta vlastníma rukama postavil. Vybílené stìny jsou ale polepené strakatým papírem. A kde je studna? Voda teèe ze zdi! I v kadibudce! Ve stodole místo koní stojí jakýsi lesklý povoz. Svíèky se zapalují vìcí na zdi. Kamna nenašel. Co to øíkala? Mlíko? Marnì však hledal straèenu ve stavení.
„Osedlej konì!“ Franta se rozhlí¾í, kdo to k nìmu promlouvá, ale to u¾ sedí za volantem nìkolika koní, jako by tam sedìl od noèníku. Veze ho to do paláce s nìkolika podla¾ími. Franta tam stojí jak stoletý dub s otevøenou hubou. Kolem nìho se to hem¾í lidmi jak v mraveništi. Kouká ke stropu, kam stoupají lidé jako do nebe. Stojí a pøece se pohybují. Ze zvyku se pokøi¾uje. „Mlíko!“ Slyší zas ten hlas. Franta zavøe hubu, vyhrnuje si rukávy a rozhlí¾í se po krávì. Hlas: „Tady je!“ Nìkdo si z nìho vystøelil? Kráva v krabici? Je¾íšmarjá, nìkolik krav. Vezme jednu krabici opatrnì do rukou a otáèí ji na všechny strany. Ale vemeno nikde. Pøilo¾í ucho na krabici. Nebuèí. Najednou se mu na krabici rozehraje film. Poznává se v hlavní roli. Kupuje tele, bahnem ho táhne. Vede ho na pastvinu, seno suší. Táhne hromady sena do seníku. Støih. Z krávy tele vytahuje. Se ¾enou se objímají radostí jak o Vánocích. Bude mlíko! Titulky. Rok výroby 1930. Franta se automaticky opøe do beder. Ještì teï ho bolí záda z té døiny. A tady teï staèí nastartovat konì a mlíko stojí pøed ním.
„Musíš do práce. Potøebuješ peníze.“ Hlas. Mlíkárna. Franta sedí u bedýnky s pohyblivými obrázky a okýnky. «uká do ni celý den jako by to tak dìlal v¾dycky. «uk! Konvová dojírna zaène vycucávat krávy z mlíka. «uk! Laboratoø. «uk! Pasterace. «uk! Homogenizace. «uk! Pás se rozpohybuje a do krabic a lahví støíká pøesnì odmìøené mlíko. «uk! Krabice do igelitù. «uk! Expedice. Franta se radostí plácá do stehen. Krávu ještì dneska nevidìl a pøitom tu mlíko teèe proudem. Zadek zvednul ¾idle, jen kdy¾ si šel udìlat kafe s mlíkem. A i na to má teï asistentku. Marnì ovšem kouká po nìkom, kdo ho odnese na záchod.
Tak to je ten svìt, kde peèení holubi lítaj sami do huby! Jaképak se lopocení. Staèí sedìt na perdeli a »ukat do mašinky. Vlastnì všechno se dá ovládat nìjakým èudlíkem. «uk a je teplo. ®ádný les, øezání, štípání. «uk a je svìtlo. Bez obav ze zapálení chalupy. «uk a teèe teplá voda. Ještì teï ho bolí tìlo z kopání studny. «uk a domù pøijede chleba. Døina na poli, vyhazování šutrù, hnojení, setí, sklizeò je ta tam. Mlíkárnu u¾ ovládá z domova. Zla»áky hromadí v bance.
Jen to u¾ není ten vypracovaný Franta, co tìlo dennì nasazoval, aby se rodina nasytila. Pandìro mu pøetéká jak starostovi, zadek teèe ze ¾idle. Kdy¾ se mu ho podaøí zvednout, funí jak býk pøed èerveným hadrem. Ale má všechno, co kdy chtìl. Kyselinu moèovou, hypertenzi, cholesterol, artrózu, cukrovku a ischias. „Musíš zhubnout!“ Hlas. Nerad se vzdává svého prorostlého bùèku a tajnì v komùrce ho u¾dibuje. Cvièit bude od pøíštího týdne. Urèitì. Nebo od pøíštího mìsíce. To u¾ urèitì.
Franta le¾í na operaèním stole. Kolem stojí krávy na porá¾ku. Nad ním se sklání øezník v bílém a rouškou pøes oblièej. Ukazuje Frantovi nù¾ na podøezávání kravských hrdel. „Jen vám tu uøíznu kus sádla, abych mohl ukrojit kus meziobratlové ploténky, která vás tak su¾uje. Záda vás potom sice budou stále bolet, ale já potøebuju vykázat pojiš»ovnì nìjakou èinnost. Bohu¾el dnes má anesteziolog dovolenou, tak¾e slibuju, ¾e to bude bolet.“ Rozkroèí se, napøáhne tu ruku s kudlou a…
„Nééé! Já musím pro mlíko!“ Køièí Franta. Otevøe oèi a nad ním se sklání chlup zakoøenìný v jeho starý. Kouká na nìj jak vyjevená. ,,Co to meleš?“ Franta jí vyrve beze slova ten chlup a¾ stará zajeèí. Radostí a úlevou sevøe tu svou ušmudlanou Maøku, co ještì svírá hadr a kartáè, jak drhla jejich prkennou podlahu. „Já ti byl ve svìtì, kde se dìlá práce ze sesle. Na všechno mìli èerchmantský udìlátko nebo vozítko. Lidi tam vùbec nemuseli chodit. A aby se mohli hýbat, mají tam na to takový zaøízení, kde tìly pohybují do úmoru a ještì za to platí zla»ákama. Maøka ho plácne hadrem pøes hlavu. „Tak u¾ se prober a mazej nadojit!“
„Kup mlíko!“ Co? Franta sebou cuknul. Byl zvyklý poslouchat starou jako rádio. Kulisa, co znìla od rána do veèera. Jen se nedala vypnout. A teï dala volume doprava. Kup? Co¾e? Franta vstává z otomanu jako by stanul na mìsíci. Spustí pomalu nohy. Jéé! Zašimrání do chodidel mu spustilo oèi ke chlupaté barevné podlaze. A pak rychle zrakem ke starý. Vidí to taky? Tady pøece byla prkenná podlaha. Stará si níme u zrcadla nìco na bradì. Ani to s ní nehne. „Maøko?“ Jo, otoèila se. „No, mlíko, øíkám!“ Franta pomalu posouvá dlaò po rámu zrcadla jako by sahal na ducha a bál se, ¾e jím prostoupí. Tady viselo zrcadlo, co vyrábìl dìda z dubu, který porazila loòská vichøice. Marnì hledá dotykem vyøezávaný vzor. Jediné, co dlaò zaznamenala, byl jakýsi nápis. Pøiblí¾í se oèima a¾ témìø k nìmu a pomalu nahlas hláskuje I-k-e-a. Stará na nìj èuèí a jeden chlup na bradì se tìší, ¾e na nìj mo¾ná zapomene. „Co blázníš?“ Franta sjede mlèky zrakem ke chlupu. Jo, jen ta stará je furt stejná. Zvedla se, a¾ Franta uskoèil. „A¾ tì pøejdou ty skopièiny, mazej nakoupit. V lednici je leda vobìšenej pavouk.“ Letmo koukla na nìjaký náramek na zápìstí, co¾ ji vydìsilo, švihla Frantovi hubana a zmizela za dveøma i s chlupem na bradì.