Vaøit se dá všelijak. Radostnì, otrávenì, s fantazií, levou zadní, nebo jen tak, pro nic za nic. Zále¾í na hodnocení strávníkù. Š»ourání, rýpání do kuchaøky, ani kyselé ksichty neponoukají èlovìka k bùhví jakým kreacím.
V kuchyni lze ovšem za¾ít i nejedno pøekvapení. To jednou pøišla má nejlepší kamarádka s receptem, který získala od paní ve svém zamìstnání. Jednalo se údajnì o marmeládu z èerného rybízu vyrobenou za studena. Nadšení bylo veliké, èerného rybízu dostatek a tak nic nebránilo vyzkoušet onu zmínìnou lahùdku a pøipravit tak mým vìènì hladovým miláèkùm neobvyklý kulináøský zá¾itek. Co se týèe mých dìtí, vaøit pro nì byla radost, tedy a¾ do vìku, kdy se dceøi zapálila lýtka a zaèala dr¾et dietu, aby byla na rozdíl od maminky štíhlá a krásná jednou pro v¾dy. Dokud tedy byla dcerou na svém místì, stalo se jídlo u nás vìèným bojem o pøe¾ití, nebo» syn a jeho vìènì hladoví kamarádi doslova plenili naše zásoby.
Naštìstí mne vaøení bavilo a uvìdomila jsem si, ¾e asi tím, ¾e sama ráda jím, vìnuji pøípravì stravy nále¾itý èas i péèi. Dnes, vzhledem k svým tìlesným proporcím, bychom se museli bavit na trošku jiné úrovni. Ale zpìt k té marmeládì… Ingredience se braly v pomìru 1:1, tedy na kilo èerného rybízu 1 kg cukru. Krystalového. Rybíz se obral z tøapin, opatrnì se to promíchalo a asi ½ hodiny se to šlehalo na robotu. Krásná hustá pìna pøímo pobízela k neustálému ochutnávání a ulizování, a¾ jsem pøi první várce dostala strach, jestli vùbec budu mít co dát do pøipravených sklenièek. Tomu se nedalo vùbec odolat. Nejen¾e to náramnì vonìlo, ale pìna byla lehce nadýchaná, barva svádivì záøivá, chu»ové pohárky se pøímo tøepotaly nedoèkavostí a neposlušný jazýèek sám vylézal s úst. Dìti nebyly doma a já , se nemohla od sklenièek odtrhnout. Pak jsem dala šlehat druhou dávku. Pøeslazená pusa u¾ nelaènila. Udìlala jsem toho tenkrát asi 25 sklenièek a podle návodu to šoupla do chladna, do špajzky. Tenkrát jsme bydleli na Chaloupkách v Komínì a spí¾ku jsme mìli na chodbì zakrytou lehkou tkaninou. Má kamarádka Liduška si poèínala doma obdobnì. Její sklenièky putovaly do èerstvì vybílené špajzky a celá rodina odjela na dovolenou.
Ubìhl týden, mo¾ná dva, to u¾ si nepamatuji. Jednou jsem slyšela nìjaké tlumené šustìní, jako kdy¾ s papiòáku utíká pára. A pak se jedna sklenièka po druhé zaèala vybulovat a z pod víèek vytékalo jakési tmavé lepidlo, ani trošku se nepodobající oné lahùdce, vyrábìné se znaèným sebeovládáním nesníst to hned za tepla. Obèas nìco vybuchlo a s nedbalou elegancí nahodilo zespodu vyšší polici a drobné kapky ulpìly na víèkách sousedících sklenièek. Myslela jsem si, ¾e mnì trefí šlak. Tak jsem všechny sklenièky otevøela, obsah pøevaøila a udìlala z toho klasickou marmeládu. O celé zále¾itosti jsem však takticky mlèela. Pøed Lídou ani muk. To tak, aby se mnì posmívala, ¾e neumím ani podle pøesnì daného receptu udìlat takovou mòamku?
Ubìhlo pár mìsícù a jednou se mnì kamarádka ptala, jak jsem byla spokojená s tou pìnou, co jsme dìlaly.
Zeptala jsem se:„Proè se ptáš?“
Odpovìdìla: „No víš, my jsme se vrátili z dovolené a všechny sklenice vybouchaly a z naší èerstvì vymalované špajzky byl rázem zamaskovaný strategický bunkr. Museli jsme malovat znovu.“ Pak jsem se teprve pøiznala k tomu, ¾e i mnì se nedaøilo o moc lépe, jen ten koneèný efekt nebyl tak drastický. Teprve za moc dlouho se Liduška dozvìdìla od té své kolegynì, ¾e ten koneèný našlehaný produkt se mìl sterilizovat, ¾e ona jí to zapomnìla øíct. A pak vìøte zkušené hospodyni.
Další „fopa“ se stalo mému tatouchovi, kdy¾ jsem byla asi pøed týdnem u další kamarádky, kterou vidívám tak 2x a¾ 3x za rok. Pozvala mne na obìd a já, pamìtliva maminèina ponauèení, ¾e má-li být chlap v pohodì, musí být øádnì nasycen jsem svému pantátovi nachystala ètvrtku peèené kachny, kedlubnové zelí a houskový knedlík. K tomu napaøovací hrnec, proto¾e obsluhu mikrovlnky odbývá slovy: “S takovým po»ouchlými vymo¾enostmi nechci nic mít.“ Jako bych si vzala èlovìka z minulého století, ještì¾e mne nenutí vaøit v kotlíku na otevøeném ohni.
Nic zlého netuše jsem odjela do Kohoutovic, za Vìrou. Krásnì jsme si poklábosili, zavzpomínaly na staré èasy, ponadávaly na tì¾kosti spojené s naší tìlesnou schránkou, dobøe se najedly. Prostì príma návštìva. Kdy¾ jsem pøišla veèer domù, zdálo se mnì, ¾e to v kuchyni nìjak divnì zavání. Ta»ka u¾ byl ve svém budoáru a tak jsem ho nechtìla rušit.
Jak jsem dávala napaøovací hrnec do mycího døezu a rozdìlala ho, byl celý èerný, jako by opálený. Druhý den jsem se ptala co s tím hrncem dìlal a on zaèal huèet: „To jsi mnì nemohla dát do toho spodku vodu, to je tvoje chyba, máš pøedvídat, ¾e mnì to nenapadne!“
No, nepøedvídala jsem. Nastrkal do nìj celý obìd a zaèal to na plynu ohøívat. Prý mu bylo divné, ¾e to nìjak smrdí, ale teprve a¾ pøišla Irenka, otevøela hrnec a vidìla ten modravý kouø pálícího se hrnce, øíká:
„Ale tati, copak takhle se napaøuje jídlo, bez vody?“
„Já nevím, ¾e se do toho musí dát voda.“
On neví a to mnì stále øíká, ¾e kdybych ho nemìla, urèitì bych zahynula. A dialog konèil: „ A stejnì jsem to jedl studený. Je to kvùli tobì, ¾e furt nìkam couráš.“
Ale abych nepomlouvala rodinu, sama majíc máslo na hlavì. To takhle jednou pøišel pan Láznièka a pøinesl nám nìkolik litrù vlastnoruènì vyrobeného moštu. Pan Láznièka je pøívìtivý staøík, neobyèejnì vitální, veselý a se smyslem pro humor. Je mu asi 80 let. Je malého vzrùstu, s brejlièkami na nose a neustále tahá neuvìøitelné náklady v batohu na zádech, pøípadnì i v obou rukách. Je velký zahradník, pìstitel, výzkumník, v jádru velice hodný èlovìk, èlovìk, který ochotnì donese, zaøídí, se¾ene, poradí. Staèí se jenom zmínit. Díky nìmu máme na zahrádce kiwi, ostru¾inu beztrnnou, malino-ostru¾inu, mišpuli nìmeckou a mnohé další. Abych mu nìjak oplatila ty dary, za které nechce ani korunu, loupu mu u¾ druhým rokem oøechy.
Podìkovala jsem za lahve a proto¾e toho bylo hodnì, nìco jsem nechala k okam¾itému zkonzumování a další lahve jsem dala do lednièky a postupnì jsme je odebírali. Naše kuchynì byla od vánoc krásnì vymalována - tentokrát na zeleno. Pøíjemná hrášková zeleò. Malování kuchynì pøedcházela v¾dy bouølivá výmìna názorù „Budeme malovat! Jé¾iši, u¾ zas, v¾dy» jsme malovali loni.
Pak jsem si øekla, ¾e je naèase vypít tu poslední láhev moštu. Pøinesla jsem ho do kuchynì, pro jistotu postavila láhev do døezu a opatrnì ho zaèala otevírat. Vybuchl silou dobøe utajeného ekrazitu a elegantnì nám vymaloval pùlku kuchynì. Ani já jsem nebyla ušetøena, byla jsem olepená od hlavy a¾ k patì. A místo abych zabránila nejhoršímu,, zaèala jsem se nekontrolovatelnì smát. Kupodivu ta»ka nenadával, jenom otrávenì konstatoval: „Tentokrát u¾ malovat nebudu, pøetøu jenom ty nejhùø posti¾ená místa.“
