Pod jménem Voltaire se proslavil Francois Marie Arouet (nar. 21. 11. 1694), jeden z vùdèích duchù francouzského osvícenství, básník, prozaik, historik a filozof. Vlivná osobnost francouzského a evropského osvícenství a ironický stylista byl pøedevším zastáncem rozumu a pøirozeného nábo¾enství zalo¾eného na morálce. Vìøil, ¾e osvícenství je urèeno pøedevším aristokracii, a ¾e zmìny vyjdou od panovníka. Reprezentoval proud, který po¾adoval reformu absolutismu (nebyl stoupencem lidu jako J. J. Rousseau). Dìjiny nechápal jako sled bitev a støídání králù, nýbr¾ jako promìny kultury, ducha a vzdìlání.
Pùvodem z katolické rodiny notáøe a vychováván jezuity, ostøe se stavìl proti církvi a feudálním institucím, proti dogmatismu v jakékoli podobì, vìøil v lidský pokrok, uskuteèòovaný praktickou èinorodostí. Vládl ostrým perem, co¾ mu u¾ na zaèátku literární dráhy nìkolikrát vyneslo vìzení, vyhoštìní a nucený pobyt v Anglii.
Neménì ostrý jazyk mìl ve spoleènosti. Pøesto byl do ní èasto zván. Jednou byl pøítomen jakési recepci a mìl, jako v¾dy, kolem sebe mno¾ství ctitelek, tøeba¾e bylo veøejnì známo, ¾e není zrovna jejich pøítelem.
Krasavice, ponìkud zralejšího vìku, se jej koketnì ptala:
„Kolik let mi hádáte let, vy, jen¾ všechno víte?“
Voltaire na ni pohlédl s jemnou ironií.
„Máte tváø šestnáctileté,“ usuzoval galantnì.
„Oèi ètrnáctileté, kdy¾ se poèíná rozhlí¾et ¾ivotem, a postavu sedmnáctileté v dokonalém dívèím rozpuku...“
„Lichotníku!“ rdìla se dáma radostí.
„...dohromady to je ètyøicet sedm!“ dokonèil suše Voltaire.
Voltairùv vliv na veøejné mínìní ve Francii i v Evropì byl obrovský. Sehrál významnou úlohu v pøípravì francouzské bur¾oazní revoluce konce 18. století. A jeho ostatky, je¾ církev odmítla pohøbít, byly pøeneseny do Panthéonu v Paøí¾i.
Karla Adamcová
Nìkteré z titulù jeho dìl:
Caesarova smrt
Filosofický slovník (Dictionnaire philosophique)
Filosofie, nábo¾enství
Hovory protiklerikální
Panna
Pojednání o mravech a duchu národù (Essai sur les moeurs et l'esprit des nations)
Pros»áèek
Rozprava o snášenlivosti (Traité sur la tolérance)
Století Ludvíka XIV. (Le Siécle de Louis XIV.)
Traktát o metafyzice
Všeteèné a bezbo¾né otázky doktora teologie Zapaty
Nìkteré z jeho citátù:
Láska je jako sklo: rozbije se, kdy¾ ji uchopíš pøíliš nejistì nebo pøíliš prudce.
Je tuze nebezpeèné mít pravdu ve vìcech, ve kterých se zmýlili mocní.
Ten, kdo je stále moudrý, má smutný ¾ivot.
Láska je ze všech vášní nejsilnìjší, nebo» útoèí souèasnì na hlavu, srdce i tìlo.
Je nad slunce jasnìjší, ¾e bùh stvoøil ¾enu, aby zkrotila mu¾e.
Nekoneèná malost bývá provázena nekoneènou pýchou.
duchù francouzského osvícenství, básník, prozaik, historik a filozof. Vlivná osobnost francouzského a evropského osvícenství a ironický stylista byl pøedevším zastáncem rozumu a pøirozeného nábo¾enství zalo¾eného na morálce. Vìøil, ¾e osvícenství je urèeno pøedevším aristokracii, a ¾e zmìny vyjdou od panovníka. Reprezentoval proud, který po¾adoval reformu absolutismu (nebyl stoupencem lidu jako J. J. Rousseau). Dìjiny nechápal jako sled bitev a støídání králù, nýbr¾ jako promìny kultury, ducha a vzdìlání.