S. K. Neumann - muž mračný

Stanislav Kostka Neumann ( 5. června 1875 - 28. června 1947)

Nemám v úmyslu zabývat se kritikou díla této kdysi komunistické ikony. Básník to byl nesporně talentovaný, člověk hodně rozporuplný. Je možná příznačným paradoxem, že jeho vztah k pracujícím byl podobný jako Marxův k dělníkům. O Marxovi se možná s malou nadsázkou traduje, že snad nikdy nepotkal živého dělníka. Podobně to platilo i o českém básníkovi.

Jeho otec byl původem polský šlechtic s předky s modrou krví (odtud i Kostka ve jménu). Často a rád to zdůrazňoval, ostatně i působil velmi distingovaně, asketicky. Pokud ovšem zrovna nebyl „společensky unavený“, což v mládí býval často. Ač nedokončil ani studium obchodní akademie, byl bezesporu vzdělaný a podle pamětníků i literárně velmi aktivní, pracovitý. Zajímavou postavou byla jeho první manželka Kamilla, rozená Krénová, dcera pražského holiče, snad s italským rodokmenem. O orgiích, které se konaly v proslavené „olšanské vile“ se v Praze na konci devatenáctého století šeptalo dost nahlas a zdá se, že paní Kamilla nebyla jenom trpnou hostitelkou.

Zapáleným marxistou se básník stal až po válce, tomuto období jeho života se věnovat nechci. Stejně přiznávám předem, že jeho „satanské“ období patrně bylo dříve, ještě v časech „olšanských“. Pro pořádek bych chtěl vysvětlit, že pověstná vila byla majetkem básníkovy rodiny. Jeho otec, advokát a jinak také říšský poslanec, zemřel brzy, rodina nebyla nijak hmotně zajištěná a pětiletý Stanislav se pohyboval mezi pečujícími tetičkami a skoro chudobou. S první ženou měl básník dvě děti, syna známe jako pozdějšího herce Národního divadla( televizní a filmoví diváci určitě jako pohádkového krále, který odvolává, co odvolal). Po rozchodu manželů vila zůstala Kamille a ta později, aby uživila rodinu, založila poměrně úspěšné nakladatelství.

Jsme v roce 1904. Už poměrně známý básník a publicista opouští rodinu, rozchází se se svou ženou a odjíždí do Vídně s novou láskou - brněnskou krasavicí Boženou Hodačovou. První ženě nechává doma dvě malé děti a také prostor pro nové poměry, třeba se spisovatelem a režisérem Arnoštem Procházkou. Pár se ubytuje s pomocí dávné Neumannovy kamarádky Marie Majerové, ale vydrží asi rok. Vyschly finanční zdroje, zdá se, že básníka mohou dostihnout i problémy s vydáváním anarchistického Nového kultu. Tam se peníze, svěřené dělníky na jeho vydávání, poztrácely za podivných okolností. Mladý pár se stěhuje do krásné přírody v okolí Brna, nejprve k rodičům mladé milenky do Řečkovic, potom do Bílovic. Je to doba plná zvratů. Spíše nouze, jednou nahoře, častěji dole. Do toho dítě, dcera, pro otce nepříliš chtěná. Nevím, do jaké míry lze brát vážně opožděné vzpomínky druhé Neumannovy ženy. Ostatně brali se po delší známosti, v době, kdy vztah už vyprchal. I z mnoha jiných svědectví se ovšem zdá, že básník nebyl zrovna vzorný člověk ani manžel. Vzpomínky družky umělce nejsou příliš příjemné čtení. Opilec a hulvát překrývá umělce, slunce laskavé pohody zasvitne zřídka do krásného kraje mnoha básníků. Představa kazatele nového kultu, který své družce a matce jejich dítěte doporučuje, aby chcípla, když se dožaduje čerstvého vzduchu. Nebo pokřivené přátelství s podivným Rudolfem Těsnohlídkem, které vyústí v odchod milenky do Těsnohlídkovy domácnosti a jejich dočasnému soužití. Neumann, pokřikující pod jejich okny na svou dočasně nevěrnou družku: ty kurvo. Bylo to nesourodé soužití dvou odlišných lidí, které spojoval stejně podivný vztah. Rozchody a návraty, nevěry a usmíření, nakonec i manželství po více než desetiletém vztahu.

„Mračný muž“ S. K. Neumann ke konci života proměnil i své náboženství. Od satanismu a anarchismu přešel na rudou víru uhlířskou a stal se dokonce i jistou komunistickou ikonou. Ale to by byl jiný příběh, stejně jako další žena, která přišla do jeho života později. Těžko popiratelnou pravdou je, že patřil k těm umělcům, kteří něco jiného kázali a něco často opačného žili.

Josef Hejna

* * *

Zobrazit všechny články autora