Milovník pravdy, krásy

„Nejdříve se dotýkej srdcem a až potom rukama“.

Tibor Bartfay

Tibor Bartfay - jeho rozsáhlá samostatná výstava soch nazvaná - Milovník pravdy, krásy - v galerii Salla Terena v prezidentském paláci, v centru Bratislavy před léty, byla nevšední událostí. Tibor Bartfay na ní představil široký výběr své tvorby mapující jeho tvořivé úsilí posledních desetiletí. Integrální součástí a vstupní branou na výstavu byla jeho Fontána Zemi - Planeta Míru (architekt V. Triznová, 1982), nerezová plastika kulovitého tvaru znázorňující zeměkouli s negativními reliéfy letících holubic, posly míru, která dnes zdobí Hodžovo náměstí před sídlem prezidenta Slovenské republiky - Grasalkovičovičovým palácem.

Tibor Bartfay vytvořil 35 památníků, přes 2200 soch a plastik a více než šest set portrétních podobizen, množství reliéfů a pamětních medailí. Je autorem bratislavského Sousoší Štúrovců (Náměstí L. Štúra), pomníku Obětem Hirošimy (Račianské Mýto), Mikuláše Koperníka (před historickým SND), Sládkovičovy Mariny (Šafárikovo nám.), H. Ch. Andersena (před budovou BIB), sousoší Nad hrobem spolubojovníka, na památníku padlých sovětských vojáků na Slavíně (v cyklu s J. Kulichom, J.Kostkom a L.Snopkom), plastiky obětem z koncentračního tábora, které zahynuly v transportu, vybombardování americkými letadly, jen pár dní před skončením 2. sv. války (při Domě smutku, v Slavičím údolí), Pribinu, sousoší Protest proti válce, Protest, Sněm ptáků (Nitra), cyklus komorních plastik historických osobnosti Slovanů a Slovenska, Soluňských bratrů, Štefánika (nerealizovaný), Tolstého (Brodzany), Sochu Poezie (Lázně Sliač)... Několik z jeho děl jsou známé i milovníkům umění za břehem řeky Moravy…

V roce 2012 oslavil své krásné životní jubileum – devadesáté narozeniny. Všichni jsme mu přáli hlavně "Sta lat "... Ani jsme se nenadáli a v loňském roce přidal k ním další prožitý rok na své dlouhé životní a umělecky tvůrčí pouti. Když jsem mu srdečně poblahopřál ke krásným a požehnaným narozeninám, rád jsem přidal pár slov, že "k té stovce má už o další rok méně" - odbyl mě s úsměvem s třemi slovy - "ale, dejte pokoj“… Mistr neskrývá, že tvůrčích nápadů má ještě tolik, že ani dva životy by na to nevystačily... Živio ! Sto lat ...

* * *

Socha od H. CH. Andersena v Bratislavě je velmi blízká srdci mistra Barfaya, což on ani neskrývá.

Myšlenka vytvořit sochu pohádkáře dozrávala ve vás dlouhou dobu, že?

Když jsem měl sedm let dostal jsem od otce knihu pohádek od H. CH. Andersena a najednou se přede mnou, chlapcem z města zpod Zobor otevřel nový svět, ze kterého jsem už nikdy nevystoupil a ani nechci vystoupit.

Prostřednictvím této knihy se ještě i dnes rád vracím do země dětství a rád v něm alespoň chvilku setrvávám. Během dlouhých desetiletí jsem vytvořil hodně komorních soch, ale i monumentálních plastik. Stále jsem přemýšlel, jak jednou vrátím velkému pohádkáři to, co mi dal. Ta doba právě nadešla. Chci mu vzdát úctu, hold jeho nepomíjejícímu slovu, z něhož vystavěl příběhy.

Prostřednictvím monumentální plastiky oživím postavičky z jeho pohádek a věnuji je všem dětem na této planetě. Můj Andersen je dar a bude patřit každému, kdo nosí v srdci dobro, touží po spravedlnosti a nenávidí zlo v lidském životě. Bude to můj skromný dar nejen k jeho jubileu, ale i maják který bude ukazovat budoucím generacím, jak se před mnoha lety rodila krása lidského snu. Jsem velmi šťastný, že se nakonec našly prostředky na bronzovou realizaci plastiky.

Mistře, který materiál je vám nejbližší? Se kterým děláte nejraději?
S kamenem. S mramorem. Ale teď už dělám jen bronz.

Prý se chcete věnovat už jen komorní tvorbě?
Ve srovnání s monumentální tvorbou, které jsem oddal všechny své tvůrčí síly, to pro mě bude takový zasloužený relax. Budou to jen sochy do velikosti 1,5 m. Prožívám ideální tvůrčí období, dělám jen to co chci. V posledním období mne oslovil svět hmyzu. Je to pro mne něco nového, čemu jsem se dosud nevěnoval. Převést je do nadživotních rozměrů. Už jsem vytvořil štíra a koníka kudlanky. Lidem se líbí. Tvůrčích nápadů mám ještě tolik, že ani dva životy by na to nevystačily... V soše i v koláží mám námětů ještě nejméně na dva životy… 

V kolážích nacházejí zalíbení spíše výtvarníci než sochaři? Sochaři spíše kreslí. I malují portréty.
Za to, že se věnuji koláži vděčím příteli Albínu Brunovskému. To on mě navedl. Tehdy, když se chtěl zúčastnit výběrového řízení na jednu zakázku pro Prahu. A já jsem už pak při koláži zůstal dodnes. Jsem jí věrný, jako své manželce Danutě.
Tvorba koláží, je pro mne odpočinkem a relaxací, klíčem do světa fantazie a zázraků. Stačí nejmenší nápad, inspirace a už jsem v jiném bájném světě. I proto tak rád beru do rukou nůžky a lepidlo. Už dříve je na světě i moje monografie věnovaná pouze koláži. Ale nedávno vyšla i moje monografie Tisíc a jedna žena Tibora Bartfaya.
V mládí jsem obzvlášť rád maloval. I ten obraz "stromy", co mám v ateliéru. Mnozí se mě ptají, zda to je Medňanský. Říkám - ne, Bartfay, když měl sedmnáct let. Maloval jsem i portréty. Pastelem. Jeden, portrét mé přítelkyně "Katky", má moje dcera dosud ve svém pokoji... I ten je z toho období a namaloval jsem jich mnoho. Ale nic mi nezůstalo. Stejně jako sochy. Udělal jsem jich dvaatřicet tisíc. A neprodával jsem je, ale vždy věnoval přátelům.

Máte nějaký vzkaz či dobrou radu pro mladé?

Fandím jim.

Již od roku 1997 jeho jméno figuruje na seznamu nejvýznamnějších osobností světové kultury a umění. U příležitosti jeho osmdesátin mu byl udělen Kříž prezidenta I. stupně (2002). Jeho samostatná výstava soch nazvaná - Milovník pravdy, krásy - v galerii Salla Terena v prezidentském paláci (2005), byla událostí kulturního léta v Bratislavě.


* * *

Vzorem, už od dětství, mu byl jeho otec Július Bartfay (1888-1979), který studoval i na Akademii výtvarných umění, v Římě a své mistrovství zdokonaloval v 30. letech minulého století, v ateliéru francouzského sochaře Antoina Bourdella, osobnosti evropského sochařství 20.století. Nejprve, jako jeho žák (1920-22) a později i jako jeho asistent (1928-30). I Július Bartfay se dožil krásného vysokého a požehnaného věku. Tvořil ve svém ateliéru ve městě pod Zoborem. Vytvořil v něm mnoho skvělých portrétů jako např. Smetany, Beethovena, Nietzcheo, ale i portrét Manželky...
V roce 2013 si kulturní veřejnost pod Tatrami připomněla 125 let od narození Júlia Bartfay.

Ze vzpomínek na otce Júlia

Znali jste se nejen s otcovými souputníky Mistry - Janem Koniarkem a velkým Francouzem Antoinem Bourdelle, u kterého v jeho pařížském ateliéru Váš otec i pracoval, ale setkali jste se osobně i s Angličanem Henri Moorem, taktéž uznávaným velkým sochařem 20. století, jehož zaujala vaše tvorba.

Ano, měl jsem to velké štěstí. Mistru Mooreovi se dostal jednou do rukou jeden můj katalog. V něm ho zaujala hlava štúrovského bojovníka. Projevil přání mě poznat. Když jsem byl na studijním pobytu v Anglii tak jsme se setkali v jeho ateliéru. I když Mistr byl již v letech, každé takové setkání vás obohatí. Rád na toto setkání s ním vzpomínám.

I Vás tyto osobnosti inspirovali ve Vaší tvorbě?

Mám takovou zásadu a stále jsem se jí držím, že každý umělec by měl vnést do své práce vlastní pohled a nezačínat tam, kde jiní končí. Snad se mi to podařilo. Socha to není jen umění, ale i velké poselství.

A otec Július?
Otec měl velký smysl pro práci s materiálem a cit pro zobrazování krásy. Neustále na sobě pracoval, neustále se zdokonaloval... Nejen v Paříži u Bourdella, u kterého nejen pracoval v jeho tvůrčím ateliéru, ale byl i jeho pilným žákem, nejprve tři roky při prvním pobytu a pak, když se oženil ještě jednou měřil cestu na Seinu a pracoval a zdokonaloval se ještě další dva roky, koncem dvacátých let, kde jsme už byli i my s ním a s naší mámou. Tak, jak jsem to viděl u otce, tak jsem to měl a mám stále na paměti.

Jak si na něj vzpomínáte?
Jen v tom nejlepším. Jako syn hrdý na svého otce. Byl nejen mým otcem, ale i prvním učitelem. Byl to výborný sochař. Neustále na sobě pracoval, neustále se zdokonaloval. Nejen u Bourdella, ale i na Akademii výtvarných umění v Římě. V sedmnácti letech mi řekl, že už mě nemá dále co učit. A vystrčil mě ze svého hnízda a leť si do života - vysokou školou počínaje. A tak jsem se vydal nejprve do Pešti za profesorem Sidlovem. Otci nejvíce vděčím, že jsem se dostal dále do školy, po válce a po Pešti i do Prahy. Myslím si upřímně, že jako sochař nebyl můj otec, v kontextu slovenského sochařství dosud doceněn...

* * *

Mistr Tibor Bartfay (na kariportréte od řádného člena Ruské Akademie Umění - malíře, grafika, ilustrátora, karikaturisty, rytce Vladimira Močalova) je známý také v široké rodině filatelistů na obou březích řeky Moravy. Bard české poštovní známky, autor známé známky Král Svatopluk - 1100. výročí úmrtí (12 Kč, e. č. 37, vydaná 10. července), je prvním slovenským sochařem - autorem výtvarného návrhu známky, FDC a také návrhu razítka - v mladé slovenské známkové tvorbě.
Známka byla vytvořena ve spolupráci s klasikem československé rytecké školy - pražským Mistrem Josefem Herčíkem. Vzniklo hodnotné umělecké dílo, vytvořené dvěma velkými umělci, též vrstevníky, v již v tak zralém věku, když oba jsou narozeni v roce 1922 ). Mimořádnou a zajímavou shodou okolností je, že se při její realizaci - s vzácným historickým námětem Velké Moravy, symbolizující také naše společné dějiny, setkali dva tak významní Slovensko-čeští umělci a bardi Slovensko-české tvorby poštovních známek 20.století.
Historicky a umělecky hodnotná a přitažlivá slovenská známka Krále Svatopluka - 1100. výročí úmrtí - je vzácný zápis hodný Mistra jeho velkého nejen evropského, ale i světového formátu. Je také sochařskou poctou české poštovní známce. Když si už samostatná Slovenská republika v roce 1994 připomněla 1100. výročí úmrtí krále Svatopluka (? - 894 Nitra), tato osobnost se nemohla neobjevit ani v emisi Slovenských poštovních známek na rok 1994 a autorem výtvarného námětu proto nemohl být nikdo jiný, než právě akad. sochař Tibor Bartfay.

Obrazové náměty, pro které se Mistr Bartfay rozhodl při tvorbě výtvarného návrhu na FDC a návrhu razítka, odpovídají věrným reáliím zachovaným a nalezeným z tohoto historického období. Kříž na FDC - bronzový a litý, vzácná historická památka, z období Velké Moravy, se zobrazením sv. Trojice, pochází z archeologického nálezu ve Velké Mači, a je doplněn reprodukcí citátu z papežské Bully Industriae tuae (vydanou Janem VIII. v roce 880) - Dilecto Filio Sfentopulcho glorioso Comité (Milovanému synovi Svatoplukovi, slavnému knížeti). Na razítku je motiv ze slovanského pektorálu. Námětem na obraz meče na medziharčí byl nález z hrobu velkomoravského velmože z vykopávek v Blanici.

Známka je nejen uměleckým skvostem, ale i vzácnou sochařskou poctou - poštovní známce . Iluzorní portrét - sochařský reliéf Svatopluka udělal tak přesvědčivě, že přímo přesvědčil, že tak a ne jinak vypadal král Velké Moravy. I na malé plošce vměstnal svou představu o velkém člověku dávné doby, ale především slavné naší minulosti... Je všeobecně známo, že čím dále do historie tím méně máme dostupných informací, tvorba vede více k abstrakci. Na známce je tak zobrazeno nejen sochařské ztvárnění idealizovaného portrétu nejvýznamnějšího člena dynastie Mojmírovců se symbolem moudrosti Svatoplukova "prutů svornost", ale i úcta k osobnosti krále, k naší historii i dějinám. Sochař ho udělal podle svého vlastního výkladu nejen umělecky přesvědčivě, ale i nejvíce pravdivě, s výpovědí o době a úctou k dějinám, při zohlednění historicky známých reálií doby. Prvotní impuls, jako inspiraci, sochařský tvořivě rozvinul do výtvarné podoby. Představil se jako citlivý tvůrce, s nesmírným smyslem pro celkovou kompozici a detail. Expresívnost výtvarného návrhu je nenásilná a působí jako vznešené zvýraznění významu doby. Spjatost estetických a etických hodnot je i výpovědí autora k osobnosti krále, o době a úctě k historii a dějinám. Výtvarný model - reliéf vytvořil z pětinový sádry.

Mistr Bartfay oslavil i své vzácné umělecké jubileum - 60 let od vzniku jeho první poštovní známky, ještě československé, protože jeho známkový debut má ještě rok 1953 (!), A byla to známka "Korejka". Jeho sousoší známé Korejky bylo použito jako výtvarný námět (a jako první) pro příležitostnou známku vydanou ke sjezdu čs. obránců míru, který se konal v Praze na podporu válkou postižené Koreje. Autorem kresby a rytcem byl tehdy už zkušený rytec Schmidt.

Akademický sochař Tibor Bartfay (1922), národní umělec, studoval na Akademii krásných umění v Budapešti (ateliér prof. Ferencza Sidló), absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, v letech 1945-49 (ateliér prof. Karla Pokorného) žije a tvoří v Bratislavě, kde se natrvalo usadil v roce 1950, po návratu z pražského studia.

Peter Závacký

* * *
Zobrazit všechny články autora