Pøivítejte Rok èeské hudby 2014 s Janáèkovou filharmonií
Pøíchod roku 2014 ka¾dý z Vás u¾ jistì øádnì oslavil po svém, a» u¾ poklidnì v kruhu rodiny nebo bujaøe s pøáteli. Ale rok 2014 není jen tak ledajaký rok - je to Rok èeské hudby. A tomu rozhodnì sluší hudební oslava.
Janáèkova filharmonie Ostrava pøipravila 9. ledna od 19 hodin v Domì kultury mìsta Ostravy pro pøíznivce klasické hudby Novoroèní koncert. Slavnostní zahájení nového roku je letos výjimeèné mimo jiné svou skladbou programu, který je výhradnì èeský. Bìhem veèera, jen¾ novoroèním projevem zahájí primátor mìsta Ostravy Petr Kajnar, který pøevzal nad koncertem záštitu, spoleènì s øeditelem Janáèkovy filharmonie Janem ®emlou, zaznìjí skladby Josefa Suka, Antonína Dvoøáka, Leoše Janáèka a Klementa Slavického.
Ostravský orchestr bude øídit jeden z nejvýraznìjších nìmeckých dirigentù Heiko Mathias Förster. Sólový part v Janáèkovì houslovém koncertì Putování dušièky pak pro tuto pøíle¾itost nastudoval jeden z výjimeèných èeských houslistù nastupující generace Roman Patoèka.
Tomu jsme v souvislosti s nadcházejícím koncertem polo¾ili nìkolik otázek.
Co pro Vás znamená èeská hudba a kterého z tuzemských skladatelù preferujete a proè?
Myslím si, ¾e nejdùle¾itìjší je u èeské hudby vystihnout její pøirozené pøednosti.
Èeští autoøi jsou známí ji¾ od renesance napø. Kryštof Harant z Pol¾ic a Bezdru¾ic, ale bezesporu hlavní odlišení od autorù z ostatních zemí pøichází s romantickou a dalšími následnými érami. Našimi nejvìtšími celosvìtovì známými velikány jsou Dvoøák, Smetana, Janáèek a Martinù. Díky mému umìleckému pùsobení v komorních seskupeních, jsem mohl detailnì proniknout do Janáèkových, Smetanových i Dvoøákových smyècových kvartetù a klavírních trií. Ka¾dý z nich vepsal do svých dìl svou osobnost, sice odlišnì, ale bezesporu to nejhlubší z jejich niter a mo¾ných skladatelských prostøedkù. Nemyslím si, ¾e je vùbec mo¾né nìkterého z nich preferovat. Dle mého názoru, je èeská hudba v nás všech velmi zakoøenìná.
Po koncertech v zahranièí a» u¾ sólových, èi komorních se setkávám s komentáøi, ¾e je vidìt, ¾e je nám naše hudba vlastní a jsme na èeské hudbì odchováni a tudí¾ z nás pøirozenì tryská.
Na koncertì pøednesete Janáèkovo Putování dušièky. Jaké bylo Vaše putování k této skladbì a co je podle Vás na ní posluchaèsky zajímavého?
S Putováním dušièky jsem se poprvé setkal v roce 2004, kdy jsem byl osloven øeditelem festivalu v Brnì, abych nastudoval toto dílo. Byl jsem pøekvapen technickou obtí¾ností toho kusu. Zatímco u “normálních” houslových koncertù se prùmìrnì pohybujete na hmatníku houslí mezi 2 a 4 polohou, tady je to mezi 5 a 7. Houslový koncert patøí k Janáèkovì pozdní kompozici a je nesmírnì dramatický. Mù¾eme se snad domnívat, ¾e Janáèek èerpal ze svých pocitù a popisuje nám jeho vnitøní rozpolo¾ení své duše. V orchestru najdeme vyu¾ití neobvyklých nástrojù, jako napø. øetìzù. Dílo bylo èásteènì pøepracováno a pou¾ito v Janáèkovì poslední opeøe “Z mrtvého domu”.
A jedna vánoèní. Jak pro¾íváte Vánoce? Nebo snad dokonce koncertujete?
Na Vánoce se v¾dycky nejvíce tìším na návštìvu rodièù. Atmosféra vánoèního stromeèku, dárkù, pùlnoèní mše s mou aktivní hudební úèastí a pøipomenutí si Je¾íšova narození vytváøí zcela jiné pro¾itky od ostatních návštìv. Chybìt samozøejmì nemù¾e výborný domácí bramborový salát, ryba a maminèino cukroví.
Pøíprava na skoro ji¾ pravidelné novoroèní koncerty samozøejmì vy¾aduje i pilné cvièení. Odmìnou je pro mne potìšení a radost mých posluchaèù, kterým mù¾u nìco pøinést.
Jana Kní¾átková