O pevnosti Slezska, které nás za první republiky mìly chránit pøed okupanty ze severu, se dnes stará hrstka nadšencù. Pøedevším jejich zásluhou se v Hluèínì-Darkovièkách nachází ucelený a funkèní komplex, který za rok navštíví desítky tisíc návštìvníkù. Ka¾doroènì se zde ve spolupráci s Armádou ÈR poøádá ukázka bojù o pevnosti. Nestorem všech bunkrologù v naší republice je ètyøiaosmdesátiletý Jan Polášek.
Povídám si s ním v pro nìj typickém prostøedí, vojenské palandy, svícen z dìlové nábojnice, oprýskaná lampa a všude beton.
„Základy pevnosti MO-18 Obora jsou a¾ v hloubce pìti metrù,“ øíká. „A plnì funkèní studna má hloubku padesát metrù.“
Promiòte, co vás pøivedlo k tak netradiènímu koníèku, jako jsou vojenské pevnosti?
„Mám tìch koníèkù víc – auto, moto, kino, rádio, foto, ale to všechno s bunkry souvisí. Co mì pøivedlo? Vlastenectví. Vím, ¾e dnes u¾ tento pojem øada lidí ani nechápe, ale já mìl otce, matku, knìze i uèitele opravdové vlastence. Vštípili mi, ¾e kde se èlovìk zrodí, tam se hodí a musí se starat. Stavby bunkrù jsem vnímal jako kluk, proto¾e náš rodinný pøítel pan Josef Procházka byl jejich stavbyvedoucím od Bohumína a¾ po Kozmice a spolupracoval s vojáky. Pak pøišel Mnichov, spojenci nás vypláchli… Málokdo si dnes uvìdomuje, ¾e našimi skuteènými spojenci byli jen Rumunsko a Jugoslávie, ty zemì odolaly jak Hitlerovi, tak Stalinovi.“
Pomìrnì èastá otázka historikùm zní: myslíte, ¾e bychom se ubránili?
„Nebýt zrady spojencù… kdo ví? Naše strategická, technická, kulturní i morální úroveò patøila mezi nejvyšší v Evropì. Profesor Bechynì urèil postupy technologické a stavební postupy, mìli jsme cementárny, ¾elezárny, odhodlané lidi. Navzdory zradì jsme mìli nadìji.“
Jaký byl stav pevností po válce?
„Nìmci nejdøíve roztrhali zvony na pevnostech, demolovali je a vykradli. V roce 1944 se pak paradoxnì bránili v bunkrech pøed sovìtskou a naší armádou. S nìkolika pøáteli jsme se po válce rozhodli, ¾e aspoò nìco dáme do pùvodního stavu. Pracoval jsem tehdy jako technik u Státního filmu, pozdìji u krajského Filmového podniku. Mimochodem, Severomoravský kraj mìl v té dobì 400 kin. Mìl jsem hodnì slu¾ebních cest, pøi kterých jsem si stav všech bunkrù mohl zmapovat, a zároveò pevnosti v Darkovièkách doplòovat pùvodní technikou.“
Co vám v této èinnosti dalo nejvíce zabrat?
„Napøíklad turecké hospodáøství a pøesvìdèovaní potentátù, aby pomáhali myšlence vlastenectví. Tenkrát byla opravdu jiná doba, Vlastence generála Píku popravili vlastní lidé. Knìz Dr. Ladislav Kubíèek, který ve Svinovì postavil kostel Krista krále, byl vìznìn a pronásledován. Naproti tomu, v¾dy se našli lidé, kteøí pomohli. Tøeba bez tehdejšího øeditele Muzea osvobození v Ostravì Alfonse Bøeziny bychom areál v Darkovièkách stì¾í dali dohromady. V roce 1987 se nám podaøil „majstrštyk“, kdy¾ jsme pøestìhovali ètyøiadvacetitunovou a témìø padesátitunovou kopuli z Orlických hor. S velmi dobrými kolegy Janem Guøanem a Petrem Kuchaøem jsme je hned usadili podle pùvodních plánù. Dnes nám ve všem pomáhá Slezské zemské muzeum v Opavì vèele s øeditelem dr. Kalusem".
Mù¾ete zhodnotit, co vám neobvyklý koníèek dal a vzal?
„Dal mi revma – prostory v bunkrech jsou studené a vlhké. Obèas jsem se musel pohádat, ale to patøí k vìci. Ovšem dal mi také sebeuspokojení a pocit, ¾e dalším generacím pøedáváme hmatatelnou památku. Mo¾ná se budete divit, ale já jsem v bunkrech strávil i svatební cestu. Jednu sobotu jsme se s Miluškou vzali a v nedìli u¾ jsme cestovali po pevnostech, i do Osoblahy a Jindøichova".
Poslední otázku mám a¾ ponìkud intimní: èím to je, ¾e k úsmìvu máte poøád blízko a vyzaøuje z vás èinorodost?
"Jsem spokojený. Bùh mi mnohokrát dr¾el palce. Opravdu, kdybych se mìl znovu narodit, chtìl bych pro¾ít právì takový ¾ivot, jaký jsem pro¾il. A moc se tìším na man¾elku. A¾ dostanu „povolávací rozkaz“, ona se mì urèitì zeptá: kdes byl tak dlouho?“
O pevnosti Slezska, které nás za první republiky mìly chránit pøed okupanty ze severu, se dnes stará hrstka nadšencù. Pøedevším jejich zásluhou se v Hluèínì-Darkovièkách nachází ucelený a funkèní komplex, který za rok navštíví desítky tisíc návštìvníkù. Ka¾doroènì se zde ve spolupráci s Armádou ÈR poøádá ukázka bojù o pevnosti. Nestorem všech bunkrologù v naší republice je ètyøiaosmdesátiletý Jan Polášek. 
tehdejšího øeditele Muzea osvobození v Ostravì Alfonse Bøeziny bychom areál v Darkovièkách stì¾í dali dohromady. V roce 1987 se nám podaøil „majstrštyk“, kdy¾ jsme pøestìhovali ètyøiadvacetitunovou a témìø padesátitunovou kopuli z Orlických hor. S velmi dobrými kolegy Janem Guøanem a Petrem Kuchaøem jsme je hned usadili podle pùvodních plánù. Dnes nám ve všem pomáhá Slezské zemské muzeum v Opavì vèele s øeditelem dr. Kalusem".