Superpohár
Jeden jediný den, ale stál za to. Praha a její fotbalová populace za¾ily událost, která se nenabízí ka¾dý den, ba ani ka¾dý rok - závìreèný zápas o superpohár Evropské ligy mistrù. A protagonisty tohoto utkání nebyl nikdo menší, ne¾ dva, v souèasné dobì nejlepší evropské kluby, anglický Chelsie FC a nìmecký FC Bayern.
Rád se dívám na evropská fotbalová utkání, zejména kdy¾ jde o nìjaká rozhodující, a to jak našich klubù, tak i cizích, ale rozhodnì nejsem ¾ádný vášnivý pøíznivec tohoto oblíbeného sportu. Proto mi také unikly zprávy o tom, co se u nás ve Vršovicích chystá.
Náš domovní blok stojí jen nìjakých dvì sta metrù od stadionu Slavie, leè na zelenou plochu høištì nevidím. Zato se ale pøede mnou ka¾dé ráno otevírá pohled na nevábný areál za východní tribunou. Tedy ¾ádná zvláštní vyhlídka – jen na èást travou zarostlého parkovištì a blátivou plochu, kam se pøi „koncertech“ moderních kapel rozestavuje pár desítek chemických kadibudek TOI TOI.
Kdy¾ jsem tam pøed týdnem zaznamenal èilý ruch rùzných vozidel a lidí, pøièítal jsem to podobné akci na zeleném trávníku. Tedy èin, který sice není hoden posvátnosti stadionu, ale který chápu jako snahu majitele umoøit co nejdøíve náklady s jeho výstavbou. Netušil jsem ovšem, èeho budu za pár dní svìdkem. To jsem se ale brzy dovìdìl a tak jsem se zvýšeným zájmem ten ruch z okna sledoval. Celý areál byl nepøístupný a støe¾ený desítkami chlapíkù ve ¾lutých vestách, Kdy¾ tam nakonec vyrostla podivná hala z hliníku, tak 25 x 60 metrù, pokrytá plastovou tkaninou, u¾ mi o nedalo a jednoho z tìch strá¾ných jsem se na její úèel zeptal. A odpovìï opravdu neèekaná – je to objekt pro významné hosty akce, kde se bude podávat pohoštìní a bude postaráno o jejich zábavu. No, tedy...
Kdy¾ nadešel den „D“, nelenil jsem a poøídil pár snímkù v blízkém i vzdálenìjším okolí stadionu a nasával tu hluènou a rozjásanou atmosféru, vytváøenou davy pøíznivcù obou týmù a našinci, zvìdavými tak jako já. Podaøilo se mi pohovoøit s nìkolika „fandy“ Bayernu a samozøejmì se mnì ptali, na èí stranu se pøikláním. „Pøeji vítìzství vám!“ ujistil jsem je a myslel jsem to upøímnì. Já pøi sledování zápasù cizích klubù nefandím nikomu, proto¾e k nim nemám ¾ádný osobní vztah, jsou pro mne prostì cizí. Jen s dvìma výjimkami – Chelsie kvùli Petru Èechovi a Manchester United, který jsem si kdysi, nevím u¾ proè, oblíbil . A tomu Bayernu teï výjimeènì proto, ¾e ten pohár ještì nikdy nezískal.
Jen mne mrzí, ¾e jsem se nepotkal se ¾ádným fandou Chelsie. Snad, ¾e Nìmcù byly všude mraky, a o Anglièany nouze a i proto, ¾e nejen ¾e jich bylo málo, ale neprojevovali se tak hluènì.
Kolem stadionu i v nejbli¾ších ulicích byl poøádek, na Bohdalecké ulici byla instalována obøí obrazovka a objevilo se i nìkolik stánkù (opravdu jen málo) s obèerstvením. Opeèená klobása s chlebem za 70 Kè, kousky sma¾eného masa (asi vepøového) za 80 Kè a pivo po a 75 Kè. Zaè prodával pivo venku u provizorního šenktyše hotelu Congres si ani netroufám hádat (pro dav kolem pípy to nešlo zjistit). U hlavního vchodu stála rozmìrná, zájemci oblo¾ená prodejna rùzných fotbalových suvenýrù a na druhé stranì haly další atrakce. Jakési „fandovací“ místo, kde do mikrofonù øeènili, zpívali a øvali fandové Chelsie i Bayernu (ti více).
Bezpeènost zajiš»ovaly skupiny policistù, mu¾ù i ¾en, uniformovaných i jen v oran¾ových vestách, ba i pøíslušníci jednotek „tìkoodìncù“. Naštìstí nebylo tøeba ¾ádného jejich zákroku, èím¾ se slavný den o další procenta zhodnotil.
Samotný prùbìh utkání není tøeba komentovat. Ti, kdo mìli zájem, je jistì sledovali a pro ostatní mohu, a to nejen za sebe, prohlásit, ¾e to byl neobyèejnì vzrušující a hodnotný zápas dvou mistrù, jejich¾ kvality jsou tak vysoké a vyrovnané, ¾e a¾ do konce regulárního èasu zùstal výsledek za stavu 2:2. Proto¾e ani za prodlou¾eného èasu nebylo o vítìzi rozhodnuto, došlo na poslední zpùsob, a to pokutové kopy. Zpùsob, který nemá nikdo rád, ani hráèi, ani diváci. Nerozhoduje o kvalitì mu¾stva, ale je spíše dílem náhody, která pøeje tomu gólmanovi, který „holt“ má štìstí.
Nu, o vítìzi bylo tedy rozhodnuto – stal se jím FC Bayern – a budi¾ mu to pøáno. Zaslou¾il si to právì tak, jako si to zaslou¾il i Chelsie.
Na závìr snad jen dodám, ¾e tisíce èeských milovníkù tohoto sportu jistì potìšilo, ¾e se onen významný, rozhodující boj o tu vzácnou trofej odehrál v Praze, a mne navíc i proto, ¾e v mých Vršovicích. Doufejme, ¾e to nebylo naposled.
Ludìk «opka
***
Zobrazit všechny èlánky autora