Materialisty houbaøe zajímají pouze jedlé houby. Neexistuje však ¾ádné pravidlo jak je poznat od nejedlých a jedovatých. Proto obsah jedovatých látek v nìkterých houbách nutí sbìratele k opatrnosti. Èlovìk s trochou zodpovìdnosti si nedovolí zkoušet jedlost hub na sobì, svých pøátelích i nepøátelích. Vìtšina materialistù sbírá pouze nìkolik oblíbených a dobøe známých druhù hub. Ponejvíce se jedná o jedlé druhy høibù, ryzcù, holubinek, dále pak kozáky, køemeòáky, lišky, klouzky, ¾ampióny a václavky. V nìkterých oblastech se vyskytují takové druhy, které jinde zcela chybìjí (Muchomùrka císaøka, Náramkovitka císaøská). Proto¾e je domácí obyvatelé dobøe znají, tak si na nich bì¾nì pochutnávají. Krajových zvláštností ve výbìru jedlých hub je velmi mnoho. Vycházejí z místních podmínek a tradic. Není dobré se nìkomu vysmívat, ¾e sbírá pouze urèitý druh houby nebo naopak ¾e sbírá houby které nezkušení houbaøi pova¾ují pøi nejmenším za podezøelé. Ka¾dý by si mìl sám posoudit hloubku svých znalostí a podle toho houby ke konzumaci sbírat!
Sortiment sbíraných hub se vymezuje pouze tìm, kdo prodává houby na tr¾ištích. ÈSN 463195 povoluje k prodeji nìkolik desítek snadno poznatelných druhù èerstvých hub. Na tr¾ištích je zakázáno prodávat houby sušené. Stejnì tak je zakázán prodej hub mimo tr¾ištì. Prodávat houby smìjí pouze ti obèané, kteøí absolvovali zkoušku na hygienické stanici a mají k tomuto osvìdèení. Proto¾e na tr¾ištích chybí kvalifikovaná kontrola, tak se na pultech objevují i nepovolené druhy hub. Napøíklad byla zaznamenána otrava Muchomùrkou zelenou, koupenou od neodpovìdného trhovce. V místech, kde nejsou schopny obce nebo hygienické stanice zajistit dùslednou kontrolu na tr¾ištích, by se mìl prodej hub zakázat!
Výbìr hub ke konzumaci je u ka¾dého houbaøe jiný. Pøi sbìru ovšem platí všeobecná závazná pravidla. Sbírat jen houby, které bezpeènì poznáme, dále je dobré dodr¾ovat zásadu, ¾e k jídlu jsou vhodné pouze mladé a nepøestárlé plodnice. Po skonèení rùstu vytrvávají houby ještì nìkolik dní na stanovišti ani¾ by se nápadnìji mìnili. Pøesto v du¾ninì dochází ji¾ k rozkladu. Po po¾ití takovýchto hub dochází k takovým obtí¾ím, jako kdy¾ se sní zka¾ené jídlo. Stejnou újmu mohou zpùsobit houby provrtané larvami hmyzu nebo nasáklé vodou. Proto by se nemìlo po vydatnìjším dešti chodit hned na houby. Kdo však nemù¾e odolat touhou na dobrou sma¾enici, tak by nemìl sbírat houby, které ve vìtší míøe vstøebávají deš»ovou vodu.
Nìkteøí houbaøi neodolají touze mít èerstvé houby i v zimì. Pro tyto platí pravidlo aby houba po rozmrznutí mìla zachovanou stejnou konzistenci a vùni, jakou mívá za èerstva. A» u¾ se jedná o zmrzlé plodnice nejchutnìjší podzimní houby Èirùvky fialové, Èirùvky zemní nebo Hlívy ústøièné - vhodné na gulášek, èi Tøepenitky makové na dobrou polévku a ještì lepší Penízovky sametonohé.
Ka¾dý, kdo sbírá nebo konzumuje houby, by mìl vìdìt, co houby mohou zpùsobit.
Je a¾ neuvìøitelné, s jakými názory je mo¾né setkat mykologické poradnì. Jeden pán napøíklad prosazoval pravidlo, ¾e bezpeènì rozpozná pokrm z jedlých èi jedovatých hub. „Prý ve sma¾enici, která obsahuje by» jen jednu jedovatou houbu, cibule zmodrá. Babièka se tím øídila celý ¾ivot“ øíkal. Babièka musela mít veliké štìstí. Známé jsou i takové povìry, ¾e kdy¾ vlo¾íme støíbrnou l¾ièku do jedovatého pokrmu, zèerná. Kdy¾ nìkdo uvìøí takovým nebezpeèným „poznávacím znakùm“, mù¾e skonèit tragicky.
Èasto se stane, ¾e v poradnì nám lidé tvrdí „tahle houba pøece nemù¾e být jedovatá, v¾dy» je o¾raná od slimákù!“ To je jedna z dalších velice nebezpeèných povìr. V¾dy» pl¾i mají trávicí soustavu na jiné vývojové úrovni ne¾ èlovìk. Tak¾e napøíklad toxiny, které èlovìku rozkládají játra, slimákovi vùbec nevadí. Napøíklad smrtelnì jedovatou muchomùrku uvidíte v lese o¾ranou od pl¾e.
Nepøíjemnì mù¾e skonèit i ochutnávání hub. Vùbec neplatí, ¾e to co je hoøké, je jedovaté a to, co hoøké není, je jedlé. Hoøké houby mohou skuteènì být jedovaté, ale to platí i o houbách s pøíjemnou chutí. V¾dy» nejjedovatìjší houba Evropy muchomùrka zelená není vùbec hoøká a staèí jen kousek ochutnat a vyvolá prudkou otravu. Staèí, kdy¾ muchomùrku zelenou dr¾íme, její výtrusy se dostanou na ruce a èlovìk pak nìco jí èi ochutnává jinou houbu. Výtrusy muchomùrky zelené jsou silnì toxické. Ochutnávání høibovitých hub je také nevhodné. Èastý je názor, ¾e satan se pozná podle toho, ¾e je hoøký. Hoøký je napøíklad høib ¾luèník, který je docela neškodný. Satan má naopak jemnou chu».
Na závìr tedy otázka: Existuje nìjaké pravidlo, podle kterého bezpeènì rozpoznáme jedlé èi jedovaté houby? Neexistuje! Ka¾dý, kdo chce houby sbírat ke konzumaci, musí je bezpeènì znát a nesmí pøeceòovat své znalosti o nich. Ka¾dý poznávací znak je dùle¾itý a pøi urèování houby musí mít „urèovaný“ druh všechny rozlišovací znaky. Ty najdete v kvalitních houbaøských atlasech!
Pøejeme vám pìknou houbaøskou sezonu. Ale ještì prosba, zbyteènì nevysbírávejte všechny plodnice hub a neodnášejte domù ty, které nespotøebujete. Respektujte také zákony a netrhejte vzácné a ohro¾ené druhy hub, mezi kterými jsou i høibovité!