Hanibal před branami

– přijďte se podívat

Jsou lidé, kteří nemají vůbec žádného koníčka, ale takové osoby jsou zvláštní hříčkou přírody, tak jako leváci, svatí, vegetariáni a jiné výjimečné zjevy. Normální člověk se však vyznačuje jistým víceméně tichým šílenstvím, kterému se říká koníček.

(Karel Čapek)

Citát na míru šitý k nové výstavě, která byla 5. března 2013 slavnostně zahájena nejen vernisáží, ale především besedou s jedním takovým "normálním" člověkem - Jiřím Hanibalem - cestovatelem, turistou, ale především osobností s "velkým koníčkem", kterým je pro něj sbírání autogramů světových osobností ze všech oborů lidské činnosti. Jeho sbírka dnes obsahuje mnoho zajímavých autogramů z celého světa. Pečlivě uspořádaná alba, které má doma, jsou důkazem, že tahle práce zabírá obrovskou spoustu času. Ve Frenštátě zahájil Jiří Hanibal svou již 135 výstavu. Ta úplně první se uskutečnila v roce 1976 ve foyer divadla Albatros v Praze, kde vernisáž tehdy zahájil sám Václav Čtvrtek.

Jiří Hanibal se narodil v Praze, ale od roku 1955 žije v Ostravě, kde pracoval 35 let v Nové huti jako slévač, hutník a ocelář. Nyní je již v důchodu. Přes všechnu práci si našel vždy čas na své koníčky. Se sběratelstvím začal již v dětství - sbíral známky, hlavně s leteckou tematikou, později hotelové nálepky a znaky anglických měst. Že by mohl sbírat autogramy ho napadlo v roce 1968, díky své cestě po Alžíru. Tehdy mu někdo ukázal haciendy Louise de Funese a Sophie Lorenové, a tam ho napadlo, že když se s nimi nemůže setkat osobně, tak by bylo zajímavé jim alespoň napsat a požádat o autogram. Autogram však pro Jiřího Hanibala neznamená jen podpis. Tato záliba mu pomáhá rozšiřovat obzor poznání, nutí jej sledovat dění v oblasti politické, kulturní, sportovní i dalších, neboť Jiřímu Hanibalovi nejde o množství autogramů, ale o samotnou osobnost. Pečlivě vybírá jen z těch osobností, které něčím zaujaly hlavně jeho samotného. Potom následuje cesta co největšího poznání této osobnosti. Z novin a časopisů si vystřihuje informace z jejich života a spolu s fotografií je pak zasílá dotyčným osobnostem. Slavné Čechy se snaží kontaktovat osobně. Osobnosti z ciziny písemně. Adresy a kontakty získává přes ambasády, různé agentury a známé.

Mezi úplně první patří autogramy od herce Františka Smolíka a finského prezidenta Urho Kekkonena. Má tu zkušenost, že čím větší osobnost, tím skromnější člověk. Nejvíce si pan Hanibal ve své sbírce váží podpisu Jana Wericha, který patřil k mnoha českým osobnostem, se kterými se díky autogramu velmi spřátelil. Když poprvé pana Wericha navštívil, uslyšel zvolání „Hanibal ante portas! (Hanibal před branami) Pojďte dál!“ „A už jsem seděl u něj doma“, říká pan Hanibal. S Jean-Paulem Belmondem si píše doposud. O autogram nikdy nežádá více než třikrát, nezastavuje na ulici a také by nikdy žádný podpis neprodal, ani za peníze nekoupil. Pouze jednou udělal výjimku, a to v roce 1986, požádal o podpis přímo na ulici Václava Havla, a to ani netušil, že bude v budoucnu naším prezidentem.

Právě přátelství s Janem Werichem bylo inspirací k hudebnímu doprovodu vernisáže, kterého se opět bravurně zhostil Vladimír Vondráček a Milan Holub, kteří zahráli skladby z autorské dílny Ježek, Voskovec, Werich - Život je jen náhoda a Nebe na zemi. A jestli výběr písniček udělal panu Hanibalovi radost? "No jo, to mi Werich zpíval osobně", zazněla odpověď.

Vernisáže se také zúčastnili studenti frenštátského gymnázia, kteří přišli připraveni a na pana Hanibala spustili otázky jednu za druhou. Během několika minut dostali odpověď na všechny své otázky, ale poznámky si dělali po celou dobu besedy a odešli s několika popsanými listy v sešitě. Není se ostatně co divit, protože pan Hanibal je studnice historek, zážitků a vzpomínek, kterých má, jak sám říká, nejméně na několik dní vyprávění.

"A chystáte se teď někomu psát?" "Ani ne. Už jsem dlouho nepsal, už není komu. Teď není taková osobnost, jejíž podpis bych chtěl získat." Jeho sbírka čítá přes 4000 podpisů a ať se ho zeptáte na jakékoli opravdu velké jméno, tak jen skromně mávne rukou a řekne. "Jo, toho mám." A nejen to, ke každému z těchto lidí má v záloze nějakou tu historku jak k podpisu přišel. Je členem několika spolků a sdružení a byl by moc rád, kdyby tento jeho krásný koníček oslovil také někoho z mladých, stejně tak jako kdysi jeho.

Pokud chcete na vlastní oči vidět podpis Oldřicha Nového, Adiny Mandlové, J. P. Belmonda, Alaina Delona, J. Heyrovského, Angeliky, Ch. Chaplina, matky Terezy či Dalajlámy, tak neváhejte a navštivte Výstavní síň Albína Poláška ve Frenštátě pod Radhoštěm.

Výstava je přístupná do 29. března, každý všední den od 9 - 17 hodin. A protože sbírka pana Hanibala je opravdu převeliká, tak doufejme, že se s jeho sbírkou autogramů nevidíme naposledy.

Zuzana Kalinová