ADVENT A VÁNOCE 
Rok s rokem se sešel a my si opìt mù¾eme pøipomenout, ¾e adventní a vánoèní doba je hlavnì èas, kdy se setkávají dobøí lidé. Je obdobím klidu, míru a pohody beze spìchu a stresu. V nedìli zapálíme tøetí svíci na adventním vìnci.
Pøed mnoha léty jsem poznala na internetu jednu kamarádku. Léta jsme si sdìlovaly emailem své bolístky a radosti, také jsme se i navštívily. Pak se mi na dlouho, bez jakéhokoliv vysvìtlení odmlèela. Dnes jsem od ní dostala klasickou poštou pøání k Vánocùm. Ne, ¾e by nebylo milé, ale psala, ¾e opustila e-mailové kontakty, proto¾e vzdalují duše. Je to samozøejmì její názor a já ho respektuji, pøesto mì to pøinutilo nad tím zapøemýšlet. Svìt spìje kupøedu a my se jeho pokroku a» chceme nebo nechceme nevyhneme a nemyslím si, ¾e otázka vzdalování duší je otázkou techniky. Pøes názor své známé jsem za¾ila jedno sympatické virtuální setkání, o které se s vámi chci podìlit.
Potkala jsem se s faráøkou CÈSH, Marií Èernegovou (na obr. vlevo), kterou mo¾ná znáte z frekventované diskuse na našich stránkách, která nese název "Otázka víry". Proto také náš rozhovor nemohl opomenout souèasnou, aktuální dobu adventu.
Povìz mi Marie, co znamená advent pro køes»any?
Rozhodnì jeho náplní není pøemrštìný shon okolo nákupu dárkù. Adventní doba je èasem pøípravy na oslavu vánoèních svátkù, pøesnìji oslavu narození Je¾íše Krista. Adventem si rovnì¾ symbolicky pøipomínáme období dlouhých staletí, v nich¾ rostlo a sílilo oèekávání ¾idù na zrození Bohem slíbeného, proroky ohlašovaného Spasitele. Samotný název vznikl pøelo¾ením latinského slova "adventus", co¾ znamená Pøíchod.
Adventní èas je rozpoèítán na ètyøi nedìle, v nich¾ se podle tradice zapaluje jedna svíèka za druhou na adventním vìnci a ukazuje tím na to, kolik èasu ještì do oslavy vánoc zbývá.
Copak køes»ané nekupují dárky a "negruntují" své pøíbytky?
Ale ano, avšak neusilují o nákup velkého mno¾ství potravin ani dárkù, proto¾e vìdí, ¾e tím nejlepším darem, který mohou lidé dostat je Je¾íš sám.
A co uklízení?
Pochopitelnì, ¾e se i my, køes»ané, sna¾íme. Pøece oèekáváme vzácného hosta! O vánocích, více ne¾ kdy jindy, se otevíráme Bo¾í lásce a Jeho pøítomnosti. Dùle¾itìjší však ne¾ zevní èistota je èistota srdce, jeliko¾ ani my nejsme imunní vùèi neklidu, napìtí a nìkdy i zlobì. Proto je tøeba velice peèlivì ze svého srdce " vymést " ( v upøímném pokání ) vše negativní, co zraòuje nejen nás a lidi okolo nás, ale také zarmucuje Boha. Advent však není spojen pouze s oèekáváním pøíchodu vánoèních svátkù, k jeho náplni nále¾í rovnì¾ rozjímání nad Slovem Bo¾ím a pøipomínání si Je¾íšova slibu, ¾e se ještì jednou vrátí na tuto zemi, ale tentokráte ji¾ ne v poní¾enosti, ale s velikou mocí a slávou!
A co vánoce? Èím jsou pro køes»any tyto svátky?
Je zajímavé si pøipomenout, ¾e není znám pøesný datum Je¾íšova zrození. K tomu, aby køes»ané pøijali za základ letopoètu rok narození Kristova, dal podnìt opat jednoho øímského kláštera. Návrh byl církví pøijat a do té doby u¾ívaný juliánský kalendáø, byl zpìtnì zmìnìn. Avšak to se neobešlo bez chyby. Je¾íšovo narození odhadují znalci na dobu pøibli¾nì 7 let pøed naším letopoètem. Pro mnohé mù¾e být i zklamáním, ¾e ani datum 25. prosince není pøesné. Církev s rozšiøováním køes»anské víry od Øíma na západ se sna¾ila ulehèit zmìnu pro novì pøistupující vìøící a proto navázala na oslavu pohanského svátku Slunovratu a tento den urèila k oslavì Je¾íšova zrození.
Kdy¾ je tomu tak, jakou mohu mít vánoce pro køes»any cenu?
Jejich význam spoèívá právì v pøipomínání si narození Je¾íše Krista, který je historicky dolo¾enou osobou. On je, jak vìøíme, pravý èlovìk i pravý Bùh. O vánocích si v¾dy znovu pøi slavnostních bohoslu¾bách, ale i v domácnostech ètením Bible, modlitbami a zpíváním koled pøipomínáme, ¾e Bùh obdaroval lidstvo vtìlením svého Syna a sám otevøel mo¾nost k ¾ivotu s Ním a v Nìm. Tento Dar, jak jsem ji¾ øekla, Bùh nabízí ka¾dému èlovìku. Na znamení Bo¾ího obdarování a následné radosti z toho, vznikající v srdci vìøícího èlovìka se také i my navzájem jeden druhého sna¾íme potìšit nìjakým malým dáreèkem. A projevem pozornosti o druhé, zvláštì o ty, kdo náš zájem i naší pomoc potøebují. To ovšem neznamená, ¾e ti, kdo¾ tuto víru nesdílejí, by vánoce nemohli pro¾ívat místo v rušném shonu a stresu, v pohodì a vzájemném porozumìní. Vlídné slovo a ochota mù¾e být více ne¾ sebedra¾ší dárek.
Pøeji vám klidný advent a spokojené vánoce.
S Majkou Èernegovou, èlenkou našeho virtuálního klubu si povídala Ludmila Holubová
Pod dojmem tohoto rozhovoru jsem sama sobì polo¾ila otázku: Jak je to vlastnì s Bohem?
Rozumovì se Bùh dokazuje tì¾ko, je to spíše otázka víry. Víra ka¾dého z nás je formována a ovlivòována mnoha vnìjšími vlivy. Nelze nìkomu vyèítat jeho víru nebo pro jeho víru jim dokonce pohrdat. Právì tak jako nelze pohrdat nìkým, kdo neuvìøil nebo ve víøe nebyl vychován. S vírou se èlovìk nenarodí, tu formuje nejprve prostøedí, ve kterém vyrùstá, pozdìji jeho ¾ivotní postoje ovlivòuje úroveò vzdìlání, poznání a ¾ivotní zkušenosti.
Tak¾e další otázka: Co je to vlastnì víra?
Je to dar, který dává Bùh pouze vyvoleným? Vìøit se pøece nemusí jen v Boha, vìøit se dá všelièemu i rùzným totalitním ideologiím. A jak si vlastnì mohu být jista, ¾e právì víra, ve které jsem byla vychována a na ni¾ jsem vlivem totalitního re¾imu zapomnìla byla ta správná? Jestli¾e napíši, ¾e jsem køes»anka, je to pravda jen zpoloviny. Ano, jsem pokøtìna, ale jak jsem ji¾ psala, mám za sebou období, kdy jsem na to zcela zapomnìla. Napíši-li však, ¾e jsem ateista, pak je to pravda také jen zpoloviny. Vìøím, ¾e existuje nìjaká vyšší síla. Ale jaká je to síla? Je to Bùh? A» u¾ ji nazvu jakkoliv, ta má víra nepatøí svou podobou do ¾ádné církve.
V právì probíhajících dnech se otázka víry stala aktuální, proto¾e nastala doba adventu a blí¾í se svátky Vánoc. Úplnì závìrem bych vyjádøila svùj názor a shrnula to. Je dobøe, ¾e mohu mít svou víru, ¾e ji mohu svobodnì prezentovat, ¾e lidé dnes mohou jít do kostela jen proto, ¾e chtìjí a ne, aby ukázali jak jsou stateèní a pøevedli tak urèitou formu protestu. Hlavnì bychom mìli mít jasno èemu opravdu vìøíme bez ohledu na to, jaké církevní svátky probíhají.
Je mnoho lidí, jim¾ naplòuje ¾ivot víra a je to dobøe. A odpovìdìt je mo¾ná potøeba na otázku: Komu (?) vìøíme, ne v co vìøíme, pøípadnì kolik té víry máme!
Pokládala jsem otázky sobì, ale pro vás pøece jen také jednu mám: Také jste pøesvìdèeni, ¾e virtuální komunikace vzdaluje duše?
Ludmila Holubová
