Záhady života Boženy Němcové

Dobrý den. Po prázdninách to ve škole opět vře, vyplňujeme tisíce různých papírů, sepisujeme hlášení a vůbec- začátek školního roku je vždy trochu hektický. Ale uteklo už více než 14 dní, a tak se vše pomaličku dostává do běžných kolejí, a já bych se ráda vrátila i na SeniorTip a potěšila své čtenáře.

Začnu rozhovorem, který mě velmi bavil. Život Boženy Němcové byl zde na SeniorTipu připomenut již v několika článcích, dovolte mi přidat ještě jeden, rozhovor s osobou z nejpovolanějších, autorkou mnoha knih o Boženě Němcové, spisovatelkou a badatelkou, paní Helenou Sobkovou.

Jak jsem se k ní dostala?
Možná jste také v televizi na počátku letošního roku viděli hraný dokument o Boženě Němcové, který byl uveden v rámci připomenutí výročí úmrtí slavné spisovatelky. Hrála ji velmi krásně herečka Lenka Vlasáková a jednotlivé epizody byly prokládány rozhovorem s lidmi, kteří mají k tématu co říci. Jednou z nich byla i Helena Sobková. Její dvě knihy – Tajemství Barunky Panklové a Kateřina Zaháňská mám ve své knihovně dávno a četla jsem je několikrát. Mockrát jsem přemítala, jak to asi bylo, byla šlechtickým levobočkem- nebyla?

A tak možnost promluvit si s Helenou Sobkovou mě velmi lákala. Chtěla jsem najít její adresu, doufala jsem, že ji k rozhovoru přemluvím. Tentokrát to nebylo jednoduché, ale nakonec se povedlo. Napadlo mne totiž napsat do České Skalice do Muzea Boženy Němcové a požádat je o kontakt na paní Sobkovou. Nedali mi ho, nesmějí, ale slíbili, že jí předají mou adresu, a když bude paní Sobková chtít, ozve se mi.

Ozvala se. Pozvala mě k sobě domů, bylo to pro mě mimořádné odpoledne. Rozhovor, který tam vznikl, vám teď nabízím. Snad bude pro vás stejně zajímavý, jako byl pro mne.

Dávno, dávno již tomu…

Babička a Božena Němcová. Spisovatelka, krásná žena, toužící po vzdělání, nešťastná ve svých milostných vztazích, plná ideálů, za nimiž šla až do smutného konce. V lednu jsme vzpomněli 150. výročí jejího úmrtí. Místa, spojená s její osobou, navštěvují tisíce lidí, ať už je to její hrob na Vyšehradě či zámek v Ratibořicích nebo Gutfreundovo sousoší babičky a jejích vnoučat poblíž zámeckého parku.

…osud jí místo zlaté
dal jen režnou nit
do jiné kolébky
měla se narodit …

Její život, opředený tajemstvími, která dodnes nebyla definitivně rozluštěna, láká badatele k pátrání v archivech. Znovu a znovu otevírají staré matriky, deníky, dopisy, pokoušejí se skládat střípky života této mimořádné ženy.

Dílo naší slavné spisovatelky nás provází celým životem, vlastně od útlého dětství. Kdo z nás neslyšel pohádku O dvanácti měsíčkách, Pyšnou princeznu či mnohé další, které sbírala po českém venkově a upravila do podoby, kterou známe.

Ve škole se potkáváme s jejími povídkami a korespondence, souborně vydaná v několika svazcích, je nádhernou ukázkou jejího bohatého vnitřního života a málokoho nechá chladným. Povídky Boženy Němcové byly mnohokrát zfilmovány, a tak se dostaly do povědomí i těm, kteří její knihy nikdy neotevřeli. V celostátním projektu Sto největších Čechů se umístila na 10. místě, první mezi ženami.

Paní doktorka Helena Sobková (80) je badatelka, spisovatelka, která má k tématu o Boženě Němcové mnohé co říci. Napsala pět knih, které se k Boženě Němcové vztahují, nejznámější je asi „Tajemství Barunky Panklové“, kde nabízí svůj pohled na věc, podpořený mnoha prameny.

Když jsem ji požádala o rozhovor, přišla mi tato odpověď:
Rozhovorům už se bráním, většinou se omlouvám. Pro váš časopis ale udělám výjimku, kvůli seniorům. Je to moje generace a na tvorbě Boženy Němcové jsme byli odchováni. Její pohádky a povídky nám pomáhaly orientovat se v hodnotách života. Jsou prodchnuty citem, láskou a touhou po dobru, kráse a spravedlnosti. To byly směry a cíle, kdy se po německé okupaci v poválečné době probouzel národ k novému životu.

Paní Sobková, jak jste se vlastně k Boženě Němcové dostala?
Provázela mě od dětství. Byla nejmilejší autorkou mé maminky a ta přenesla svůj zájem na mě. Nejdříve jsem poznala její pohádky a povídky, později knihy o ní. Nesrovnalosti v jejím životopise mě zaujaly natolik, že jsem se rozhodla pátrat po pravdě.

Mrzí Vás, že dnešní mladí lidé čtou velmi málo, určitě méně než dřív? A Babičku téměř neznají.
Můj názor Vás asi překvapí. Babička není kniha pro mládež, natož pro děti. Pokud ji čtou z donucení, je to úplně špatně. Dojdou k ní postupně, a možná ani ne všichni. Děti by se měly ve škole dozvědět, že existuje Babička, kniha, která byla přeložena snad do všech světových jazyků a že ji napsala naše spisovatelka Božena Němcová. Plně jí porozumí až ten, kdo sám již vzpomíná na své dětství, na svou babičku a krajinu svého mládí. Ve světové literatuře snad nebyl podán krásnější a živější obrázek babičky, a protože jsou to v životě dětí osobnosti mimořádné, zůstane i Babička knihou nesmrtelnou. Je to klenot české literatury po stránce obsahové i jazykové. Za to patří Boženě Němcové náš velký dík.

Jak myslíte, že to s původem Boženy Němcové vlastně je?
Hlavně musím být ve svých soudech velmi opatrná. Pracuji s hypotézami, velmi pravděpodobnými, mnoho věcí jsem ověřila, ale všechno stále není stoprocentně doložené. Výsledky mého bádání nasvědčují tomu, že to tak mohlo být, ale úplnou jistotu nemáme. Ověřenými fakty jsou rozpory v Barunčině datu narození, tady se údaje rozcházejí až o tři roky. Našla jsem nezvratné důkazy, že upravovat data narození nemanželských dětí šlechty nebylo nic výjimečného. Nesporné je, že Dorothea Talleyrandová- sestra paní kněžny - byla v roce 1816 těhotná, že otcem dítěte nebyl její manžel, ale milenec Karel Clam Martinic. Dorothea byla známa svým mimořádným literárním nadáním, podoba mezi ní a Boženou Němcovou je překvapivá. Barunka jako jediné z dětí Panklových měla přístup na zámek i další mimořádné výhody-  domácího učitele, výchovu na chvalkovickém zámku. Vzpomínky pamětníků se shodují v tom, že Terezie Panklová Barunku nemilovala. Mezi lidmi v Ratibořicích se šířila zvěst, že je nemanželskou dcerou samotné vévodkyně Kateřiny Zaháňské. Ale tuto hypotézu jsem vyloučila.
Já sama se domnívám, že mohla být dcerou Dorothey a Karla Clam Martinice, ale abych to mohla vyslovit úplně jistě, musela bych mít přímý důkaz.

Myslíte, že se dá ještě něco vypátrat?
Zajímavých listin z té doby je mnoho, zdaleka ne všechny jsou prozkoumané. Badatel Adolf Irmann napsal, že existuje doklad o tom, že Jan Pankl dostal od vévodkynina přítele Metternicha darem značnou finanční částku. Tu listinu jsem neviděla. Pokud by to byla pravda, mohly by to být peníze za to, že Panklovi přijali Barunku za svou. Ještě se mi nepodařilo identifikovat Barbaru Hauptmannovou, která je v křestním listě Barunky uvedena jako kmotra. Možná se některému příštímu badateli podaří tyto mezery zaplnit a poodhalit další kousíček pravdy.

Při Vaší práci bylo asi třeba hodně cestovat.
Bádání jsem věnovala všechen volný čas. Procestovala jsem potřebné archivy, zámky, všude mi vycházeli vstříc. Dodnes mám vzácné přátele ve Finsku, v Lotyšsku, v Polsku, Rakousku, Německu, ve Francii a Anglii. Syn už byl dospělý, manžel jezdil se mnou a pořizoval nutnou fotodokumentaci. Mám na tu dobu nádherné vzpomínky. Velmi důležitým předpokladem pro mou badatelskou práci byla i znalost němčiny a kurentu, písma, v němž se v 19. století psaly všechny listiny. Bez toho by to asi nešlo.

Kolik času jste Boženě Němcové věnovala? A nelitovala jste někdy?
Téměř čtyřicet let jsem psala a pátrala, ani jednou jsem nelitovala času a námahy, kterou jsem do své práce vložila. Uvědomovala jsem si, že najít správné odpovědi na otázky původu a stáří Boženy Němcové by bylo přínosem pro českou literaturu. Při své práci jsem se seznámila s množstvím úžasných lidí, s historiky, s potomky slavných rodů, byla to překrásná léta.

Neměla jste někdy zábrany? Pocit, že nahlížíte do soukromí jiných lidí, možná proti jejich vůli?
Takové pocity jsem měla vždycky. Ke čtení dopisů či deníků jsem přistupovala s velkou pokorou a odpovědností. Slíbila jsem si, že nezveřejním nic, co by mohlo pisatele poškodit. Vzpomínám si, když jsem jednou na Křivoklátu studovala písemnou pozůstalost hraběte Clam Martinice a držela jsem v ruce soukromý, velmi intimní dopis jeho mladičké manželky, přihnala se prudká a nečekaná bouře. Připadalo mi to jako varování. V té době jsem měla ještě jeden velmi zvláštní zážitek. Zdál se mi živý sen, a přestože nevěřím na nadpřirozená znamení, na tohle nikdy nezapomenu. Viděla jsem ležet pod bílou látkou siluetu ženy. Přistoupila jsem k ní a plátno trošinku odhrnula. Ta ležící žena byla Božena Němcová. Byla krásná. Když jsem se nad ní sklonila, otevřela oči a usmála se na mě. Pak je zase zavřela a spala klidně dál. Brala jsem to jako znamení, že se nezlobí, že mi dovoluje pátrat a zveřejnit pravdu o jejím životě.

Paní Sobková, a proč je vlastně tak důležité znát původ Boženy Němcové? Podstatná je přece její tvorba.
Není pochyb o tom, že nejdůležitější na Boženě Němcové je to, co napsala, a jak proslavila český národ ve světě. Ale kdykoliv se setkáme s významnou osobností - spisovatelem, malířem, hudebním skladatelem- vždy se ptáme, odkud pocházela, po kom zdědila vlohy a talent, kdo byli její rodiče a učitelé. Navíc život Boženy Němcové je obestřen neobjasněnými záhadami. Kdybychom znali pravdu, lépe bychom porozuměli její tvorbě.

Vážená paní doktorko, děkuji Vám za rozhovor. Vím, že pokračujete v bádání a chystáte se napsat další knihu. Jménem svým a určitě i jménem našich čtenářů Vám přeji ve Vaší práci hodně štěstí a úspěchů.

Eva Procházková

Další články autorky