Jak jsem se stala redaktorkou – èást 4.
Øezbáø
Blí¾í se Vánoce a tak malièko pøeskoèím – trochu i na popud Ludmily- a zkusím popsat rozhovor, který vyšel v zatím posledním 12. èísle Doby seniorù- tedy v èísle vánoèním a mìl název „Srdce vlo¾il do betlémù“.
Byl pro mì zvláštní hned z nìkolika dùvodù. Se zpovídaným jsem se vùbec nepotkala, pou¾ité fotografie poøídili profesionálové a poprvé jsem se hluboce stydìla. Ale popoøadì.
Pravidelnì a velmi rádi jezdíváme ka¾doroènì na zimní prázdniny na Šumavu. Rodina na bì¾kách bìhá, já se courám a „kochám". Ale to není podstatné. Dùle¾ité je, ¾e na Horské Kvildì, blízko parkovištì, stojí chalupa. Ve štítu mívala velký nápis „Øezbáøství Tittl" a já vìdìla, ¾e kdy¾ projí¾dím kolem ní na ly¾ích, blí¾í se pro ten den vytou¾ený cíl mého sportování.
Na pana øezbáøe jsem si vzpomnìla, kdy¾ jsem pøemýšlela o zajímavých námìtech pro své èlánky a nesmìle navrhla šéfredaktorovi. „Skvìlé, to by bylo do vánoèního èísla", reagoval. Vánoèní èíslo vychází koncem listopadu a u¾ nejménì 14 dní pøed tím odesílám své èlánky do redakce. Nemìla jsem ale odvahu cokoliv namítat a horeènì pøemýšlela, jak to udìlat, abych nemusela jet na otoèku tìch 250 km do míst, kam zamíøíme a¾ o šest nedìl pozdìji.
K èemu jsou poèítaèe, telefony a všechny technické vymo¾enosti. No, trochu jsem se pøepoèítala. Já poèítaè ovládám jak¾ tak¾ (ale nic moc) a pan øezbáø skoro vùbec. A tak nastalo pøekotné telefonování a psaní dopisù. Otázka-odpovìï. Nebylo to úplnì obvyklé, ale já uèinila dùle¾itou zkušenost. Jde to i takhle.
Pan Karel Tittl je øezbáø srdcem. Svùj koníèek provozuje odmalièka. Léta pracoval jako lesák, teprve po revoluci dostal odvahu a zkusil øezbaøinu profesionálnì. A uspìl. V té dobì vyøezal i svùj první betlém.
Miluje Šumavu, která se mu stala na dlouhá léta domovem, i kdy¾ sám pochází z Plznì a jeho man¾elka z Moravy. Pøed ètyømi roky se odstìhovali do Velhartic, vlastnì šumavského podhùøí. Prý se nechtìl u¾ dívat, jak mu šumavské lesy chøadnou pøed oèima a pak- ka¾doroèní uklízení snìhu kolem chalupy bylo pro nì s pøibývajícím vìkem èím dál obtí¾nìjší.
Kdy¾ poprvé uvidìl svùj nový dùm ve Velharticích, vyhlédl si jednu místnost a pomyslel si- tady postavím betlém. Mo¾ná byste neuhodli, kdy se prodá nejvíce betlémù. V lednu! Lidé si ještì plni sváteèní nálady vyjedou na Šumavu zaly¾ovat a domù se vracejí s milou vzpomínkou- betlémem.
Pan Tittl jich roènì vyøe¾e pøes 200- rùznì velkých, rùznì zpracovaných. Prodává je doma, ve svém krámku, posílá je i poštou. Lidé si ho brzy našli a práce prý má tolik, ¾e on i jeho syn, který jde v otcových šlépìjích- èasto nemají ani èas na obìd, nato¾ dojít si do hospùdky mezi kamarády. Malý soudek piva mají tedy pro „obèerstvení“ ve své dílnièce.
A víte, jak pan Tittl relaxuje? Pøišlo mi to trochu legraèní. Ka¾dodenní jízdou na kolobì¾ce. Kdy¾ jsem se zeptala na jeho nejslavnìjší betlémy, jsou tøi.
Sušický betlém je pohyblivý, je v Muzeu Šumavy v Sušici. Skøíòový betlém pro pape¾e, vyrobený jako dárek pro pape¾e Benedikta XVI. a Velhartický betlém, který opravdu stojí v jeho novém domovì a do jeho¾ výroby dal celé své srdce a své umìní.
A proto¾e podrobnosti o tìchto tøech betlémech se do èasopisu u¾ nevešly, dovolte, abych je nabídla v závìru vám.
Pan Tittl se v letošním roce stal dr¾itelem presti¾ního titulu „Fachman regionu“, který získává èlovìk za svou zruènost, øemeslné umìní a spokojenost zákazníkù. Urèitì si ho zaslou¾í.
A jak to bylo s tìmi fotografiemi? Historka úsmìvná a nakonec velmi nepøíjemná. Svìøím se vám s ní.
Fotky dìlávám sama- jsou takové obyèejné, ale jsou moje a grafici v Dobì seniorù u¾ si s nimi v¾dycky nìjak poradí. Tady to ale z èasových dùvodù nešlo, a tak mi dal pan øezbáø kontakt na dva šumavské profesionální fotografy, kteøí s ním spolupracují a fotografie jeho betlémù vlastní.
První z nich, pan Michal Fišer, má ve své sbírce fotky Sušického betlému a na po¾ádání mi je e-mailem poslal, netrvalo to ani 2 hodiny. Druhý fotograf, pan Vladislav Hošek, autor fotografií Velhartického betlému, se dlouho neozýval, na mé maily neodpovídal. Zkoušela jsem to nìkolik dní, asi 20x jsem mu telefonovala. Nic. A pak najednou sluchátko zvedl. „Dobrý den, já jsem Procházková a…" byla jsem pøipravena na dlouhý vysvìtlující monolog, ale ne¾ jsem se nadechla, ozvalo se: „Jsem v Americe, zavolejte za 14 dní." Cvak. Pomalu jsem to vydýchávala. Kolik by mì asi ten rozhovor stál, a jestlipak díky posunutému èasu nemají v Americe tøeba tøi hodiny ráno??? Radìji jsem to nezjiš»ovala. Za dva týdny jsem se stala majitelkou po¾adované fotky a zhluboka jsem si oddychla.
Z èlánku, který v Dobì seniorù vyšel a vypadal docela pìknì, jsem se radovala pøibli¾nì 10 minut. Jen do té doby, ne¾ jsem si všimla, ¾e snad grafici, snad tiskárna, nebo já nevím kdo, oznaèili autory fotografií špatnì. Vìdìla jsem, ¾e tohle se stát nemìlo. A zároveò i to, ¾e u¾ se s tím nedá vùbec nic udìlat. Ètenáøi to nepoznají, ale… Obìma pánùm jsem se omluvila, i kdy¾ jsem za to fakt nemohla, jeden z nich se asi zlobí, proto¾e u¾ se vùbec neozval.
A tak teï ty fotky posílám i vám a Ludmilo, prosím tì, pøekontroluj radìji ta jména pod obrázky!!!
Autorem fotografií Sušického betlému je pan Michal Fišer, autorem fotografií Velhartického betlému je pan Vladislav Hošek.
Sušický betlém. Foto- Michal Fišer
Velhartický betlém. Foto- Vladislav Hošek
Vám všem pøeji krásné Vánoce, hodnì zdraví- a maléry, trapasy a nepøíjemné situace a» se vám alespoò celý pøíští rok vyhýbají!!!
Jeslièky neboli betlémy jsou umìleckým ztvárnìním Svaté rodiny. Narozený Je¾íšek le¾í na senì, vedle nìj stojí jeho rodièe, Josef a Marie. Scénu doplòují pastýøi a Tøi králové, kteøí pøinášejí dary, bývá tam i oslík, vùl, oveèky. Poprvé tento výjev pøedvedl ve 13. století sv. František z Assisi. K jeskyni u vesnice Greccio v Itálii, ve které jeslièky ztvárnil, pozval 24. prosince 1223 lidi z celého okolí a poté slou¾il knìz mši. Byl to nejen první betlém, ale i první pùlnoèní mše.
U nás se jeslièky poprvé objevily v 16. století zásluhou jezuitù. Postupnì se staly souèástí lidového umìní a velmi se rozšíøily. Dnes patøí k základním symbolùm Vánoc. Vyrábìjí se z rùzných materiálù- døeva, papíru, keramiky, perníèkù, instalují se i betlémy ¾ivé.
Sušický betlém vytvoøili v roce 2004 Karel Tittl a Pavel Svoboda, dva šumavští øezbáøi. Je to jeden z nejvìtších mechanických betlémù u nás. Má pøes 300 figur, z toho polovinu pohyblivých. Je dlouhý 5 m, pohybují se i mlýnská kola, zvony, plující vory. Oba øezbáøi spolu s nìkolika dalšími pomocníky na nìm odpracovali pøes 4000 hodin bìhem 10 mìsícù. Jedná se o unikátní dílo, které znázoròuje starobylou Sušici, dominanty v okolí- napø. hrad Kašperk- i tradièní øemesla šumavského regionu. Betlém je umístìn v Muzeu Šumavy v Sušici. Pouští se ka¾dou cenou hodinu na 7 minut.
Betlém pro pape¾e vznikl v roce 2009. Šlo o zakázku èesko-italské nadace. Skøíòový betlém z lipového døeva, malovaný i pravým zlatem a støíbrem. Tvoøí ho 30 tradièních postav, je velký 1m. Do Vatikánu putoval po necelých dvou mìsících práce, pape¾i byl pøedán øeditelem nadace Èeského centra v Øímì panem Hirschem. Pape¾ Benedikt XVI. byl prý tímto darem velmi dojat, sám pochází z Bavorska a k Šumavì má velmi blízko.
Velhartický betlém je ètyømetrový klasický betlém, situovaný do 14. století. Je v nìm 25 velkých a pøes 40 malých figur. Souèástí jsou i ètyøi výjevy, znázoròující šumavská øemesla- skláøství, kováøství, truhláøství a vinaøství a jejich patrony. Zvláštností na nìm je scéna z panovnického dvora, kde král a císaø Karel IV. sedí u dubového stolu s Buškem z Velhartic. Pan Tittl, kterému se v literatuøe nepodaøilo najít portrét Buška z Velhartic, dal tomuto šlechtici svou podobu. Betlém stojí ve Velharticích, v místnosti za obchodem pana Tittla, v jeho domì. Je volnì pøístupný, vybrané dobrovolné vstupné vìnuje autor na obnovu kostela Máøí Magdalény ve Velharticích. Tento kostel je také dominantou celého betlému. Kdy¾ ho pan Tittl zaèal vyøezávat, pøicházeli místní lidé i chalupáøi, jestli mohou nìjak pomoci. Moc o betlém stáli. Nebylo dost finanèních prostøedkù, proto byl vytvoøen takový projekt, ¾e si ka¾dý mohl jednu figuru z betlému odkoupit a dostal certifikát, ¾e je jeho. Majitel si ji mù¾e po mìsíci odnést, pan Tittl by vyrobil novou. Nikdo to zatím neudìlal, prodaly se všechny.
Eva Procházková